Hladovku maďarského expremiéra provází i humor. A nechybějí ani banány
Pomalu se už končí první den hladovky bývalého maďarského premiéra Ference Gyurcsánye před budovou parlamentu. Má trvat dohromady sedm dní, a to na protest proti plánům vlády zavést předběžnou voličů registraci takovým způsobem, že kdo se předběžně, pár měsíců před volbami, nezaregistruje, nemůže ani volit.
Hladovět pro demokracii, proti předvolební registraci voličů, za probuzení voličské masy, že v Maďarsku něco není v pořádku - to je cíl nevšedního protestu expremiéra Gyurcsánye.
Ferenc Gyurcsány si nemyslí, že tato týdenní protestní hladovka změní maďarskou politickou scénu, politika je složitější a voliči jsou mnohem pomalejší, nereagují hned, tedy od zítřka se nezvýší podpora expremiérovy Demokratické koalice. "Taková stávka není samotnou politikou, pouze součástí politického folklóru, a vůbec, třeba pracovat, pracovat a pracovat."
Gyurcsány i zde, na trávníku před parlamentem vidí, že tábor jeho odpůrců se příliš nezmenšuje. Jak dokazuje i tato starší paní, která chodí kolem naštvaná na celou Gyurcsányho skupinu. I mně se dostane její jedovatosti, prý co od ní chci, co se vyptávám, ať nepracuji pro Český rozhlas, ale pro Maďary. A tak dále, citovat vše od nazlobené důchodkyně ani nemůžu.
První den hladovky popsal Gregor Martin Papucsek i ve své reportáži ve Večerním Radiožurnálu
Naštěstí narazím i na vtipnosti. Asi 45letý Tibor přinesl Gyurcsányho a spol. banány, prý je to zdravé, a kdyby náhodou odpadli, ať si snědí toto ovoce plné vitamínů. „A není zvykem podávat banán přes mříže?,“ vtipkuji i já. A on odpovídá: „ Klece tu už nejsou, opice chodí mezi námi. I zde v parlamentu. Všechny, kteří tam vkročili od roku 1990, bych zatkl za velezradu.“
Maďarský expremiér drží hladovku, protestuje proti povinné registraci voličů
Číst článek
Obracím se na Ference Gyurcsánye s tím, zda se neobává, že se celá hladovková akce otočí proti němu, vždyť už na internetu je terčem posměšků a ironických poznámek.
„Svět internetu a blogů má takový styl, to je normální. Ale zda je situace opravdu tak vážná, že je třeba takové silné gesto?“
„Ano,“ říká Gyurcsány, který však nechce přesvědčit vládu, aby se změnila, ale chce vzkázat voličům, že jsou zde problémy.
Mladík Attila má na svůj věk - je ve čtvrtém ročníku gymnázia - dobrý přehled o dění v Maďarsku. Gyurcsánye oslovuje pouze jako budoucího premiéra. Myslí si, že na pana předsedu vlády země nestačila, ještě nebyla připravena na takový výbuch demokracie. “A Maďaři? Ti jen pláčou, že neustále je někdo hněvá. Nedokáží využívat svobodu. No a vždy hledají viníka.“