Je mu 49 let, většinu života strávil v Latinské Americe a pomocí síťové analýzy odhaluje korupční prostředí. Jeho práce pomohla dostat za mříže i jednoho ze zosnovatelů vraždy honduraské aktivistky Berty Cáceresové. Nyní působí na Masarykově univerzitě v Brně. „Ve střední Evropě máte několik velmi mocných aktérů, ekonomicky i politicky. Ti jsou vždy velkým korupčním rizikem,“ říká Harald Waxenecker v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.

Rozhovor Praha 6:00 18. listopadu 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Rakušan Harald Waxenecker je lidskoprávní aktivista a zároveň akademik. V obou rolích zkoumá a odhaluje korupci. Využívá analýzu sítí – ideu, že když propojíte izolovaná data do sítě, vynoří se důležité souvislosti. V nedávné studii touto metodou analyzoval korupci u stavebních zakázek, kde si podávají ruku lokální politici s drogovými kartely. Pojednává sice o Guatemale, ale podobné vzorce i rizika vidí také v postkomunistické Evropě.

Jako datový analytik jste svědčil v případu Berty Cáceresové, ekologické aktivistky v Hondurasu. Tu zastřelili v roce 2016, když bránila území svého etnika, kmene Lenca, před stavbou přehrady a vodní elektrárny. Jak jste se k případu dostal?
V roce 1996 jsem jako dobrovolník odjel do Guatemaly, která s Hondurasem sousedí. Byl poslední rok občanské války, která v Guatemale řádila od roku 1960. Tedy 36 let. Přijel jsem jako pozorovatel hlídat, zda nedochází k porušování lidských práv. Přitom jsem pomáhal vnitřně vysídleným komunitám nebo lidem, kteří se vrátili z exilu.

Pracoval jsem tehdy na vzdělávacích projektech a pomáhal s lokálními rozhlasovými stanicemi. S COPINH (Rada lidových a domorodých organizací Hondurasu – pozn. red.) jsme spolupracovali na vybudování komunitního rádia. Tehdy jsem poznal i Bertu Cáceresovou. To je i moje vazba na případ: po vraždě mě COPINH požádal, abych pro soud vypracoval stanovisko k mocenským strukturám kolem případu. Hotovou analýzu jsem předložil v roce 2020 nebo 2021 v případu proti Davidu Castillovi, někdejšímu prezidentu společnosti DESA, která měla stavět přehradu a stojí za vraždou Berty.

Do Hondurasu jste tedy přijel jako pozorovatel a mediální expert.
Nemůžu říct, že bych byl mediální odborník, spolupracoval jsem s organizací z Mexika, to byli skuteční experti. Působili jsme v Guatemale, Hondurasu, Mexiku, Salvadoru, v celém regionu. Řada organizací v regionu tehdy protestovala proti některým rysům neoliberální politiky. Jedním z velkých témat byla energetika a přehrady, které se stavěly na územích původních obyvatel.

Později se ukázalo, že za vraždou stojí právě lidé z energetické firmy DESA, která měla přehradu stavět. Ale to jste tehdy ještě nevěděli.
Brzy po vraždě bylo víceméně jasné, kdo za ní stál. Ale samozřejmě to musíte dokázat. Musíte prokázat, kdo z vraždy něco měl. Postupně bylo za vraždu odsouzeno sedm lidí, ale chyběl zadavatel, podezřelý byl David Castillo.

V tom procesu jsem svědčil. Ukazoval jsem propletenec politické moci, ekonomické moci, vazby na vojenské struktury i místní politiku. To vše dohromady vytvořilo síť, která podnikateli umožnila najmout si ozbrojence, aby se zbavil vůdkyně protestů. Když navíc ovládáte i justici, můžete si být víceméně jisti, že se vám nic nestane.

Jenže Berta byla slavná i mezinárodně, takže následoval velký tlak na vyšetření vraždy. Tohle pachatelé podcenili.

Co vaše analýza ukazovala?
Nejprve jsem propojil osoby s firmami. Ukázal jsem, že obchodní vztahy kolem DESA se netýkají jen stavby vodní elektrárny, ale zahrnují mnoho dalších firem včetně offshorových společností v Panamě. Identifikoval jsem tak spoustu lidí zainteresovaných na oslabení odporu proti elektrárně a odstranění Berty.

Díky soudu jsem také získal přístup k neveřejným metadatům o telefonátech členů představenstva DESA a pachatelů. Dostal jsem se k 70 tisícům hovorů z rok trvajícího období. V nich jsem našel spojení mezi zadavateli a pachateli: při koordinaci používali ke komunikaci jeden kontakt, jednoho člověka.

S čím jsem naopak nemohl pracovat, byly toky peněz. Ukázat, kdo skutečně zaplatil střelcům za vraždu. Ale k finančním datům jsem nedostal přístup.

Připomnělo mi to známý případ, kdy pomocí síťové analýzy Američané odhalili úkryt diktátora Saddáma Husajna. Taky tehdy identifikovali, u koho se sbíhá komunikace široké sítě lidí. Každopádně to zní jako policejní práce.
Zločinné sítě se samozřejmě v literatuře i v praxi objevují často. Mám k jejich zkoumání velmi blízko, ale ne optikou policejní práce, spíš ze směru sociálních věd a lidskoprávního aktivismu.

Tolik trpělivosti nikdo nemá

Takže vás vyzval soud. A dál?
Ano, COPINH mě navrhl a soud výzvu přijal. Po formálním předvolání jste neutrální a prezentujete svou expertizu, která soudu pomáhá lépe rozhodnout. O případ byl obrovský mediální zájem. Logicky, odrážel ohromnou mocenskou strukturu, kterou jsme odhalovali.

Jako datového analytika mě velmi zajímá, jak jste síťovou analýzu vysvětlil soudcům.
Tři dny jsem jim prezentoval výsledky a čtyři dny odpovídal na otázky. Musím říct, že to bylo velmi náročné. Zvlášť těžké byly otázky ze strany obžalovaných.

Vzal jsem to zeširoka, snažil jsem se vysvětlit politické souvislosti. První den jsem popisoval vliv honduraského puče v roce 2009, po kterém energetiku ovládla ekonomická elita. Se stavbou přehrady na řece Gualcarque, které se Berta bránila, to úzce souvisí.

Pak jsem soudcům popisoval metodu síťové analýzy, aby rozuměli základním pojmům. Totéž u analýzy obchodního rejstříku a sítě telefonních hovorů. Taková malá přednáška o analýze sociálních sítí pro soudce.

To chce hodně trpělivosti na obou stranách. Vydrželi poslouchat?
Bylo toho hodně, možná příliš. Tolik trpělivosti nikdo nemá.

Museli ale dávat pozor, celé soudní slyšení živě vysílal COPINH i některá média. Takže se analýza dostala nejen k těm v soudní síni, ale i mimo.

Fungovalo to?
Nakonec ano i ne. Ano proto, že některé části soudci při rozhodování vzali v úvahu. A ne, protože některé části odmítli. Kvůli formalitám. Většinou kvůli tomu, jak jsme informace získávali. Snažili se omezit dopad mé práce.

Obhájci, nebo soudci?
Vlastně obojí, ale pochopitelně hlavně obhájci.

Soud ale Castilla odsoudil, to zní jako úspěch.
V tomto smyslu ano. Moje role byla ukázat, jak funguje honduraský mocenský systém. Dobře popsat, co vlastně všichni ví.

To je trochu podobné tomu, co děláme jako datoví novináři. Ve farmacii všichni vědí, že se nelegálně prodávají léky do Německa. Ale musíme to v datech najít a ukázat.
Přesně. Musíte najít důkaz. Ukázat, co je zřejmé.

Obvykle se nebojím

Země Latinské Ameriky patří pro novináře i ekologické aktivisty mezi nejnebezpečnější kouty světa. V žebříčku Reportérů bez hranic patří Guatemala i Honduras mezi pětinu nejhorších. Nebál jste se po soudu? Nebo před ním?
Obvykle se nebojím. Ale někdy ano. Nicméně případ Berty Cáceresové se týkal Hondurasu a já žil tou dobou v Evropě.

Bertin případ ale není jediná analýza, kterou jsem v regionu dělal. Dlouhodobě sleduji zločinné sítě nebo politická propojení, korupci a tak dále. Kritické je samozřejmě napojení na organizovaný zločin. Tam mívám strach.

Chcete o tom mluvit?
Klidně. Když rozplétáte místní vazby, v každém regionu narazíte na síť kolem místních starostů a hlavně poslanců propojenou korupcí a klientelismem. Korupce se typicky týká veřejných zakázek ve stavebnictví. Stavební firmy většinou patří politikům nebo drogovým dealerům. To je fenomén, který prostupuje celou zemí, silnější je samozřejmě v pohraničních oblastech. V Guatemale jsou kartely nejsilněji přítomné v příhraničí Hondurasu a také na severu u hranic s Mexikem.

Odhalovat propojení drogových kartelů se stavebními firmami vám nepřijde nebezpečné?
Často jde o známý fakt. Tématu veřejných zakázek jsem se začal věnovat v roce 2010 nebo 2011. V té době členové drogových kartelů vlastnili stavební firmy úplně otevřeně. U názvu firmy jste si mohli přečíst jméno drogového dealera.

Nedlouho poté ale začala působit komise OSN proti korupci (Mezinárodní komise proti beztrestnosti v Guatemale – pozn. red.). Měla pravomoci státního zástupce, z mezinárodního hlediska šlo o úplnou novinku.

Proto má nyní řada firem skryté majitele. Rozšířila se koluze – forma podvodu, kdy se firmy mezi sebou tajně dohodnou, kdo získá veřejnou zakázku. Když totiž stavební firma dostává všechny obecní kontrakty, vidíte to na první pohled. Ale když je střídavě dostávají tři, čtyři nebo pět různých firem, už to tak nápadné není.

Korupční systém odolal

Dynamiku korupce popisuje studie, kterou jste v říjnu vydali. O čem je?
Ukazujeme, že po korupčních skandálech v Guatemale ubylo té na první pohled viditelné korupce, jenže přibylo právě koluze. Protikorupční opatření z roku 2015 vedla k tomu, že se korupčníci naučili koncentraci zakázek u svých firem skrývat, jsou sofistikovanější.

Zaujala mě metoda, kdy vyhledáváte drobné vzorce v síti vztahů.
Pomocí síťové analýzy hledáme vzorce, které naznačují korupci nebo riziko korupce. Na vstupu jsou guatemalská data z veřejných zakázek ve stavebnictví na lokální úrovni. Za roky 2012 až 2020 jsme našli 35 tisíc stavebních zakázek ve 340 obcích, které získalo víc než dva tisíce stavebních společností.

Každý rok zkoumáme zvlášť, takže máme osm sítí. Zajímalo nás, zda je konfigurace v jednom roce důležitá pro vytvoření vazeb v tom dalším.

Pro tři různé typy korupce jsme pak formulovali tři různé hypotézy. Každý se v síti ukazuje jako vizuální motiv a ten hledáme. Například koluze se projevuje jako trojúhelník: jeden vrchol je zadavatel, další dva firmy, které propojuje osoba majitele.

Zlomovým momentem byl v Guatemale rok 2015, kdy země s pomocí komise OSN formulovala řadu protikorupčních opatření. Projevil se na struktuře sítě?
Záleží na časovém horizontu. Krátkodobě se koncentrace zakázek u jedné firmy, tedy viditelná korupce, opravdu snížila.

Jenže z delšího odstupu vidíme, že korupční systém odolal. Jen využívá sofistikovanější metody korupce, hlavně koluzi. V síti pak sledujeme, jak často lokální vlády zadávají zakázky dvěma společnostem, které jsou spojené vlastníkem, to jsou ty trojúhelníky. Po roce 2015 jich vidíme mnohem víc. Což interpretujeme tak, že v reakci na protikorupční opatření vznikalo více tajných dohod a tím se podařilo korupční systém restartovat.

Takže nelze prostě zavést protikorupční opatření a spokojeně se plácat po zádech. Musíte na nich pracovat i nadále a snažit se být chytřejší než korupčníci.
Ano, pokud chcete rozbít mocenské struktury nebo vlivové sítě, je potřeba dlouhodobé úsilí. Nestačí jednorázově ovlivnit nějakou korupční dynamiku. Pokud chcete omezit korupční chování v dlouhodobém horizontu, musíte na něj tlačit dlouhodobě.

Proto teď pomáhám guatemalským úřadům zavést opatření k odhalování korupčních rizik a zločineckých sítí. Cíl je předcházet budoucí korupci.

Snažím se poznatky ze studie uplatnit v praxi. Přišel jsem z terénu, na akademické půdě si doplnil teorii a výsledek je analýza sítí. Za poslední tři nebo čtyři roky jsem se o síťovém modelování hodně naučil a teď je vhodná chvíle vrátit některé myšlenky do praxe.

Evropská korupce je podobná

Zaměřujete se na Latinskou Ameriku, ale vaše studie je obecnější. Dá se využít i tady?
Určitě. Stejnou metodu lze aplikovat na sítě veřejných zakázek nejen ve stavebnictví a nejen v Guatemale. Je naopak žádoucí vyzkoušet ji jinde, abychom model prověřili. Náš přístup by mohl ukázat, jaký druh vlivu je zde rozhodující: je to politický vliv? Jedná se o tajné dohody? Koncentraci zakázek? Jiné typy korupce? Ty sítě navíc procházejí evolucí, takže je velmi důležité je sledovat průběžně.

Vidíte mezi korupcí v Česku a v Latinské Americe nějaké podobnosti? Třeba v žebříčku „kamarádské“ korupce deníku The Economist Česko obsazuje celosvětově první místa.
Podobnost vidím v mocenské asymetrii. Ve střední Evropě máte několik velmi mocných aktérů, ekonomicky i politicky. Ti jsou vždy velkým korupčním rizikem, tam i tady. Další podobností je využívání bílých koní k zamaskování majetku.

Problém je, že transparentnost se uplatňuje ve veřejném sektoru, ne v soukromém. Veřejný sektor věnuje velké úsilí průhlednosti veřejných zakázek: ukazuje, kdo s kým uzavírá smlouvy, u každé zakázky vidíte řadu detailů. Guatemala je, myslím, jednou z nejtransparentnějších zemí na světě, víc než některé evropské státy.

Soukromý sektor ale tak otevřený není. Kdo společnost vlastní? Kdo jsou členové představenstva? Kdo jsou skuteční majitelé, kteří ovládají celou síť společností? Kdo je podílníkem ve schránkových společnostech, firmách v daňových rájích? Je nutné tlačit na větší transparentnost soukromého sektoru. Tohle má společné Latinská Amerika se zločineckými strukturami a východní Evropa, kde z transformace v devadesátých letech vzešly podobně silné skupiny.

Vidíte v transparentnosti nějaké posuny? K lepšímu, horšímu? Třeba Česko před třemi lety přijalo zákon o evidenci skutečných majitelů firem.
Některé země skutečně zavedly účinnou transparentnost údajů o soukromém sektoru. Ale vzpomínám si, že před pár lety byly takové snahy na evropské úrovni. Od té doby jste na kontinentu udělali krok zpět. Jsou sektory, které transparentnost chtějí. Jenže ti, kteří jsou proti, jsou ekonomicky a politicky velmi silní.

Proto se ptám. Mám dojem, že korupce spíš přibývá a zájem na jejím vykořenění je stále slabší.
Rozhodně. Naštěstí máme aspoň okna do soukromého sektoru. Mluvím o únicích, jako jsou Panama papers a další.

Mám dvojí osobnost

Vaše práce napovídá o korupci jako celku, ale neukazuje na konkrétní případy. Není nakonec užitečnější stará dobrá investigativní žurnalistika, kdy můžete jmenovat konkrétní zkorumpované politiky a společnosti, takže někdy máte i konkrétní výsledky?
Pro mě je klíčové umět popsat a dokázat, co je zřejmé. Všichni v Guatemale věděli, že korupční systém se po krizi vrátil. Mezinárodní komisi vykopli, korupce ožila, lokální zakázky dostávají ti stejní hráči co dřív.

Ale chyběly důkazy. Naše studie jednak mapuje, co vedlo k tomu, že se korupce odrazila ode dna. A za druhé jsme identifikovali různé podoby korupce. Pokud chcete podvody hlídat, musíte vědět, co máte hledat.

Není lákavé, když jste zároveň analytik i aktivista? Když bojujete proti korupci, tak pak jako akademik máte motivaci být při analýze alarmističtější.
Ano, mám tak trochu dvojí osobnost. Ale nemyslím si, že je to problém. Jako akademik ukazujete společenské jevy. Politický vliv, sílící koluzi a tak dále, ale nesmíte nikoho jmenovat. Tahle práce je důležitá, ale abstraktní.

Jako aktivista jste naopak osobní, musíte jít až na dřeň, k aktérům. Vědět, kdo za čím stojí. Mluvit s investigativními novináři. Ukazujete na konkrétní lidi a firmy. To je ta nejnebezpečnější část.

Takže dvojí osobnost pomáhá. V Guatemale žijete drama a pak máte klidnou práci jako vědec v Brně.
Ano.

Protože tady vás nikdo nenajde?
Ani ne, přihlásil jsem se tu na projekt týkající se síťové analýzy ve velmi odlišných oborech. Měl jsem to štěstí, že mě vybrali. Ale rozhodně si užívám, že je tu klid.

Než odletíte do Guatemaly.
Tak.

Jan Boček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít