Fotbalový Bayer Leverkusen má projekt pro děti s mentálním handicapem
Dříve je zavírali do ústavů. A ještě dnes se setkávají s předsudky. Děti s mentálním postižením. Přitom se dokáží bavit stejně dobře jako všechny ostatní. Důležité je jim jen nabídnout nějakou smysluplnou zábavu. A právě o to se snaží německý fotbalový svaz a společnost Bayer.
Šestice kluků je nadšením bez sebe. Právě dostali nové dresy. Pyšně se předvádějí rodičům a někteří radostně objímají trenéra Svena Hagendorfa. Na hrudi mají místo názvu klubu nápis „Jednoduše fotbal“. Jde o název iniciativy, díky níž kluci a dívky s mentálním postižením mohou každou středu trénovat na hřišti berlínské Viktorie-Mitte.
„Někdy hraji rád, někdy ne. Zatím jsem nedal ještě ani jeden gól.“ Nevypadá to, že by jedenáctiletého Lorenza gólová neúspěšnost příliš trápila. V klubu našel hlavně kamarády. Luca, Fabiana…
Na fotbalový trénink dětí s mentálním postižením se vypravila Zblízka podívat berlínská zpravodajka ČRo Klára Stejskalová
„Pro děti s mentálním postižením není nijak jednoduché smysluplně trávit volný čas,“ konstatuje učitel Martin Goll ze školy pro mentálně postižené. Iniciativu Bayeru a fotbalového svazu proto přivítal. Po celém Německu vzniklo podobných klubů už patnáct. V Berlíně je teprve prvním rokem.
Trenér Hagendorf se snaží naučit kluky fotbalovou kličku. Pokusy jedenáctiletého Fabiana sleduje i jeho otec. „Moc ho to baví, fotbal hraje moc rád, hodně si čutá i doma a pro jeho tělo je to určitě dobré,“ říká Fabianův otec.
„Je to superskupina, motivují se mezi sebou, někdo je lepší, někdo horší, ale skvěle spolu vycházejí a radují se z úspěchů těch druhých,“ chválí své svěřence trenér Hagendorf, který musel kromě trenérské licence získat i vzdělání pro práci s postiženými dětmi.
Zatím nemá k dispozici ani fotbalovou jedenáctku. Do letošního prvního ročníku se přihlásilo deset dětí. O góly, vítězství nebo postavení v nějakých tabulkách tady ale vůbec nejde. „Naším cílem je děti připravit natolik, aby se mohly případně integrovat i do normálního fotbalového klubu,“ dodává trenér.
Naše vyprávění přerušuje Luca, který přišel trenéra obejmout. Jdu si zatím sednout na lavičku. Právě z té sleduje trénink také paní Gabriela, osobní asistentka z Úřadu pro mládež, která doprovází třináctiletého Lucu, postiženého Downovým syndromem.
„Považuju ten projekt za velmi dobrý. Především to, že se na hřišti potkávají postižené děti s ostatními. Že tu mohou spolu hrát. Ta spolupráce mezi jednotlivými skupinami je na tom to nejlepší.“
I když, jak přiznává, předsudky tu samozřejmě jsou. „Ale hrají si spolu skvěle. To je skutečně milé, když si spolu zakopou. Byla jsem až překvapená, jak to funguje,“ říká paní Gabriela.
Kluci se prohánějí po umělém tréninkovém trávníku klubu Viktoria Mitte. Sebemenší úspěch provázejí nadšeným jásotem. Kromě nových dresů se mohou radovat i z dalšího dárku. Zástupce Bayeru Leverkusen přijel projednat podrobnosti návštěvy přímo v Leverkusenu.
Mladí fotbalisté tak už o víkendu na vlastní oči uvidí prvoligové hvězdy.
“Už se moc těší, až uvidí Bayer s Hannoverem,“ potvrzuje mi Fabianův otec. Jedenáctiletý Lorenzo ale má určité obavy. „Oni někdy střílejí ty míče tak tvrdě, že to ani nepostřehnu. Ale už moc se těším.“
