Francie jako symbol svobody, evropské integrace i skepse. Co všechno světu dala?

Fotoaparát, obrazy impresionistů, konzerva, knihy Victora Huga, nebo třeba Šampaňské víno. I to jsou věci, které světu dali Francouzi. Nebýt ale jejich revolučního boje za svobodu, možná bychom mnohé z nich za „francouzské" ani nepovažovali a jiné by nám chyběli úplně.

Paříž Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Francouzská vlajka | Foto: Fotobanka Pixabay

„Svoboda, rovnost, bratrství" hesla francouzské revoluce, ke kterým se ve Francii stále hlásí prezidenti i běžní občané. Ve jménu svobody bojovali lidé proti absolutistické monarchii na barikádách i bojištích a prosazovali ušlechtilé ideály. Ale také padaly tisíce hlav pod gilotinou, dalším z francouzských vynálezů.

Trvalým odkazem revoluce ale zůstávají třeba lidská práva. „Deklarace práv člověka a občana, ta deklarace je všeobecná. Ve francouzštině universelle. Je to prostě něco, co má platit po celém světě. A to je myšlenka, za niž jsme též Francii vděční," tvrdí si historik a politolog David Emler.

ONLINE: V ostře sledovaných francouzských volbách odvolilo už 70 % voličů. Rozhodují i o budoucnosti Evropy

Číst článek

Revoluce a napoleonská tažení také podnítila národní hnutí ve Francii i za hranicemi. „Francouzská revoluce byla proces, který vedl vlastně k vytvoření moderního francouzského národa, ale za cenu totálního popření diverzity, která existovala na francouzském území. Protože před Francouzskou revolucí tu byly desítky, dokonce snad stovky různých dialektů a nezávislých území, která revoluce pospojovala a většina dialektů a kulturních odlišností tak zmizela navždy," vysvětluje dále Emler.

Po válce integrace, dnes skepse

Vznik soupeřících moderních evropských národů provázený průmyslovou revolucí vyústil ve dvě světové války. Evropané pak na troskách začaly hledat cestu jak další válce zabránit.

„Evropská integrace je určitě něco, co si po druhé světové válce bez Francie nemůžeme představit. Uveďme jména jako je Jean Monnet nebo Robert Schuman. To byli skutečně státníci, kteří stáli přímo u zrodu myšlenky sjednocené Evropy a Francie hrála trochu aktivnější roli než poražené Německo," připomíná dále politolog.

Byl to právě francouzský ministr zahraničí Robert Schuman, který v roce 1950 představil plán na vznik Evropského společenství uhlí a oceli. Ze společného trhu s těmito surovinami potřebnými pro válku se postupně rozvinula Evropská unii, která zaručuje svým občanům stejná základní práva, volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob napříč kdysi rozdělenou Evropou plnou konfliktů.

V současnosti ale i ve Francii sílí euroskeptické nálady. „Zcela nepochybně panuje ve Francii určitá skepse vůči Evropské integraci. Nedávno týdeník Economist zveřejnil průzkum podle kterého je 80 % Francouzů nespokojených. V současném okamžiku jsou skeptičtí ohledně budoucnosti. Francie beze sporu vidí, že v ekonomické oblasti ztrácí na svého německého partnera. Ve Francii je relativně vysoká nezaměstnanost – okolo 10 %. To jsou všechno věci, které směřují k tomu, že lidé mají tendenci hledat viníka. Samozřejmě, že ho vidí na národní úrovni. Tedy odkazuji na extrémně nepopulárního odcházejícího prezidenta Hollanda. Ale vidí toho viníka také v evropské integraci," dodává Emler.

A tato nespokojenost některých Francouzů a Francouzek se zřejmě projeví v prezidentských volbách, které můžou ovlivnit budoucnost celé Evropské unie.

Štěpán Sedláček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme