‚Jednoznačná facka‘ Francii. V Paříži kvůli vyhoštění velvyslance řeší, co s misí v neklidném Mali
Odložení slibovaných voleb o několik let, ostrá kritika z Paříže, vypovězení velvyslance z Bamaka. Vztahy mezi malijskou juntou a Francií jsou momentálně nejhorší od předloňského puče. „Odvolání velvyslance je poměrně silným impulzem. To už není signál, to je jednoznačná facka francouzskému působení,“ říká afrikanista Josef Kučera na adresu někdejší koloniální velmoci. Dění v oblasti sleduje i česká vláda. Jak se může situace dál vyvíjet?
Francouzský velvyslanec Joël Meyer dostal v pondělí 31. ledna od Malijců tři dny na to, aby opustil svůj post. Vyostřily se tím vztahy mezi vládou v Paříží a vojenskou juntou v Bamaku.
Odveta za ‚nepřátelské‘ výroky francouzských politiků. Mali vyhostilo velvyslance Meyera
Číst článek
Podle Vojtěcha Šmolíka, afrikanisty z Univerzity Hradec Králové, jde o radikální krok.
„Není obvyklé, aby africké státy dávaly evropským zemím nějaká ultimáta, spíš se tak děje naopak. Třeba ve chvíli, kdy se vojenská junta chopí moci, přichází reakce Západu, že je to něco, co je třeba odsoudit,“ přibližuje pro iROZHLAS.cz.
Reakce Evropy na sebe nenechala čekat. Šéf unijní diplomacie Josep Borrell v úterý na twitteru napsal, že se Evropská unie zavázala k udržení míru a stability v Sahelu. A vyzval k zahájení dialogu s malijskými lídry.
V pátek zástupci členských států sedmadvacítky prostřednictvím Evropské rady schválili sankce proti pěti představitelům malijské junty, včetně prozatímního premiéra Choguela Maïgy. Spočívají v zákazu vstupu na území EU a ve zmrazení majetku, uvedli v tiskové zprávě.
Navázali na dřívější postih Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS), které v lednu zavedlo několik ekonomických a politických opatření kvůli oznámení představitelů junty, že chtějí oproti původním slibům zůstat u moci až do roku 2025 a neuspořádat v únoru zamýšlené volby.
Slibované hlasování mělo demokratickou formou stvrdit moc junty, která v srpnu 2020 svrhla prezidenta Ibrahima Boubacara Keïtu.
Za jeho prezidentství panovaly mezi Mali a Francií poměrně vřelé vztahy, v současnosti už to neplatí.
Josef Kučera, afrikanista dlouhodobě žijící v Kamerunu, to zdůvodňuje tím, že noví vůdci jsou relativně mladí a narodili se až po dekolonizaci. K Francii tudíž nemají žádné pouto nebo osobní vztah. „Jsou si velmi dobře vědomi, že ekonomické benefity, které jim nabízí Francie, dnes může nabídnout někdo jiný,“ říká.
Geopolitické ambice Ruska
Někým takovým by mohlo být Rusko, které se podle analytika Viléma Řeháka z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) snaží pronikáním do Afriky obnovit své velmocenské postavení, které mělo za studené války.
Vagnerova armáda
Jedná se o ruskou paramilitární organizaci, označovanou také jako soukromá armáda. Vznikla v roce 2013, jejím zakladatelem je bývalý podplukovník ruské tajné služby GRU Dmitrij Utkin. Působení žoldnéřů je prokázané na separatistických územích na východě Ukrajiny, v Libyi, Mosambiku, Středoafrické republice, Súdánu nebo Sýrii. Podle zveřejněných informací se nacházejí také v Mali. O armádě jsme dříve psali profil zde.
„Vidíme to v Gruzii, na Ukrajině, ale i v Africe. Součástí ruské snahy je i návrat do Afriky,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz.
„Ruský otisk“ zanechává v Mali takzvaná Vagnerova armáda. Malijská junta přítomnost žoldáků popírá. Družicové snímky, o nichž pojednává zpráva amerického think tanku Center for Strategic and International Studies (CSIS), vypovídá o opaku. Ozbrojené síly Francie a jejích spojenců si pak stěžují na destabilizační faktor soukromé armády.
Podle oslovených expertů je možné vykládat ruskou přítomnost jako jeden ze způsobů, jakým se západoafrická země odpoutává od Francie.
Jak dál?
Subsaharská oblast je pro někdejší koloniální velmoc Francii důležitá, podpora intervence v Sahelu ve společnosti ale klesá.
„V posledních měsících nebo letech se začala objevovat vyjádření vojenských představitelů v tom duchu, že pokud chce Francie v oblasti udržet vliv a stabilizovat ji, musela by tam být vojensky přítomna třeba 30 let. Což samozřejmě nerezonuje pozitivně, protože operace má výdaje, které pak mohou chybět v zemi,“ nastiňuje Řehák.
Otazník visí nad dalšími kroky Francie. Prezident Emmanuel Macron leště loni v květnu plánoval postupné stahování vojáků z Mali. V oblasti jich působí na 5000, Macron avizoval snížení stavu na polovinu. Nyní však šéf diplomacie Jean-Yves Le Drian hovoří o dvoutýdenní lhůtě na zvážení dalšího působení.
Třeba pařížská starostka Anne Hidalgo, která se chce v dubnových prezidentských volbách ucházet o Elysejský palác, ve vysílání France24 uvedla, že země musí v operaci Barkhane pokračovat.
„Myslím si, že Francie se nebude chtít z Mali stahovat kompletně. Minimální podpora misi tam zůstane. Vzhledem k tomu, jak je rozsáhlá, logisticky a finančně náročná, není úplně pravděpodobné, že by zcela zkolabovala,“ zamýšlí se afrikanista Šmolík.
„Osobně si myslím, že sama Francie v tuto chvíli neví, jak dál postupovat. Emmanuel Macron se v posledních letech snažil vytvořit prostor pro dialog mezi Francií a výraznými osobnostmi z řad africké mládeže, ale spíše to vypadá, že tím otevřel Pandořinu skříňku křivd a ústrků, za které on sám jako prezident většinou nemůže a které zdědil.“
Josef Kučera (afrikanista)
Česká stopa
V polovině února v Bruselu koná - kvůli pandemii koronaviru už téměř dva roky odkládaný - Evropsko-africký summit. Analytik Řehák předestírá, že na něm má dojít k přijetí nové strategie vztahů EU s Africkou unii.
Otázka napětí v Sahelu tak bude v následujících měsících aktuální. Velmi pravděpodobně půjde o jedno z témat, které budou Francouzi zvedat během svého předsednictví v Radě EU.
V polovině roku převezme otěže Česká republika, která má rovněž zájem na tom, aby se situace v Mali řešila – v zemi působí zhruba 150 českých vojáků.
„Situaci průběžně vyhodnocujeme a sledujeme a přistupujeme k tomu velmi odpovědně. Je to i téma, které se probírá velmi důsledně na půdě EU,“ řekl v úterý ČTK ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti).
Čech, který navštívil obří tábor u Mali: Uprchlíci chtějí perspektivu a vrátit se domů, ne cestovat do Evropy
Číst článek
„Znepokojilo nás, jak malijská vláda velmi rychle vyhostila francouzského velvyslance,“ nechala se pro změnu slyšet ministryně obrany Jana Černochová (ODS)
Na dotazy serveru iROZHLAS.cz ohledně dalšího působení českých vojáků v Sahelu ani jeden z nich nereagoval.
Podle analytika Řeháka ale Česko věnuje působení v Sahelu pozornost. Z jeho pohledu o tom vypovídá dokument schválený ještě vládou Andreje Babiše (ANO). Strategie vznikla z iniciativy někdejšího šéfa diplomacie Tomáše Petříčka (ČSSD) na podporu stabilizace a rozvoje zemí Sahelu. Její součástí bylo také otevření nové ambasády v Bamaku na podzim roku 2019.
Africká politika však v tuzemské zahraniční politice nepředstavuje zásadní bod, proto jsou na ni vyčleněny pouze malé prostředky, nižší než jaké by zřejmě zasloužila, míní Řehák.
„Chybí pozornost nejvyšších ústavních představitelů jako prezidenta, premiéra či předsedů obou komor Parlamentu ČR, a tím pádem i médií a veřejnosti,“ dodává afrikanista Kučera.
Operace Barkhane
- Zahrnuje boj spojeneckých vojsk proti islamistům v Sahelu - konkrétně se dotýká Mali, Burkiny Faso, Nigeru, Čadu a Mauritánie.
- Operace začala v roce 2014. Jejím cílem je potlačit v oblasti subsaharské Afriky islamistické radikály z řad Tuaregů.
- Na misi se podílí řada zahraničních jednotek. Kromě Francie například Spojené státy, Kanada nebo Česko.
- Francouzský prezident Emmanuel Macron loni v květnu deklaroval brzké stažení vojáků z Mali. S ohledem na současný vývoj ale není zřejmé, zda a kdy k tomu dojde.
- Operace Barkhane ale bude pravděpodobně pokračovat. Francouzská ministryně obrany Florence Parlyová jednala v úterý v Nigeru o další vojenské přítomnosti a strategii pro Sahel.
