Bratři Itálie premiérky Meloniové nechtějí obnovit fašistický režim. Jsou to ale ‚Mussoliniho vnoučata‘

Z italské premiérky Giorgii Meloniové se od vyhraných podzimních voleb stává hvězda konzervativní pravice. Autor nové knihy Mussolini's Grandchildren (Mussoliniho vnoučata) David Broder v rozhovoru pro iROZHLAS.cz odkrývá historické a ideologické pozadí její partaje. „Bratři Itálie vychází z neofašistických proudů. Sice v průběhu let odsoudili zločiny Mussoliniho režimu, v mnohém ale o něm mluví shovívavě,“ popisuje novinář a historik.

Rozhovor Řím Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vůdce italského fašismu Benito Mussolini a současná italská premiérka Giorgia Meloniová

Vůdce italského fašismu Benito Mussolini a současná italská premiérka Giorgia Meloniová | Zdroj: Koláž iROZHLAS

Jste editorem amerického magazínu Jacobin a jako historik se zaměřujete na Itálii a Francii. Mohl byste na začátek říci, kdo jsou ta „Mussoliniho vnoučata“, o kterých jste napsal knihu, která teď vychází? Koho tím termínem myslíte?
Myslím tím stranu současné italské premiérky Giorgii Meloniové Bratři Itálie, což je partaj organizačně vycházející z historického fašismu. Je tam jasná kontinuita.

Někteří lidé dnes používají slovo fašismus jako označení pro nové pravicové fenomény, jako je Donald Trump, Jair Bolsonaro, Marine Le Penová nebo brexit. Já ale v souvislosti s Bratry Itálie nepoužívám fašismus jako analogii nebo srovnání, ale právě skrze nikdy neskončenou kontinuitu s původním Mussoliniho fašismem.

‚Nejnebezpečnější žena Evropy‘ Meloniová za pomoci Berlusconiho a Salviniho míří za volebním vítězstvím

Číst článek

Bratři Itálie vycházejí z Italského sociálního hnutí (Movimento Sociale Italiano, MSI), které v roce 1946 založili poražení představitelé padlého Mussoliniho režimu.

Zavrhli během let myšlenky fašistického režimu?
Jejich dnešní „vnuci a vnučky“ samozřejmě nejsou stejní jako tehdy. Dnešní ultrapravice se nesnaží o znovuvybudování fašistického režimu ani nechtějí obnovit Římské impérium jako Mussolini. Jejich cíle a snahy jsou daleko užší a konformnější k ústavnímu pořádku.

Ve své knize ale píšu o tom, že i když své cíle zjemnili a zmenšili ambice na přebudování politického systému, jsou stále zakořenění v historickém fašismu. Jsou například posedlí úpadkem civilizace, ideou homogenního a na etnickém základě založeného národa.

Konkrétním příkladem je jimi šířená konspirační teorie, že finančník George Soros plánuje a platí etnické nahrazení bělochů Afričany a muslimy.

Delighted to get my first copies of ‘Mussolini’s Grandchildren’ from @Pluto Press. It’s out on March 20, you can order it at plutobooks.com/9780745348025/…

12:11 – 16. 03. 2023

36 248

Skuteční potomci

Úsměvné je, že dokonce i opravdové vnučky a vnuci Benita Mussoliniho jsou členy těchto stran. Vnučka Rachele Mussoliniová a pravnuk Caio Giulio Cesare Mussolini jsou v Bratrech Itálie a Alessandra Mussoliniová byla členkou MSI a dnes je europoslankyní za stranu Forza Italia Silvia Berlusconiho…
Ano, název knihy si hraje i s faktem, že jsou v italské aktivní politice skuteční Mussoliniho vnuci a vnučky.

První kapitolu otevírám příběhem Rachele Mussoliniové, která v roce 2021 ve volbách do městského zastupitelstva v Římě získala nejvíce preferenčních hlasů ze všech kandidátů.

Caio Giulio Cesare je pravnuk pojmenovaný podle Julia Caesara, navíc s příjmením Mussolini. V roce 2019 kandidoval do Evropského parlamentu a byl pozván na večeři se sponzory, aby povyprávěl o pradědově knize z roku 1932 Doktrína fašismu.

there's really a politician in Italy named Caius Julius Caesar Mussolini

03:30 – 15. 08. 2022

32 292

Že jsou Bratři Itálie naprosto v pohodě s tím, že za ně kandidují diktátorovi potomci, říká hodně o zdejší politické kultuře. Jsou navíc i velmi vlídně přijímaní italskými médii a obecně politickým spektrem.

Rozhodně to nevyvolává takové reakce, jaké bychom mohli čekat například v Německu. Je nepředstavitelné, že by tam někdo s takovým jménem za podobné strany kandidoval.

A do třetice Alessandra Mussoliniová. Ta je jak politička, tak dokonce celebrita a oblíbená postava italského bulváru.
Jasně, absolutně. Hodně tomu pomáhá i fakt, že je neteř herečky Sophie Lorenové. V jednom nedávném televizním pořadu dokonce vystoupila převlečená za svou tetičku s písní Tu vuo' fa' l'americano. Takže ano, je vesměs vnímaná jako sympatická postavička.

Alessandra Mussoliniová do politiky vstoupila v 90. letech právě v barvách neofašistického MSI a svého děda vždy velmi silně bránila.

V poslední době se ale i ona změnila, před lety například homosexuálnímu komunistickému poslanci do očí během televizní debaty řekla: „Raději být fašista než b***rant.“ V posledních letech je ale co do práv homosexuálů otevřenější a prodělala jakousi politickou proměnu.

Vládnoucí Bratři Itálie

Meloniová vyhrála volby. ‚Neznamená to, že v Itálii zavládne neofašistický režim,‘ mírní vášně odborník

Číst článek

Pojďme se od pokrevních Mussoliniho potomků přesunout k premiérce Giorgie Meloniové, o jejíž straně v knize píšete primárně. Ještě před loňskými vítěznými volbami řekla britskému časopisu The Spectator: „V DNA Bratrů Itálie není žádná nostalgie po fašismu, rasismu nebo antisemitismu. Namísto toho odmítáme jakékoliv diktatury – minulé, současné i budoucí. Ve straně nechci žádnou imbecilní nostalgii po fašismu. Ti, kdo tak činí, jsou nám k ničemu, jsou to jen užiteční idioti pro levičáky.“ Dá se jí v tomto věřit?
V tom je třeba odlišit dvě věci. Zaprvé diktatura. Chtějí Bratři Itálie obnovit fašistický režim? Samozřejmě že ne. Diktaturu nechtějí.

O fašistickém režimu mluví shovívavě, když ho vykreslují jako obranu proti komunismu? To ano. A když neberou celý režim, tak minimálně omlouvají a mluví pozitivně o některých figurách z té doby.

Co se týče rasismu nebo antisemitismu, proti tomu se Bratři Itálie jasně postavili a odsoudili Mussoliniho zákony, které vyčleňovaly Židy z veřejného života. Na druhou stranu je jejich koncepce politiky ve skutečnosti sama o sobě rasistická. Tady bych mohl znovu zmínit teorii tzv. Velké výměny etnik, kterou mají sponzorovat židovští bankéři.

Bratři Itálie navíc například neuznávají děti migrantů narozené v Itálii za italské občany.

Máme tu tedy proti sobě na jedné straně velmi formalistické odsouzení rasismu, na druhé straně ale spoustu příkladů, které s tím nekorespondují.

‚Nekompromisní‘ Meloniová po měsíci vlády: ve vyjednáváních uzemnila Salviniho i Berlusconiho

Číst článek

V citátu Meloniové je ještě pasáž o „fašistické nostalgii“, která se váže například k novému šéfovi senátu Ignaziu La Russovi. Když byl do funkce loni na podzim zvolen, opět se proti němu vzedmuly protesty, protože své sympatie k fašismu ani příliš neskrývá.
Zatímco Meloniová vstoupila do politiky na konci 90. let, Ignazio La Russa je synem fašistického oficíra ze Sicílie, který mu navíc dal prostřední jméno Benito. Sám začal být politicky aktivní v 60. letech a plně se zúčastnil násilností, kterými se krajní pravice projevovala v 70. letech.

Sám La Russa často žertuje ve stylu: „Jasně, lidi mě nazývají fašistou. Tak díky za komplimenty.“ S ideou, že je sám fašista, si takhle rád hraje. Před lety reportérům ukazoval svůj dům, kde má vystavené Mussoliniho busty a další memorabilie.

Velkým tématem je i určitý typ shovívavého mluvení o fašismu. Někteří členové Bratrů Itálie včetně premiérky například říkají, že za fašismu došlo k nějakým chybám, ale bylo to daleko lepší než žít pod komunistickou diktaturou, pod kterou jsme mohli skončit.

Loni se v předvolebním čase znovuobjevila reportáž francouzské televize Soir 3 z dubna 1996, která tehdy devatenáctiletou Meloniovou ukazuje jako zatvrzelou aktivistku, která už na škole distribuovala letáky, manifestovala proti levici a neskrývala svůj obdiv k Mussolinimu. „Myslím si, že Mussolini byl dobrý politik. Všechno, co dělal, bylo pro Itálii. A to se o politicích, které jsme měli v posledních padesáti letech, říct nedá,“ prohlašovala tehdy. Myslíte, že z tohoto svého postoje vyrostla, nebo ho dnes jen skrývá?
Konzistence, s jakou Meloniová vyzdvihuje různé neoddiskutovatelně fašistické figury, mě nutí pochybovat nad opravdovostí jejího odstřižení se od svých dřívějších postojů.

Jak jste zmínil, toto konkrétní video je z roku 1996, kdy byla teenagerka. Můžeme to nazývat mladickou nerozvážností.

Vesměs si ale myslím, že Meloniová opravdu nechce veřejně mluvit o fašistickém režimu. Raději zmiňuje poválečné komunistické zločiny. Takže kdykoliv se začne mluvit o zločinech fašismu nebo fašistů, jako například před pár týdny, kdy skupinka mladých sympatizantů Bratrů Itálie ve Florencii zmlátila nějaké středoškoláky, tak Meloniová a její podobní strhnou debatu od „hrozí nám reálně návrat fašismu?“ ke „skutečnou hrozbou je antifašismus a útoky na pravičáky jen kvůli jejich myšlenkám“.

Zase bych se vrátil k tomu, že vyrůstala v 90. letech v kruzích kolem neofašistického MSI, které bylo posedlé představou, že italští pravičáci jsou oběťmi utlačovanými domnělou komunistickou hegemonií v poválečném období.

To se ale přece nezakládá na pravdě. Drtivou většinu italských vlád od konce války do 90. let vedli centrističtí křesťanští demokraté, kteří spolupracovali se sociální demokracií právě pro to, aby se Italská komunistická strana vůbec nedostala k moci…
Přesně tak. Bylo to skoro 50 let křesťanskodemokratických vlád, ale přesto se nám snaží tvrdit, že byla pravice démonizována, potlačována a kriminalizována.

A pokud tedy přijmeme argument té kriminalizace, bylo to proto, že neofašisté v 70. letech umisťovali bomby na vlakové stanice a prováděli teroristické útoky.

Meloniová uspěla, protože je konzistentní, vysvětluje italský novinář Pieralli

Číst článek

Myslím si, že Meloniová chce do Itálie importovat stejný druh kulturní paměti, který vidíme v některých středoevropských a východoevropských zemích – především v Maďarsku. Jde o ideu, že je vaše země neustále ohrožena komunisty. Samozřejmě v Itálii je zásadní rozdíl v tom, že tam nikdy nevládl komunistický kabinet.

Neofašisté u moci

Ať už křesťanští demokraté v poválečné Itálii, nebo Silvio Berlusconi od 90. let dál často mobilizovali své voliče varováním před možným nástupem komunistů k moci. V kontextu, který jste popsal, se to skoro zdá jako vyrábění slaměných panáků…
Přesně tak. Dokonce bych řekl, že by ani žádnou reálnou komunistickou stranu nepotřebovali, protože by si ji sami vytvořili. Splétají konspirace typu Velké výměny a varují před komunisty.

To ale není otázka jen Meloniové a Bratrů Itálie, před komunisty a kulturním marxismem varuje i lídr Ligy Matteo Salvini. A to přestože současná italská levice je liberální a proevropská, zatímco komunisté jsou dnes politicky irelevantní. Přesto všechno před nimi pravice neustále varuje a spojuje je jak s ekonomickou hrozbou, tak se strašením z toho, že zničí tradiční rodinu, přivedou ještě více imigrantů atd.

Itálie je dnes rozštěpená identitárními válkami, kdy se neustále připomíná historický fašismus a komunismus a značná část politické debaty se smrskla na očerňování oponentů jako buď fašistů, nebo komunistů.

Oponentka potratů vs. žena z duhové rodiny. Itálie si zvyká na spory premiérky Meloniové a šéfky opozice

Číst článek

Už jsme zmínili Silvia Berlusconiho, ve své knize se věnujete i tomu, jak on sám pomohl legitimizovat tyto neofašistické politické proudy. Ve svých prvních volbách v roce 1994 kandidoval v koalici spolu s postfašistickou Národní aliancí (Alleanza Nazionale) a vzal si je i do všech svých čtyřech vlád.
Je třeba vysvětlit, že na začátku 90. let se italská stranická scéna zcela rozpadla. Korupční kauza Tangentopoli a poté protikorupční akce Čisté ruce (Mani pulite) vedly k zániku všech zásadních politických stran, i komunisté se transformovali do středolevicové partaje.

Berlusconi se svou stranou Forza Italia v té době přišel jako zachránce a snažil se vystupovat jako sjednotitel umírněných proudů proti komunistické hrozbě, která se podle jeho slov jen převlékla do středolevicového kabátu. Jenže ty Berlusconiho umírněné proudy mezi sebou měly i právě neofašisty z MSI, kteří se v té době lehce umírňovali a transformovali právě do Národní aliance.

V roce 2019 Berlusconi slavně prohlásil: „Byl jsem to já, kdo přivedl Ligu a fašisty do vlády, kdo je legitimizoval.“ Skutečně tehdy vůči svým koaličním partnerům použil označení fašisté.

Berlusconi intenzivní spoluprací s neofašisty ukončil jejich 50 let trvající politickou izolaci. Pomohl tím k začátku sbližování mezi konzervativci a těmito kolaborantskými a neofašistickými silami. K tomu začalo docházet i v jiných zemích. Vychází to i z toho, že lidé, kteří zažili konec druhé světové války, už dávno nejsou dominantní silou v politickém životě.

Proukrajinští spojenci ODS

Polsko poskytne Ukrajině stíhačky jenom s podporou NATO. Podle Kuleby ale země stroje dostane

Číst článek

Zmínil jste už Maďarsko. Kdo jsou mezinárodní spojenci Bratrů Itálie?
Ideologicky jsou velmi blízcí americkým republikánům, na evropském kontinentu je to pak samozřejmě frakce Evropských konzervativců a reformistů, kam patří i váš premiér Petr Fiala (ODS) a jeho strana, španělský Vox nebo třeba polské Právo a spravedlnost.

I uvnitř této politické skupiny jsou ale rozbroje. Když se před dvěma lety snažil polský premiér Morawiecki sjednotit tuto frakci s ještě krajnějšími silami, jako je francouzské Národní sdružení Marine Le Penové nebo Liga, čelil kritice za to, že se paktuje s otevřenými spojenci Vladimira Putina.

V souvislosti s premiérkou Meloniovou se hodně zmiňují i její velmi proukrajinské postoje…
Ano, dokonce bych řekl, že její postoj k válce na Ukrajině zásadně pomohl k tomu, aby byli Bratři Itálie mezinárodně respektovanou silou a partnerem ke spolupráci. Bratři Itálie podporují západní pomoc napadené Ukrajině, jsou i americkými spojenci a odmítají pohled Ruska.

Jsou její postoje autentické, nebo v tom cítíte pragmatismus, který může být motivovaný například tím, že si tím tak snáze nakloní západní spojence?
Příslušnost k Západu a k NATO byla součástí poválečných tradic italských neofašistů, velkou roli v tom samozřejmě hrál jejich antikomunismus.

Bratři Itálie byli založeni v roce 2012. Meloniová tehdy sice měla několik výroků, které by se daly považovat jako proruské či proputinovské, kritizovala například sankce po ruské anexi Krymu, dnes jsou ale tyto postoje doménou jejich menších koaličních partnerů Ligy Mattea Salviniho a Forza Italia Silvia Berlusconiho. Ona je rétoricky i co do činů úplně jinde.

Italská premiérka trpí ‚Putinova přítele‘ Berlusconiho a žehlí jeho výroky. Jeho vliv už je ale malý

Číst článek

Závěrem bych se ještě rád vrátil k tomu, jak jste zmínil českého premiéra. Objevily se totiž úvahy o bližší česko-polsko-italské spolupráci založené na tom, že premiéři Petr Fiala, Mateusz Morawiecki a Giorgia Meloniová pochází ze stran sdružených v Evropských konzervativcích a reformistech. Navíc je pojí dobré vztahy s USA nebo podpora Ukrajiny. Jak je toto možné spojenectví nahlíženo v Itálii, pokud vůbec je?
Typickou optickou iluzí italské politiky je tendence zobrazovat zahraniční strany jejich nejextrémnějšími stanovisky. Zahraniční spojenci Meloniové tak vždy z italské perspektivy vypadají extrémněji než v realitě.

Právo a spravedlnost je určitě více napravo než současná česká vláda. I váš premiér mluvil o hrozbě radikálního islámu a přívalu migrantů. Meloniová ale často oceňuje roli Polska i Česka jako příkladu zemí, které si cení své suverenity, nenechají se komandovat od Evropské unie a chtějí Evropu silných národních států.

Je ale třeba mít na paměti, že jakkoliv můžou být Bratři Itálie radikální, velký rozdíl oproti Polsku a Česku je, že Itálie má euro, takže je mnohem více integrovaná do evropského projektu a může mít také o to větší destabilizační potenciál. Je to větší ekonomika, má enormní státní dluh… Je to tikající ekonomická bomba uvnitř EU, což o Polsku ani Česku říci nemůžeme.

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme