Hedvábná stezka je důkazem nové světové politiky Číny. Povede to k oslabení demokracie, tvrdí sinolog

Pás a cesta a Nová hedvábná stezka jsou obří projekty čínské vlády. Podle čínského prezidenta Si Ťin-pchinga bude tato nová spojnice východu a západu otevřená pro všechny. Přinejmenším evropský Západ se ale k iniciativě zatím stavě rezervovaně. Jako jediný prezident zemí Evropské unie odletěl na konferenci o stezce český prezident Miloš Zeman. Přinese to České republice nějaké výhody? Na to se Český rozhlas Plus zeptal sinologa a ředitele webu o Číně Sinopsis.cz Martina Hály.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Prezident Miloš Zeman při setkání s čínským protějškem Si Ťin-pchingem. Společnost prezidentům dělají jejich manželky: vlevo Ivana Zemanová, vpravo Pcheng Li-jüan. | Zdroj: Reuters

Co to je vůbec Nová hedvábná stezka a iniciativa Pás a cesta, jaký je mezi tím rozdíl?
Rozdíl mezi tím není prakticky žádný. Jsou to dvě větve jednoho projektu, tím pásem se rozumí pozemní pás, pozemní spojnice mezi Asií a Evropou zhruba v intencích někdejší Hedvábné cesty. A tou cestou se rozumí námořní trasa z jižní Číny přes Jihočínské moře, Indický oceán a dále na Přední východ a do Evropy.

Jde tedy v první řadě opravdu o dopravní infrastrukturní projekty, které mají fyzicky propojit východ se západem?
To je jedna z rovin toho projektu, jedna z poměrně prominentních rovin. V zásadě je ta iniciativa mnohovrstevná a poněkud vágní, takže se dost těžko popisuje, ale v podstatě bychom mohli říct, že ty hlavní dvě roviny jsou za prvé geopolitická a za druhé ekonomická.

V obou případech jde tedy o iniciativu vzešlou z Číny a v obou případech to má i pokračovat v čínské režii?
Ano, je to zcela v čínské režii, což se kromě jiného projevilo i na organizaci summitu v Pekingu.

Čína na Hedvábnou stezku slibuje biliony. Indie je odmítá, EU vadí netransparentnost

Číst článek

Když tedy prezident Si mluvil, alespoň agentura Reuters ho tak citovala, o tom, že Nová hedvábná stezka bude otevřená pro všechny a nebude postavená na ideologických základech, co si pod tím představit?
Pod tím si můžeme představit zhruba to, že je skutečně otevřená pro všechny, kteří se přihlásí k čínské vizi, kteří přijmou čínskou pozici, čínskou vizi pro ten projekt.

Ale jak se tedy nějaký stát nebo nějaký zájemce na Hedvábnou stezku dostane? Prostě řekne, že tam taky chce?
Prostě se přihlásí. Mezi vrcholnými představiteli, kteří se sešli v Pekingu tento víkend, byl třeba prezident Fidži, což je samozřejmě odlehlé teritorium, které na první pohled nemá nic společného ani s pozemní, ani s námořní stezkou. Nicméně protože projevil zájem, tak byl přizván, podobně tam byli představitelé Severní Koreje, kteří také dosud nefigurovali někde na seznamech nebo různých mapách toho projektu, které jsou v nejrůznějších podobách publikovány v čínském tisku a v čínských materiálech. Čili tam není žádné pevné členství, jako to bývá u jiných velkých nadnárodních uskupení, jako jsou třeba G20 nebo EU, je to vlastně poměrně volná, ne úplně přesně definovaná skupina, kterou lze chápat různě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor se sinologem Martinem Hálou.

Rozumím tomu tedy tak, že stačí projevit zájem a dotyčná země se může stát součástí projektu, ale zároveň se rozumí, že akceptuje čínské vedení a čínskou vizi?
V zásadě je to tak. Čína sama zkompilovala seznam 64 nebo podle některých pramenů 65 zemí - neexistuje žádná pevná dokumentace, takže verzí toho seznamu existuje celá řada - které jsou označeny jako klíčové. Na ty se především soustředí čínská diplomacie a jsou to samozřejmě země, které skutečně geograficky přiléhají k těm dvěma trasám. Česká republika je jednou z nich.

Pekingu neúčast EU nevadí

Stát, který se účastní Nové hedvábné stezky, bude za to muset něco zaplatit, obrazně i doslova?
To zase záleží na konkrétních vyjednáváních. Ano, v rámci toho projektu neexistují pevná formální pravidla, na což si řada účastníků summitu v Pekingu o víkendu stěžovala, řada účastníků doufala, že ve vládním projektu summit poslouží k tomu, že se vyjasní některé technické aspekty vzájemné spolupráce, vzájemné komunikace. Ty nejsou zatím pevně dané, celé se to odehrává na politické úrovni a vlastně to spočívá na ad hoc dohodách zejména na vládní úrovni, na různých fórech, které jsou spojeny s iniciativou Nové hedvábné stezky, jako byl právě hlavní summit, anebo při bilaterálních jednáních, což je ještě častější model.

Podle britského deníku Guardian se Evropská unie odmítá účastnit projektu Hedvábné stezky, protože ten se podle většinového názoru EU neohlíží na sociální stránky, neohlíží se na otázky životního prostředí a není transparentní. Je neúčast EU jako celku nějakým zásadním problémem pro realizaci tohoto projektu?
Ano, tady musíme říci, že EU má z hlediska Hedvábné stezky také řadu podob. Kromě většinového kolektivního hlasu EU je tu ještě uskupení 16+1, které zahrnuje 16 států východní Evropy, z nichž 11 je současně členy EU. Ta jedenáctka, která je současně členem EU, se k projektu Hedvábné stezky hlásí.

Miloš Zeman a Vladimir Putin během setkání v Pekingu. | Zdroj: Profimedia

Včetně České republiky?
Včetně České republiky. Takže evropský hlas nebo hlas Evropské unie v tomto bodě je trochu rozštěpený. Přestože Evropská unie jako taková je zdrženlivá, tak její část či podmnožina se naopak staví k Hedvábné stezce velmi pozitivně.

Vadí Pekingu, že nemá na své straně "osmadvacítku", za chvíli tedy "sedmadvacítku", anebo naopak vyhovuje jeho zájmům, že pozice evropských států nemusí být úplně jednotná?
Myslím, že Pekingu to nijak zvlášť nevadí. On se obecně vyhýbá jednáním s velkými regionálními bloky, ať už je to Evropská unie v Evropě anebo třeba ASEAN v Asii. Peking samozřejmě dává přednost jednáním bilaterálním, protože v jakémkoliv bilaterálním vztahu vzhledem k rozloze, počtu obyvatel a ekonomické síle má relativně navrch. Pro Čínu je mnohem výhodnější vyjednávat bilaterálně s jednotlivými státy, což se vesměs snaží dělat v rámci Evropské unie, a dokonce i ve sdružení 16+1 neexistuje žádná koordinovaná politika vůči Číně, ale je to vlastně sdružení 16 bilaterálních vztahů s Čínou.

První stopy na Srí Lance a v Kazachstánu

Už se něco z Nové hedvábné stezky postavilo? Už někde existuje nějaký projekt, který už by bylo možné vidět?
Ano, ale musel byste jet poměrně daleko. Jsou hotové části Hedvábné stezky, protože ta samozřejmě nevznikla ze dne na den. Je to dlouhodobý proces postupného formulování, postupného vzniku toho projektu, který se tvoří stále za pochodu. To souvisí se strategickou vágností celého toho přístupu. Projekt je prostě neustále otevřen interpretaci čínských představitelů. Hedvábná stezka má své kořeny hlavně ve střední Asii, především v Kazachstánu, a částečně v jižní Asii, takže například jeden z nejrozvinutějších projektů je takzvaný čínsko-pákistánský ekonomický koridor. Těch koridorů je několik, v současné době myslím pět v rámci pozemního pásu. Pákistánský se začal budovat nebo je v rozbudované fázi, poměrně záhy, tam je už něco k vidění. To se týká také Kazachstánu a například i na Srí Lance je několik projektů, protože tam byla v době diktatury bratří Radžapaksů spolupráce s Čínskou lidovou republikou výraznou prioritou.

Zeman jednal s čínským prezidentem o novodobé Hedvábné stezce

Číst článek

Říkali jsme, že český prezident Miloš Zeman byl v Číně jako jediná hlava státu země Evropské unie. Vyplývají z toho pro Českou republiku nějaké výhody?
O tom bych dost pochyboval. Myslím, že situace je v podstatě srovnatelná s návštěvou Miloše Zemana na oslavách konce druhé světové války v Pekingu v roce 2015. Tehdy rovněž figuroval vlastně jako jediný nejvyšší představitel nejenom Evropské unie, ale vůbec Západu, protože ten se vesměs akci vyhýbal pro její ideologický náboj. Čili ta situace je v jistém směru srovnatelná. Podle vyjádření samotné prezidentské kanceláře bezprostřední výhodou setkání před dvěma lety byla následná návštěva Si Ťin-pchinga v Praze v roce 2016. Během této návštěvy prezidentská kancelář uveřejnila na svém webu celou řadu projektů, jejichž celková hodnota se blížila 100 miliard korun. Měly se uskutečnit v roce 2016. Potom se ukázalo, že z těch projektů se realizovala zhruba dvě procenta, tedy jenom nepatrný zlomek. Myslím si, že současná návštěva prezidenta Zemana v Pekingu bude mít podobný dopad, to znamená vysoký a viditelný v rovině symbolicko-politické a zřejmě velmi omezený dopad ekonomický.

Pokud je ale Nová hedvábná stezka tak velkorysý projekt, jak jsme o tom mluvili před chvílí, a účastní se ho desítky zemí, není z pohledu České republiky ekonomicky lepší být při tom, být u jednacího stolu?
Ta velkorysost je trošičku složitější. Tady je třeba se podívat na detaily, jak vlastně Hedvábná stezka funguje. To samozřejmě nejsou žádné milodary, většina těch finančních toků, které se dosud uskutečnily, vlastně všechny, jsou investice formou nízkoúročných půjček. Čínská strana v podstatě financuje projekty v zahraničí formou nízkoúročných půjček, které se samozřejmě musí vracet, přičemž velmi často trvá na tom, že stavby nebo projekty se budou realizovat za účasti čínských kontraktorů. Čína de facto financuje čínské nadbytečné výrobní a stavební kapacity, aby se uplatnily v zahraničí. Takže ta velkorysost je poměrně složitý termín a samozřejmě vyhovuje do značné míry Čínské lidové republice.

Hospodářství Čínské lidové republiky v posledních letech dosti výrazně zpomalilo, existuje obrovská nadbytečná kapacita ve výrobě, ve stavebnictví, kterou musí Čína nějakým způsobem uplatnit. To je jedna z ekonomických motivací celého projektu. Druhou je setrvalý přebytek čínské obchodní bilance, který byl v minulých letech investován převážně do amerických vládních dluhopisů, což má zaprvé nepatrný výnos. A za druhé jsou s tím spojená jistá určitá politická rizika. Přebytek obchodní bilance vlastně v rámci projektu Nové hedvábné stezky namísto dluhopisu investuje čínská strana ve velkém do projektu v rámci Hedvábné stezky, přičemž současně zaměstnává přebytečnou kapacitu v čínském stavebnictví a výrobě.

Pouze za rovných nebo výhodných podmínek

Musím se ale zpátky vrátit k pozici České republiky. Když už nějaký takový projekt je a čínské vedení za ním stojí a je ochotno ho nějakým způsobem prosazovat, tak se ptám, jestli pro Českou republiku není výhodnější být opravdu u toho a případně domluvit nějaké projekty, které by byly výhodné pro Česko?
Ano, za předpokladu, že by si česká strana byla schopna vyjednat přinejmenším rovné, nebo dokonce i výhodné podmínky v rámci oněch projektů. Pak by to mohlo být pro Českou republiku nebo pro jakýkoliv stát, který se toho projektu účastní, výhodné. Jsou zde v podstatě dvě základní podmínky. Za prvé, aby skutečně byl volný přístup k zakázkám, protože ty budou skutečně miliardové, mluví se o obrovských infrastrukturálních projektech. To je podmínka číslo jedna, aby se při vyhlašování projektů o ně mohly na základě rovných podmínek ucházet nejen čínské, ale i nečínské subjekty. Ta druhá podmínka je, aby projekty samotné dávaly skutečně ekonomický smysl, protože to je další velké riziko, že je to celé "hnáno" politicky. Existuje velká politická vůle ze strany čínské vlády, aby se projekty realizovaly. Plánují se daleko od místa své realizace, plánují se v podstatě na politické úrovni, v některých případech tedy není ekonomická návratnost těchto projektů zcela zřejmá.

Miloš Zeman spolu s manželkou Ivanou vystupuje v Pekingu z prezidentského speciálu při státní návštěvě Číny. | Zdroj: Reuters

A zatím se vám nezdá, že by se třeba české firmy mohly účastnit takových velkých projektů anebo že projekty samy nutně musely dávat smysl a sloužit veřejnosti?
České firmy, pokud vím, se na těchto projektech v současné době prakticky nepodílejí, což by se alespoň teoreticky mohlo v budoucnu změnit. Ohledně racionálnosti a návratnosti, tak zde jsou signály různé. Některé z nich vpravdě povzbudivé, už například na zmíněné Srí Lance, na Ceylonu. Podařilo se vybudovat nové letiště pro hlavní město Kolombo, což financovala čínská strana a stavěli ho čínští kontraktoři. Byl to mnohamilionový projekt, letiště bylo skutečně hotové v rekordním čase, je to supermoderní letiště. Problém je v tom, že leží 250 kilometrů od Kolomba a přistávají na něm jedno až dvě letadla denně, přičemž stavba byla financována půjčkami, byť nízkoúročnými, a ty půjčky bude třeba splácet. Přínos toho letiště je ale minimální.

Server Hlídací pes napsal, že se nedá zjistit, kdo z podnikatelů teď s prezidentem Zemanem do Číny letěl. Není to veřejná informace. Když se podíváte na tu cestu jako celek, pro jaký typ firem je atraktivní účastnit se takového prezidentského výletu?
Seznam účastníků sice není veřejný, ale leccos na veřejnost proniklo, takže zhruba víme, kdo se cesty a mise účastnil. Figuruje tam řada podnikatelů, kteří mají dlouhodobé zájmy v Čínské lidové republice, jako je třeba PPF a Home Credit, a potom, pokud vím, tam bylo přítomno několik malých firem s potenciálně zajímavými projekty v digitální ekonomice, například tam byla velká část hlavně oficiální státní reprezentace v oblasti zdravotnictví a sportu.

A cestovního ruchu, jestli se nemýlím?
Ano. A myslím, že potenciálně zajímavé jsou některé digitální projekty.

Číně pomohl Trump

Čína po desetiletí odmítala převzít ve světě nějakou vůdčí roli. Dokonce byli kritici, kteří jí vyčítali, že tak velká a bohatá země odmítá převzít zodpovědnost. Dá se říci, že to se nyní definitivně změnilo?
Ano, to se změnilo velmi dramaticky a projekt Nové hedvábné stezky, a zejména právě proběhlý summit, je toho velmi výrazným signálem. Uvnitř Číny se o možném převzetí větší zodpovědnosti v globálním měřítku mluví prakticky přinejmenším od roku 2008, od velké ekonomické krize na Západě. Celý proces se ale urychlil s nástupem současného prezidenta Si Ťin-pchinga a zejména s nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu. Ten se naopak z globalizačních procesů stahuje. To se konkrétně projevilo na odstoupení Spojených států z Transpacifického partnerství. Čína zaregistrovala, že se uvolňuje jistý prostor, který je možno vyplnit, což také v podstatě nyní dělá. Si Ťin-pching sám již v lednu na neveřejném zasedání bezpečnostního výboru, z něhož ovšem pronikly důležité části do čínského tisku, začal mluvit o takzvaném dvojím vedení. To by mělo spočívat v tom, že Čína by měla převzít vedení jednak procesu globalizace a jednak mezinárodní bezpečnostní architektury v rámci - jak tam říká doslova - "nového a spravedlivého světového řádu".

Prezident Miloš Zeman na návštěvě Číny | Zdroj: ČTK

Pokud je tedy už nyní zjevné, že se Si Ťin-pching a Čína chtějí postavit do role nového vůdce možná celého světa, tak jakou vizi Čína vlastně nabízí?
Myslím, že náznaky byly patrné zase v symbolické rovině, do velké míry také na právě proběhlém summitu. Mluvilo se o tom, že namísto bloků a aliancí by mělo nastat přátelství, družba a harmonie. Ta vize je zhruba taková, že namísto existujících uskupení, jako je v bezpečnostní oblasti především NATO a v hospodářské například Evropská unie, by se měly budovat svazky na bázi bilaterálního přátelství. Tím se dostáváme zase k základní diplomatické prioritě Čínské lidové republiky, a to je dojednávat všechno na bilaterální bázi. Ta je pro ni výhodnější, než když musí jednat s nějakými multilaterálními uskupeními. Za druhé čínská vize globalizace, v Číně se o tom teď hovoří zcela otevřeně jako o globalizaci 2.0, je v podstatě otevřený přístup na zahraniční trhy při ne zcela otevřeném přístupu jiných zemí na čínský trh. Je to vize poměrně jednostranná...

Promiňte, to by tedy byla globalizace, ve které by Čína měla výsadní postavení.
Ano, zhruba tak bychom to mohli formulovat. To je jeden důležitý aspekt čínského pojetí globalizace. A další je, že celý koncept Hedvábné stezky je poměrně vágní a vlastně formulovaný ad hoc, takříkajíc za pochodu. Většinou na různých politických jednáních vedoucích představitelů konkrétních států. Neexistuje žádný normativní rámec, jaký známe třeba z Evropské unie. Evropská unie nevládne, Evropská unie vydává celou řadu regulací, až je to člověku nepříjemné, ale aspoň jsou určitá pravidla, která hospodářský styk upravují. V projektu Nové hedvábné stezky prakticky žádné regulace neexistují, nejsou tam žádné závazné normy z hlediska ochrany životního prostředí nebo třeba právě z hlediska transparentnosti, což je také jedna z věcí, na kterou si stěžovala Evropská unie teď v Pekingu.

Pomůže upevnit pozici čínského prezidenta

Sestupme nyní z velkých sfér mezinárodního vyjednávání a nadnárodních bloků na úroveň normálního běžného člověka. Když Spojené státy ještě chtěly být lídrem svobodného světa, předkládaly celkem srozumitelné hodnoty: svobodu jednotlivce, možnost vypracovat se od nuly, zodpovědnost za vlastní život a tak dále. Nabízí Čína jako nový světový lídr na této běžné lidské úrovni nějaké hodnoty?

Prezident Miloš Zeman na návštěvě Číny | Zdroj: ČTK


Ty hodnoty jsou vyjádřeny například v deklaraci skončeného summitu v Pekingu a jsou formulovány v podstatě na velmi abstraktní úrovni. Čína mluví o mezinárodní harmonii, o situaci win-win, kdy vyhrávají obě strany, jak hezky překládají Číňané do českojazyčných materiálů: výhra-výhra. Jsou to v podstatě velmi vzletné, ale poněkud abstraktní pojmy a k tomu bych rád poznamenal, že podobně vzletné abstraktní pojmy používá Čína například v domácí čínské politice. Termín harmonie je velmi prominentní, ovšem signalizuje nebo v praxi znamená záležitosti, které si my s harmonií nespojujeme - společenskou kontrolu a dominantní postavení komunistické strany uvnitř Číny. Při pohledu na čínské zásady deklarované na mezinárodním poli je tedy dobré se podívat, jak se uplatňují v domácí čínské politice.

Má to ekonomické propojování se světem vliv na demokratizaci Číny jako takové?
Minimální nebo prakticky žádný, protože celý projekt samozřejmě velmi pomáhá pozici Si Ťin-pchinga uvnitř Číny samotné.

Vypadá jako úspěšný lídr?
Ano, a svým způsobem úspěšný nepochybně je a samotný summit, i když se na něj můžeme dívat z různých hledisek, je do velké míry úspěchem čínské diplomacie, pomáhá vybudovat dominantní postavení Si Ťin-pchinga. Je velmi pravděpodobné, že to nepovede k demokratizaci, spíše naopak, že to povede utužení toho stále ještě leninského, i když dávno ne marxistického systému.

Rozhovor vznikl pro pořad Interview Plus.

Jan Bumba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme