Válka sjednocuje, Evropa musí být ostražitá, říká francouzský diplomat s českými kořeny

Už za necelé tři týdny Česko převezme otěže ve vedení Evropské unie. Na dalších šest měsíců mu je předá Francie. Na této předávce se podílí i francouzský diplomat s českými kořeny David Cvach. Jakými tématy podle něj Česko naváže na francouzské předsednictví? Proč francouzský prezident Emmanuel Macron udržuje kontakt s ruským prezidentem Vladimirem Putinem? A jak mu příjmení CVACH odkazující na oblíbený český seriál pomáhá v diplomacii?

Paříž Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Francouzský diplomat David Cvach

Francouzský diplomat David Cvach | Foto: Martin Balucha | Zdroj: Český rozhlas

Narodil jste se v Paříži, ale máte české příjmení. Odkud pochází vaše české kořeny?
Příjmení mám po otci, který se narodil nedaleko Brna. Opustil Československo po represích v roce 1968. V Praze poznal mou francouzskou matku, která tam tehdy studovala umění.  Jsem tedy výsledkem tohoto svazku.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si Interview Plus s francouzským diplomatem s českými kořeny Davidem Cvachem

Mluvili jste doma česky?
Rodiče na mě mluvili česky, když jsem byl malý. I matka, Francouzka, mluví velmi dobře česky. Později ale převážila francouzština. Přesto se dá říct, že čeština je skoro můj rodný jazyk. Mluvím sice špatně, ale dobře rozumím.

Dokážu si představit, že s vaším příjmením Cvach to ve Francii nemusí být jednoduché. Jak Francouzi vyslovují Vaše jméno?
Už jsem slyšel spoustu různých verzí jako: kvaš, kvak, svak, kvach a tak dále. Na ministerstvu zahraničí pracuji už 25 let, tím pádem kolegové vyslovují moje jméno dobře. A to dokonce i lidé, kteří mě neznají.

Je ale pravda, že mimo ministerstvo je to trochu obtížnější a musím vysvětlovat. Výjimkou je Bretaň, kde jsou lidé zvyklí na jména, která končí na „ch“. Tamní obyvatelé při psaní bretaňských jmen píší apostrof mezi „cé“ a „há“. V tomto regionu mám proto méně problémů a to je příjemné.

Máte stejné příjmení jako jedna z hlavních postav oblíbeného českého seriálu „Nemocnice na kraji města“. Znáte ho, viděl jste ho?
Ano, viděl jsem části toho seriálu. Musím říct, že je to poměrně melancholické. Když jsem mimo Českou republiku, tak lidé špatně vyslovují mé příjmení. A když jsem v Česku, tak to lidi pobaví.

Pochopil jsem, že doktor Cvach není úplně tím nejoblíbenějším člověkem na světě. Trochu mi to ale pomáhá při prolamování bariér. Zjistil jsem taky, že tento je seriál známý i v dalších zemích, třeba ve Slovinsku.

Vy jste hodně cestoval do Československa ještě před pádem Berlínské zdi a před Sametovou revolucí i potom do České republiky. Jak se podle Vás Česko změnilo za těch posledních 30 let.
Česko se nesmírně rozvinulo. Tahle perspektiva je pro mě jako francouzského diplomata velmi důležitá. Myslím, že my, Francouzi, si vždycky plně neuvědomujeme sílu proměny, kterou nabízí vstup do unie, protože jsme jedni ze zakladatelů. Chci říct, že to víme, ale že to nepociťujeme tak silně jako země, které do Evropské unie vstoupily po nás.

Česko převezme po Francii předsednictví Evropské unie | Foto: Martin Balucha | Zdroj: Český rozhlas

Pamatuji si, že jsme při posledních cestách do Československa před rokem 1989 nevěřili v okamžitou změnu. A kdyby k ní náhodou došlo, tak jsme si říkali, že bude trvat nesmírně dlouho změnit celou zemi. Teď je to úplně jiný svět díky práci Čechů. Hodně k tomu ale přispěl vstup Česka do unie. Je důležité si to uvědomovat.

Pomáhá vám tato zkušenost syna emigranta, který svou zemi opustil kvůli ruské invazi, pochopit postoj Česka a dalších středo a východoevropských zemí na válku na Ukrajině?
Je pravda, že je důležité mít i jiný pohled, zvlášť když jste francouzským diplomatem. Máme tendenci si myslet, že být proevropský pro Evropany znamená se s námi shodovat. Já ale i díky svému rodinnému dědictví vím, že existují různé způsoby, jak být Evropanem a podporovat Evropu.

Fialu v Paříži přivítala čestná stráž. S Macronem chce řešit české předsednictví EU i dění na Ukrajině

Číst článek

Nemusí to nutně být francouzský způsob. Pro země střední Evropy například skoro bezvýhradně platí, že podporují Evropskou unii a zároveň pevné vztahy se Spojenými státy. Je velmi těžké tyto věci oddělovat. Ve Francii můžete zastávat pro evropské postoje bez toho, abyste nějak zvlášť lpěli na transatlantických vazbách. To ale není můj případ.  Myslím, že tento kontrast je chybný.

Díky mé rodinné zkušenosti taky vím, že v Evropě neexistují malé země. Velké země můžou přicházet se špatnými nápady a naopak menší země s lepšími myšlenkami. Navíc ve světovém měřítku ani velké evropské země nejsou tak velké.

Já vidím Evropskou unii jako multiplikátor síly. Navíc její vnitřní nastavení, které některým připadá jako příliš komplikované, umožňuje přijímat návrhy z kterékoliv země. Vaše síla se tak odvíjí od schopnosti přicházet s různými návrhy. To je důležitější než, že vaše země má deset, dvacet, čtyřicet nebo šedesát milionů obyvatel.

Jednání s Putinem

Je dnes podle Vás Česká republika schopná přicházet s vlastními návrhy?
O tom vůbec nepochybuji. Ještě než Česko vstoupilo do Evropské unie, tak velmi bohatě přispívalo do evropského myšlenkového procesu. Mělo prezidenta, který byl celoevropskou autoritou. Mluvím o Václavu Havlovi.

U nás ve Francii žije Milan Kundera, který je taky evropským myslitelem. V 80. letech napsal esej s názvem „Unesený západ“. S českými kolegy teď připravuji české předsednictví v Radě Evropské unie. Česko se zapojuje a vstupuje velmi profesionálně. Mohu říct, že je to příjemná spolupráce.

Francouzský prezident Emmanuel Macron minulý týden přijal v Elysejském paláci českého premiéra Petra Fialu. Mluvili spolu i o spojení mezi Emmanuelem Macronem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Proč ho Macron udržuje? Může Putinovi důvěřovat?
Ne. Mimochodem, ten termín „spojení“, jak říkáte, v sobě zahrnuje určité citové pouto. A o to podle mě rozhodně nejde. Jde o to udržovat kontakt. V diplomacii nemluvíte jen s lidmi, které máte rádi, a kterým můžete důvěřovat. Macron se snaží uchovat tento kontakt, tuhle komunikační linku.

Ještě nejsme ve fázi vyjednávání mezi Ukrajinci a Rusy. Sám ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ale od začátku ruské agrese říká, že tohle všechno bude muset jednou skončit vyjednáváním.

Naší prioritou je pomoct Ukrajině vzdorovat a bojovat. Jestliže budeme úspěšní, tak to možná otevře prostor pro vyjednávání. V tomto případě bude užitečné udržet kontakt s ruským prezidentem.

Mluvíte o roli zprostředkovatele. Myslíte si, že i potom, co Emmanuel Macron řekl, že by Rusko nemělo být poníženo, budou středoevropské, východoevropské země a hlavně Ukrajina podporovat Francii jako prostředníka těchto rozhovorů?
Je jasné, že kolem války na Ukrajině vyvstalo spoustu emocí, špatných i dobrých. Myslím, že až přijde ten den, tak se všichni budou dívat na to, co funguje. Uvidíme, jestli budeme moct užitečně přispět nebo ne.

Dnes vidíme, že tuhle roli zprostředkovatele částečně převzalo například Turecko. Na jednání tam odjel i ruský ministr zahraniční Sergej Lavrov. Není teď tahle role prostředníka, kterou si francouzský prezident Emmanuel Macron vytyčil, příliš vzdálená?
Nejsem si jistý, jestli vůbec někdo byl úspěšný v zprostředkování těchto rozhovorů. O válce na Ukrajině jedná opravdu hodně lidí, Evropané mezi sebou i Evropané s Američany. Jedná se taky s Rusy a samozřejmě i s Ukrajinci. Měli bychom taky podstatně víc mluvit se zbytkem světa  - se zeměmi v Africe a v Asii, které si myslí, že Rusko a i Západ v tomto konfliktu mají stejný díl viny.

A to je hra prezidenta Putina. Je proto důležité ve světě vysvětlovat, co přesně se děje. Mluvíme i s Turky o vývozu obilnin. Myslím, že to ve finále nebude jeden stát, jeden člověk, jeden zprostředkovatel, kdo najde řešení tohoto konfliktu. Bude to výsledek pevné podpory Ukrajiny ze strany Američanů i Evropanů.

Pokud budeme pokračovat v takové podpoře, pak se otevře prostor pro vyjednávání. Věřím, že v něm můžeme být platní.

Podpora Ukrajiny

Jakou podporu dnes Francie poskytuje Ukrajině?
Je to přímá bilaterální podpora. Na Ukrajinu posíláme například samohybné houfnice Caesar ráže 155 mm. To jsou rozdílové zbraně. Věřím, že Francie sehrála taky klíčovou roli jako předsednická země, aby unie vystupovala jednotně.

Francouzský premiér Jean Castex rezignoval. Vládu nově povede Élisabeth Borneová

Číst článek

Za poslední tři měsíce jsme přijali šest sankčních balíčků. Ještě na začátku války by tomu nikdo nevěřil. Putin rozhodně ne. V posledním balíku jsme se zaměřili na ropu. Česká republika ze své vlastní zkušenosti ví, že to nebylo jednoduché. Teď pracujeme na vývozu obilnin z Ukrajiny, což je nesmírně důležité jak pro Ukrajinu, tak i pro zbytek světa.

Mluvíte o podpoře, kterou Francie poskytla Ukrajině. Jaké jsou výsledky zahraniční politiky prezidenta Emmanuela Macrona? Ptám se, protože se mu nepodařilo přesvědčit ruského prezidenta Vladimira Putina, aby neútočil na Ukrajinu. A stejně tak se mu nepodařilo vytvořit humanitární koridory a zachránit obyvatele Mariupolu...
Myslím, že na to byste se měl zeptat prezidenta republiky. Francouzská zahraniční politika je jednotná a podléhá autoritě prezidenta. Diplomacie je uměním těžkých rozhodnutí a vytrvalosti. Myslím, že bylo naprosto legitimní udělat všechno proto, abychom zabránili válce. To se nepodařilo.

Teď děláme všechno proto, abychom co nejvíc podpořili Ukrajinu, která byla napadená. Nesmíme ale zapomenout na to, že jednou bude znovu rozhodovat diplomacie. Všichni se snažíme o vznik humanitárních koridorů a vývoz obilnin. Pokud se rozhodnete, že nebudete riskovat, tak byste měli dělat jiné povolání. To je zákon diplomacie.

Předání předsednictví

Francie 1. července předá předsednictví v Radě Evropské unii Česku. Jedním z klíčových témat českého předsednictví má být otázka vstupu Ukrajiny do Evropské unie. Česká vláda tento krok podporuje. Ostatně, český ministr zahraničí Jan Lipavský pozval svého ukrajinského kolegu Dmytra Kulebu do Česka na srpnové zasedání unijních ministrů zahraničí.

Macron před měsícem mluvil o projektu Evropského politického společenství, kam by podle něj Ukrajina mohla vstoupit dříve než do Evropské unie. Co tímto návrhem myslel? 
Předně je důležité říct, že tento projekt rozhodně není žádnou alternativou pro vstup do Evropské unie. Říkám to, protože to tak bylo interpretováno a tak to rozhodně není. Stačí si přečíst projev prezidenta Emmanuela Macrona z 9. května. Je to návrh na řešení dilematu, které ve skutečnosti vidí všichni Evropané.

Ve Francii poprvé po dvaceti letech stávkovali diplomaté, nelíbí se jim Macronova nová reforma

Číst článek

Kandidátské země nebudou moct vstoupit do unie za jediný den. My ale i kvůli válce potřebujeme posílit naše vzájemné vztahy okamžitě. Určitým způsobem jsme už začali. I během války rozvíjíme vazby s Ukrajinou. Jsou teď silnější než dříve. Není to jen francouzská myšlenka.

Řada think-tanků z různých evropských zemí má podobné návrhy. Chceme o tom diskutovat. Šéfové vlád příští týden na unijním summitu řeknou svůj názor k stanovisku Evropské komise ohledně požadavků Ukrajiny, Moldavska a Gruzie pro vstup do Evropské unie. Uvidíme, na čem se dohodnou. Jsou tady země jako Česká republika, které chtějí, abychom šli co nejdál a uznali kandidátský status Ukrajiny. Jiné státy tento postoj nesdílí.

Ukrajinští diplomaté už dali najevo, že nevidí žádnou jinou alternativu pro vstup do Evropské unie. Chce Francie, aby Ukrajina byla součástí unie?
My nemáme žádné neshody s ukrajinskými diplomaty. Nevnímáme Evropské politické společenství jako alternativu Evropské unie. Abych odpověděl na vaši otázku. Potřebujeme znát stanovisko Evropské komise. Ta pak jako vždy určí několik kritérií. Na základě toho se pak rozhodneme. A když říkám my, tak tím myslím Francii.

Zároveň ale plníme roli předsednické země. To znamená, že se se snažíte najít shodu mezi 27 zeměmi. Teď během války na Ukrajině je tento přístup ještě důležitější. Přesně tohle je naše největší síla. Jestliže chceme pomoct Ukrajině, tak musíme být jednotní.

Mluvíme tady o různé dynamice v Evropě, která se od ruské invaze na Ukrajinu proměnila. Je vidět, že severské i pobaltské státy poskytly Ukrajině velkou podporu. Ve středoevropských i východoevropských zemích dnes zaznívá názor, že se rovnováha sil v Evropě a geopolitika mění, a že státy jako Francie a Německo ztratily svou silnou pozici. Vnímáte to stejně?
Tyto postoje už jsem slyšel, když jsem pracoval na Blízkém východě (mezi lety 2005 až 2006 se David Cvach na francouzském ministerstvu zahraničí věnoval otázce Iráku, v letech 2006-2009 působil jako poradce na francouzské ambasádě v Íránu - pozn.red.).

Pamatuji si taky na roky, kdy se Evropa dělila na novou a na starou, a kdy se říkalo, že nová Evropa přebírá vedení. V tomto přístupu se skrývá myšlenka, že Evropa má jednoho, dva nebo tři lídry. Tak to ale rozhodně není. Neodpovídá to našemu projektu ani realitě. Osobně mě hodně překvapila společná odpověď unijních zemí po 24. únoru, která byla obdivuhodná.

Myslíte si tedy, že válka na Ukrajině dokázala tedy Evropu víc sjednotit než rozdělit?
Ano, zatím ano.

Přesto jsou vidět v přístupu jednotlivých zemí obrovské rozdíly. Když se podíváte na jedné straně na Maďarsko a na druhé straně na Pobaltské země a státy jako Francie a Německo...
Myslím, že doteď je to opravdu víc příběh o jednotě a o souhře než o nesouladu. To ale neznamená, že to tak musí být nastálo. Je pravda, že vyjednávání o šestém balíku sankcí bylo podstatně náročnější než u předešlých balíků. Je to kvůli tomu, že se tyto sankce týkaly ropy a v tomto případě se rozdíly mezi jednotlivými unijními zeměmi projevily výrazněji. Nakonec jsme dokázali tyto překážky překonat. Je ale možné, že se v budoucnu rozdílné názory projeví výrazněji.

Jedním z takových témat je odpověď na žádosti Ukrajiny, Moldavska a Gruzie pro vstup do Evropské unie. Doufám, že se nám podaří najít rovnováhu, s kterou by souhlasila celá sedmadvacítka.

Druhým tématem je energetika. V tomto ohledu je mezinárodní situace velmi napjatá. Ceny energií stoupají a už teď kvůli tomu některé země řeší komplikace. Zatím jsem si nevšiml, že by to v některých zemích vedlo ke zpochybňování politiky vůči Rusku. Na to si ale musíme dát velký pozor. Evropa musí být ostražitá a pomáhat členským státům dlouhodobě. Zároveň musí každá unijní země pokračovat v úsilí ohledně ekologické transformace.

Témata pro Česko

Už jsme mluvili o vstupu Ukrajiny do Evropské unie. Která další témata převezme české předsednictví po Francii?
Budete řešit témata ve spojitosti s válkou na Ukrajině, která tu s námi budou ještě dlouho. Jedním z nich je nezávislost na ruských zdrojích. O tom už politici mluvili jak na březnovém summitu ve Versailles tak i na mimořádném bruselském summitu v květnu.

Je jasné, že se nám to nepodaří za jediný den. Je ale důležité, abychom to dokázali co nejrychleji. V této oblasti čeká české předsednictví spoustu práce. My už jsme taky začali s vyjednáváním o posílení evropské obranyschopnosti.

Teď velmi dobře vidíme, jaké máme problémy s dodávkami zbraní na Ukrajinu, protože jich nemáme dost. Všichni teď doplácíme za to, že jsme v minulých letech příliš odzbrojovali. Musíme tuto tendenci obrátit. Vím, že Česko usiluje o to dostat se co nejrychleji v investicích do obrany na dvě procenta HDP.

Francie na obranu odvádí 2,1 procenta HDP. Celkově je to osm unijních zemí, které se vejdou do té dvouprocentní hranice…
To není moc z 27 států. Musíme co nejrychleji splňovat tento cíl a zároveň je potřeba, abychom pro tyto projekty vybudovaly podstatně silnější evropskou hospodářskou základnu. Nejen proto, že to prospěje našemu průmyslu, ale vytvoříme tím i pracovní místa.

Příští týden 23. června bude v Bruselu konference o vstupu zemí západního Balkánu do Evropské unie. Je tohle podle vás taky téma, kterému by se české předsednictví mělo věnovat?
Ano, určitě. Pochopil jsem, že je to jedna z priorit stejně jako Ukrajina. Je to důležité i pro nás. Připravujeme k tomu, jak jste říkal, konferenci. Spolupracujeme teď hodně s Bulharskem a Severní Makedonií na odstranění možných překážek pro zahájení přístupových rozhovorů.

Poprvé se zvonečkem v ruce. Na předsednictví EU jsme připraveni, problémy nás nezaskočí, říká ministr Bek

Číst článek

Projekt Evropského politického společenství se týká jak Ukrajiny, tak i zemí západního Balkánu a dalších států. Určitě to tedy bude priorita pro české předsednictví a myslím, že i pro to švédské.

Zároveň Česko čeká vyjednávání o balíčku „Fit for 55“ a takzvaný trialog – tedy rozhovory mezi Evropskou komisí, radou a parlamentem. To bude velmi náročný úkol.

A pak je tady ještě jedno důležité téma. Jde o indo-pacifickou oblast, které se Česko taky věnuje. Dvě třetiny našich dodávek pochází právě z tohoto regionu. Neměli bychom na něj zapomínat. Teď jsme se naprosto pochopitelně zaměřili na válku na Ukrajině a na krizi spojenou s Ruskem. Je ale možné, že budeme muset řešit několik krizí a výzev najednou.

Je důležité, aby se Evropa neodvrátila od tohoto velkého regionu a nepřestala se zajímat o to, co se děje kolem Číny. Snažili jsme se na to upozorňovat během našeho předsednictví a těší nás, že je to taky jedna z priorit České republiky a českého předsednictví.

Bylo podle vás francouzské předsednictví úspěšné? Hodně se mluvilo o tom, že by ho mohly ovlivnit volby – nejdřív ty prezidentské, teď ty parlamentní. Nestalo se to?
To byste se mě musel zeptat 1. července, abych vám mohl říct svůj celkový pohled. Zajímal by mě spíš váš názor a názor 26 unijních zemí. Podle toho, jak cestuji a co mi říkají lidé, tak se nám podařili dvě věci. Řešit na unijní straně ohromný dopad, kterou vyvolala ruská agrese na Ukrajině, a přispět k jednotné evropské odpovědi na tuto krizi.

Zároveň jsme ale neopustili náš původní plán předsednictví a pokračovali jsme v něm. Nebavíme se přitom o dvou samostatných věcech, oba naše záměry vedou k budování nezávislejší Evropy. Když si vezmete například balík ekologické transformace, tak zjistíte, že do velké míry souvisí s tím, co se dnes děje na Ukrajině. Čím rychleji zbavíme naši energetiku emisí, čím víc budeme mít obnovitelných zdrojů, tím nezávislejší budeme na ruských zdrojích.

To stejné platí v oblasti digitálních služeb. Unie v březnu přijala dvě reformy, které se týkají regulace trhů i obsahu na internetu. Teď vidíme, že všechno tohle se hodí, když se podíváte na to, jak se Rusové snaží na sociálních sítích šířit propagandu a nenávistné komentáře. Myslím, že se nám podařilo zachovat oba tyto cíle  - a to i potom, co vypukla válka.  

Martin Balucha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme