Policisté stáli všude okolo a pálili do davu, trefovali lidi do hlavy, líčí protesty zraněná fotografka

„Viděla jsem, jak lidé křičí a kolem mě padají,“ popisuje mladá fotografka Chaveli Guzmanová chvíle, kdy dokumentovala protest ve městě Tampa na Floridě. Gumový projektil ji zasáhl do nohy a několik dní nemohla chodit. „Lidé, kteří by se jinak nespojili, mají vztek na vládu, protože selhala během pandemie. Covid ukázal ani ne tak rasové rozdíly ve společnosti, jako třídní,“ říká také Guzmanová v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz.

Rozhovor Tampa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Na protestech se sešli lidé všech věkových kategorií. | Foto: Chaveli Guzmanová | Zdroj: Archiv Chaveli Guzmanové

Kdy a jak začaly protesty, které se po smrti George Floyda šíří Spojenými státy, i na Floridě?
Protesty tu začaly před asi 15 dny, takže teď už probíhají více než dva týdny. Město Tampa na vraždu Goerge Floyda zareagovala velmi rychle. Máme tu hodně velkou komunitu Afroameričanů a Latinoameričanů. Já jsem se sice narodila už tady, ale moje rodina pochází z Kuby. Žije tu spousta lidí, co sem emigrovali během vlády Fidela Castra, ale jsou tu i imigranti ze spousty jiných zemí. Takže, když někdo útočí na etnické menšiny, zasáhne nás to velmi blízko u srdce. Navíc Florida je velmi konzervativní stát, jsou tu velmi laxní zákony o držení zbraní a je tu hodně rasismu. Takový už náš stát bohužel je.

Mladá fotografka Chaveli Guzmanová | Foto: Chaveli Guzmanová | Zdroj: Archiv Chaveli Guzmanové

Takže když tu protesty začaly, byla to vlastně srážka těchto dvou rozdílných skupin. Byla jsem překvapená, že byly tak násilné. Většinou to byly poklidné protesty, na které se pak ale nabalovaly další skupiny, které už byly násilnější. Takže některé skupiny zapalovaly budovy, místní obchody, dokonce i velké nákupní středisko. Lidé už dokonce mají strach okolo páté hodiny odpoledne, kdy protesty obvykle začínají.

A tohle jste i sama zažila?
Jsou tu hodně konzervativní média, která ze všeho násilí obviňují demonstranty. Jak už jsem řekla, Florida je velmi konzervativní stát. Já jsem novinářka, fotografka, tak jsem tu situaci chtěla zdokumentovat, protože vím, že velká část populace, mnoho Afroameričanů jen poklidně protestovalo. Jsou to lidé, kteří teď trpí a trápí se, ale místní média o nich mluvila jako o monstrech a barbarech, říkala, že jsou všichni násilní, že zakládají ohně a útočí na policii. A věděla jsem, že takhle to prostě není.

Afroamerický reportér o situaci v USA: Trump rasismus v policii nevynalezl, ale snaží se ho prohloubit

Číst článek

A tak jsem vzala foťák a šla na jeden z protestů minulou neděli. Shromáždění se vydalo směrem k radnici, protože lidé chtěli, aby se starosta nějak k situaci vyjádřil.

Místní policie je velmi mocná a máme tu hodně, ale opravdu hodně případů policejního násilí proti etnickým menšinám. Myslím, že v roce 2017 vyšel v Tampa Times článek o tom, proč policie střílí, kde zdokumentovali více než 100 případů policejního násilí na lidech tmavší barvy pleti. A to bylo jen v našich místních novinách, takže to ani nejsou čísla z celého státu. Je to zde opravdu vážný problém.

Jak tedy protest probíhal?
Takže jsme došli k radnici, ale starosta odmítl vyjít ven. Byl to velmi poklidný protest, něco mezi 500 a 1000 lidí. Přišlo spousta rodin, byla jsem překvapená, kolik tam bylo malých dětí i v kočárku a batolat. Lidé měli přes obličej roušky, kvůli covidu. Všechno bylo v pořádku. Bylo úžasné vidět, že jsou na protestu zastoupeny všechny věkové kategorie i všechny možné etnické skupiny.

Ale když dav nedostal od starosty žádnou odpověď, pokračoval průvod směrem na dálnici. Ušli jsme asi půl míle, když cestu zahradila policie. Ale vypadala jak zásahová jednotka. Měli plastové štíty, připravené zbraně s plastovými projektily, lahve se slzným plynem. Demonstranti zůstávali poklidní a dokonce začali někteří mluvit do megafonu a všem zdůrazňovat, aby si s policí nic nezačínali, aby vše proběhlo v klidu. To mě hodně překvapilo. Protože všechno, co jsem o protestech slyšela, bylo, že to jsou demonstranti, kdo začíná s násilím. A až tam jsem si uvědomila, že to tak není. Byla to kombinace policie a demonstrantů, jestli to dává smysl.

Jak to myslíte?
Policie se snažila rozpoutat násilí. Křičeli na demonstranty. Jako by v nich chtěli vznítit vztek. A z té stovky lidí se jeden člověk přiblížil k policistovi a zakřičel něco zpátky. A to stačilo.

Policie použila slzný plyn. | Foto: Chaveli Guzmanová | Zdroj: Archiv Chaveli Guzmanové

V tom okamžiku začala police do davu házet slzný plyn. Do davu, kde byly matky, které se bály o životy svých dětí. Byli tam lidé, kteří se účastnili protestů za práva Afroameričanů v 60. letech, lidé, kteří kvůli policejní brutalitě přišli o své blízké. A jen se snažili využít svobodu slova, kterou jim garantuje ústava. A protože jeden člověk zakřičel, ani se policisty nedotkl, jen zakřičel, do davu hodili slzný plyn.

Lidé křičeli a plakali, nikdy jsem nic podobného neviděla. Nikdy jsem nebyla na protestu, který by byl tak násilný. A pak se to ještě zhoršilo.

Násilí ve Spojených státech se snaží rozdmýchávat zahraniční aktéři, uvedl ministr spravedlnosti USA

Číst článek

Celý dav se snažil přemístit blíž k centru města. Lidé šli i po silnici a blokovali auta, ale řidiči demonstranty podporovali, vystoupili z auta, nebo si dokonce vylezli na střechu v solidaritě s myšlenkou protestů.

Byla jsem úplně vepředu, když jsem najednou slyšela, jak lidé křičí a když jsem se ohlédla, uviděla jsem, jak utíkají pryč ze silnice. Nechápala jsem proč, ale pak mi došlo, že do davu rychlostí asi 50 mil v hodině vjíždí policejní auto.

Policejní auto?
Ano. Bylo to velké auto a z jiného okrsku. Takže na nás posílají policii z jiných okrsků. Auto zastavilo, až když někoho srazilo. Nevím, jestli ten člověk byl jen zraněn, nebo zemřel, ale to tělo lidé odtáhli rychle stranou.

V tom okamžiku se celý dav nahrnul k policejnímu vozu a lidé na něj vylezli a začali do něj mlátit. Za chvíli rozbili zadní okénko a situace se proměnila v naprostý chaos. Policie do davu hodila slzný plyn.

U slzného plynu nejde jen o to, že nic nevidíte, ale nemůžete ani dýchat. A oči vás šíleně pálí. Takže já i stovky lidí okolo mě jsme všichni jen strašně kašlali. A pak už jsem jen slyšela, jak někdo křičí, že se bude střílet. Nevěděla jsem, co to znamená. Všechno se dělo strašně rychle, bylo to jen pár minut od okamžiku, kdy auto přejelo toho demonstranta.

Takže jsem prostě začala utíkat a najednou jsem slyšela výstřely. Netušila jsem, co se děje, jestli střílí ostrými náboji nebo gumovými projektily, jen jsem viděla, jak kolem mě lidé padají. Utíkala jsem, a pak jsem ucítila náraz do nohy. V tom okamžiku jsem si uvědomila, že střílejí gumovými projektily, protože mi střela neprotrhla kůži. Ale moje noha byla celá červená, nemohla jsem už běžet, skoro jsem nemohla chodit. Strašně jsem se bála a střelba pořád neustávala.

Zranění, která způsobil jeden gumový projektil. | Foto: Chaveli Guzmanová | Zdroj: Archiv Chaveli Guzmanové

Když jsem se rozhlédla, zjistila jsem, že policisté stojí všude okolo, na střechách aut a prostě pálí dolů do davu. Trefovali lidi do hlavy, do krku, do očí… Taková střela vás může oslepit nebo vážně poškodit mozek.

Je naprosto absurdní že jsou ty projektily ještě legální, vzhledem k tomu, kolik lidí bylo za posledních pár dnů vážně zraněno.

A děsivé na tom je i to, že jsem na sobě měla označení, že jsem novinář. A spousta lidí okolo mě taky. Ale policie na novináře mířila, odstrkovala je stranou, odstrkovala foťáky a kamery, protože nechtějí, aby média ukazovala, jak protesty probíhají.

Jak se mohla situace tak rychle vyostřit?
Jestli si myslím, že je to chyba demonstrantů? Nebo policie? Myslím spíš, že na obou stranách je strašně moc nahromaděného vzteku, který pak přeteče v násilí. Nemyslím si, že by za to mohla jen jedna strana. Ale to, co jsem viděla, bylo strašné.

Jak je na tom vaše noha teď?
Několik dnů jsem vůbec nemohla chodit. Teď už to jde, ale je celá černá. A to byla jen jedna střela, představte si, co by způsobila trefa do hlavy.

Ještě pořád chodíte na protesty?
Už ne. Mám kolegy, které trefili do hlavy a vím o lidech, co přišli o oči. A teď bohužel nemůžu utíkat. A taky se bojím, jsem fotografka a kdybych přišla o oko, ztratím práci. Ráda bych dál vyprávěla o tom, co se děje, ale nejsem fyzicky schopná to udělat. A podobně to má i spousta dalších novinářů.

Co se stalo s fotkami z protestu?
Je to složité. Pracuju na volné noze, ale je teď těžké fotky z protestů někde publikovat. Protože když jde na fotce někoho identifikovat, policie to pak použije, aby ty osoby zadržela. Používají novináře ke sledování obyvatel. Takže se snažíme zveřejňovat jen ty snímky, kde není poznat, o koho jde.

Pamatujete si, že by se někdy stalo něco podobného?
Nikdy. Moje rodina pochází z Kuby a z Venezuely. A vím, že ve Venezuele se takové protesty dějí, že do lidí začne střílet police. Ale nikdy v životě by mě nenapadlo, že bych něco takového zažila i tady v Americe. Tvrdí nám, že tu jsme v bezpečí, že nás tu policie chrání. Ale všemi těmi vraždami a zabitími nahnala policie Afroameričanům i Latinoameričanům strach.

Na sociálních sítích se ale také objevilo mnoho videí, kdy policisté s demonstranty mluví anebo s nimi dokonce jsou průvodem. Stalo se něco takového i u vás?
Rozhodně ne. Bohužel ne. Vím, že na některých místech jsou policisté vůči demonstrantům solidární a i mnoho policistů, kteří sami patří k nějaké menšině se k nim přidává. Nemyslím si, že všichni policisté jsou špatní. Ale, aspoň co jsem viděla tady, tak se vůči demonstrantům chovali strašně agresivně.

Jak se situace vyvíjí?
Pořád je tu hrozba násilí. Ale počet lidí, kteří na demonstrace chodí, se zmenšil, protože se prostě bojí. Myslím, že proto i protesty brzy přestanou, ale nevím, co se stane potom, protože ten vztek a zlost nikam nezmizely.

I proto si myslím, že protesty měly tak širokou podporu veřejnosti. Lidé, kteří by se jinak nespojili, mají vztek na vládu, protože selhala během pandemie. Covid ukázal ani ne tak rasové rozdíly ve společnosti, jako třídní. A chudší Američané opravdu strašně trpěli a mají pocit, že na ně vláda zapomněla, že se o ně prostě nepostarala. Úplně to napětí cítíte ve vzduchu.

Dominika Perlínová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme