Financial Times: Evropa není supervelmoc
Evropský The Financial Times konstatuje, že Evropa není ekonomická supervelmoc a ptá se proč, slovenské SME se obává znovuzavedení víz pro Slovenska při cestách do Belgie, i taková jsou témata přehledu zahraničního tisku.
Evropa není ekonomická supervelmoc, která by se mohla vymanit z vlivu Spojených států, napsal londýnský deník The Financial Times, který dále uvedl: Ve svých snech je Evropa hospodářskou světovou velmocí a teď si dokonce nárokuje - opět ve svých snech - vedoucí ekonomickou roli v mezinárodním měřítku. Každá větší evropská firma však vnímá závany studeného zaoceánského větru. Ovšem prezident Evropské centrální banky Wim Deusenberk na to odmítá slyšet, jak sám přiznává. Také v diskusích s kterýmkoli ministrem financí lze slyšet, že eurozóna má větší počet obyvatel než např. USA a také větší podíl na světovém obchodu. Jenže - proč je potom euro tak slabé?
Francouzský Le Figaro naproti tomu oceňuje postoj prezidenta Evropské centrální banky (ECB) za to, že se nepodrobil nátlaku ani Mezinárodního světového fondu, ani Evropské komise a ministrům hospodářství zemí Unie, kteří na pozadí snížených úrokových sazeb v USA žádali aspoň určité gesto. Tím dosáhla ECB politického vítězství a v první řadě posílení své prestiže.
Ze současného pohledu je podle listu dobré, že ECB se zaměřuje pouze na inflaci. Zdráháním snížit úrokové sazby tak nutí evropské vlády zahájit zásadní reformy a zlepšit přípravy na zavedení společné evropské měny. Zároveň s tím stoupá i naděje, že se euro přiblíží dolaru.
Pokud Belgie znovu zavede víza pro Slovensko, bude to nepřátelský akt vůči všem jeho občanům, napsal slovenský deník SME. Toto rozhodnutí totiž neomezí pouze vstup do Belgie, ale omezí zároveň i přístup Slováků k orgánům Evropské unie, které tam sídlí.
List dále připomněl, že např. Finsko nebo Norsko se po zpřísnění azylové legislativy a hlavně zrušení finančních dávek nestaly ani po zrušení víz terčem dlouhodobého azylového tlaku. Podle SME je skutečně paradoxní a znepokojivé, že se Norsko jako nečlen Unie zachovalo ke Slovákům přátelštěji než země, která je sídlem evropské integrace.
Vídeňská konzervativní Die Presse ke změnám v japonské vládě napsala, že Japonskem zavál vítr změn a že tato churavějící ostrovní říše se teď důkladně provětrává. Premiér Džuničiró Koizumi ověnčený na startu mnoha vavříny nemarnil čas při uskutečňování první části své devizy: Změnit liberální demokraty, změnit Japonsko. Bez ohledu na stranicko-politické kalkulace sestavil nový kabinet takříkajíc podle svého gusta. Svědčí to o jeho sebevědomí a reformátorské horlivosti.
Římská La Repubblica kvituje skutečnost, že v japonské vládě je pět žen a tři ministři ve věku pod 50 let. To tu ještě nebylo, dodává list a připomíná, že v novém kabinetu je ovšem také sedm ministrů z vlády předchozí. Volba Koizumi do čela vlády nebyla překvapením.
Překvapivé však bylo jeho vítězství nad Ryu-tarem Hašimotem při volbě předsedy Liberálně-demokratické strany. Hašimoto byl na papíře silnější, Koizumi je spíše lehká váha a také v jistém smyslu výstřední postavou japonského systému.
Nizozemský De Folks-krant se domnívá, že mezi izraelskou levicí a pravicí není v daném okamžiku zásadní rozdíl. Po téměř roční spolupráci s šéfem Likudu Arielem Šaronem a jeho ještě pravicovějšími souvěrci je bilance levicové Strany práce Šimona Pereze katastrofální. Perez nemá prakticky vliv na politiku vlády, ministři z jeho strany vykonávají pouze špinavou práci pro Šarona. Strana práce je vinou účasti v Šaronově kabinetu vnitřně rozpolcená a odrazuje i své potenciální voliče v řadách levice a arabských Izraelců. Skutečnost, že vstoupil do kabinetu spolu s nejzavilejšími nepřáteli Arabů a že je srozuměn se Šaronovou bezohlednou eskalací blízkovýchodního konfliktu, potvrzuje Šimon Perez to, co mnoho arabských politiků tvrdí už celá léta: že totiž mezi izraelskou levicí a pravicí není žádného rozdílu.
