Po dvou letech spekulací přišlo v úterý oficiální oznámení: Éric Zemmour se zapojí do boje o Elysejský palác. Svůj kandidátský projev předčítal v kulisách knihovny, za doprovodu Beethovena a s podkresem obrazů z ulic. „Nepřestěhovali jste se, ale přesto máte pocit, že už nejste doma. Neopustili jste svou zemi, ale je to, jako by vás opustila vaše vlast,“ zaznělo v jeho projevu.

Analýza Paříž 6:30 3. prosince 2021 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V průzkumech veřejného mínění se jeho podpora pohybuje kolem 17 procent a zaujímá pomyslnou druhou, respektive třetí příčku. Na vrcholu se drží současný prezident Emmanuel Macron, který však svou kandidaturu v nadcházejících volbách ještě oficiálně neoznámil, za ním byla doposud Marine Le Penová, kandidátka krajně pravicového Národního sdružení. Jenže od podzimu pořadím zamíchal právě Zemmour.

Co bude znamenat jeho zapojení do prezidentského souboje právě pro Le Penovou, je podle experta na Francii jedna velká neznámá a zásadní otázka, kterou bychom si nyní měli klást. „Cílí na stejného voliče. Identický typ, který vnímá hrozby v podobě globalizace a migrace jako ty, které je ohrožují,“ vysvětluje pro server iROZHLAS.cz David Emler z Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity.

Při srovnávání těchto dvou krajně pravicových politiků hodnotí server Euronews, že se Le Penová stala mainstreamem a je málo radikální. Zemmour je oproti ní neokoukaný a v názorech ostře vyhraněný.

Tak se ostatně formoval již během své předchozí kariéry novináře. Dříve působil v deníku Le Figaro, francouzská veřejnosti si ho však více spojuje jako tvář CNews (pravicové médium, které bývá označováno za francouzskou verzi Fox News – pozn. red.). Stanice za jeho působení čelila řadě obvinění z podněcování ke xenofobii. Sám Zemmour dále pronášel problematické výroky v otázkách feminismu, kdy hovořil o „krizi maskulinity“ a v dubnu letošního roku byl také obviněn ze sexuálního obtěžování.

Promarněná šance?

Své názory bývalý novinář publikoval v několika svých knihách. S tou nejnovější La France n'a pas dit son dernier mot (Francie neřekla své poslední slovo) se na podzim vydal na turné, během kterého navštívil řadu francouzských měst. „Podle jeho sociálních sítí to vypadalo, že tam na něj všichni čekají a si nepřejí nic jiného, než aby kandidoval na prezidenta,“ hodnotí Emler.

Právě na turné však možná promeškal vhodnou příležitost, kdy měl prezidentskou kandidaturu oznámit. Úterní Zemmourovo prohlášení nenaplnilo očekávání, hodnotí to Emler. „Čekal bych to spíš v nějaký rozhodný okamžik – že si vybere nějaký státní svátek nebo jinou příležitost při velkém projevu,“ přibližuje.

List Guardian však vyzdvihuje statistiku, do níž se Zemmour dostal právě díky knižní tour. Objevil se během tohoto roku pětkrát na obálce konzervativního časopisu Valeurs Actuelles a podle Acrimed byl jen za měsíc září zmíněn 4167krát ve všech francouzských médiích.

Program: nostalgie

V souvislosti se Zemmourovým vystupováním se pak v zahraničním tisku často skloňuje přirovnání k Donaldu Trumpovi, například server Politico to vysvětluje jeho extravagancí projevu.

Průzkum před prezidentskými volbami ve Francii ovládl Macron. Zemmour předstihl Le Penovou

Číst článek

To však podle akademika Institutu mezinárodních studií není příliš přesné. „Zemmour je intelektuál, konzervativec, který záměrně otevírá rozporuplná témata, na kterých se vymezuje vůči mainstreamu – ať už pravicovému, nebo levicovému. Záměrně chce v lidech vyvolat dojem, že existuje možnost návratu do Francie 50. a 60. let – té sladké, bezstarostné Francie, která nežije v síti globalizace a migračních proudů. Snaží se malovat nostalgické obrázky a nalákat na ně lidi,“ říká Emler.

Hlavní rozdíl je podle něj v tom, že zatímco Trumpovým heslem bylo: Amerika na prvním místě, Zemmourova obdoba hesla by musela být: Stará dobrá Francie na prvním místě. „Snaží se působit na emoce a skrze xenofobní výroky vybízet k návratu do bezchybné historie, v níž opomíjí hrůzy Vichystického sytému (Zemmour například odmítá spoluvinu Francouzů na přerozdělování Židů za druhé světové války – pozn. red.),“ dodává expert.

Pokud bychom chtěli hledat osobnost obdobného rázu, jakou je čerstvý kandidát na francouzského prezidenta, spíš bychom se měli dívat směrem k jeho jižním sousedům – Itálii. „Zemmour vyrostl jakožto mediálně známá osobnost, nikdy za sebou neměl elektorát voličů, neměl volený mandát,“ připomíná Emler. Určité konotace tak lze totiž spatřovat s někdejším italským premiérem Silviem Berlusconim.

Odkazování na historii však není jen součástí Zemmourových projevů, je podstatná také v deklaraci kandidatury. Sám se v ní označuje za gaullistu a bonapartistu. Hodnotové souvislosti však vidět nejsou. „Jedná se spíše o jakási hesla než hodnotové ukotvení,“ komentuje Emler.

Dvoukolové volby

Právě rétorika však může u voličů rozhodnout. Elektorát, na který krajně pravicový politik cílí, slyší na silná protimigrantská vyjádření a nutnou obranu francouzských hodnot. Nicméně kandidát s obdobným programem je již do prezidentských voleb zapojen od ledna 2020. Je jím již zmíněná šéfka Národního sdružení Le Penová.

„Pokud by kandidoval Zemmour a neměl nějakou formu dohody s Le Penovou, bude tam docházet k určité formě tříštění hlasů,“ varuje Emler.

Zároveň připomíná, že prezidentské volby jsou většinové, je v nich potřeba posbírat co nejvíce hlasů. Právě na dvoukolový systém podle Emlera dlouhodobě doplácí Národní sdružení. „Strana se v průzkumech těší podpory kolem 20 procent, nicméně zastoupení třeba na radnicích ve funkcích starostů má minimální,“ popisuje.

Průzkumy nicméně Zemmoura od října favorizují před Le Penovou a řadí ho mezi kandidáty, kteří by mohli postoupit do druhého kola, ve kterém by se za současné společenské nálady utkal s úřadujícím prezidentem.

Mohlo by tak dojít k situaci jako při minulé volbě, kdy voliči rozhodovali mezi středovým a krajně pravicovým kandidátem. „Francouzská prezidentská volba je založena na eliminaci extrému. Proto jsou ty volby dvoukolové,“ vysvětluje Emler důvody, proč voliči nakonec vybrali Macrona.

Šance na Zimmourovo zvolení nechtěl akademik vyčíslovat, možnost proniknutí do druhého kola volby však vidí reálnou za určitých okolností: „Konsolidace demokratických kandidátů by mu spíš uškodila, ale pokud dojde k nějakému konsenzu s Marine Le Penovou, můžeme očekávat, že se Zemmour do druhého kola dostane. Nicméně pravděpodobnost jeho zvolení vidím jako minimální.“

Emler dodává, že ve Francii se těsně po prezidentských volbách konají volby do parlamentu, kde by Zemmourovi chyběla podpora strany. Nastalo by tak období kohabitace, ve kterém by bylo prosazování vlastní politiky poměrně obtížné.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít