Vláda na protesty nereaguje, městem se šíří fámy o zásahu armády, popisuje Češka žijící v Hongkongu
Extradiční zákon, který by umožňoval vydávání lidí podezřelých z trestného činu do pevninské Číny, odstartoval v Hongkongu mohutnou sérii protestů. Několik týdnů trvající demonstrace postupně několikrát přerostly v násilnosti a nabírají ráz volání po větší demokracii a odstoupení správkyně Carrie Lamové.
„Hongkongská vláda naprosto nereaguje na pokojné protesty, ale ani na násilnosti. Lamová se stáhla z veřejného života a ignoruje veškeré žádosti o jednání či jakoukoli komunikaci,“ přibližuje v Interview Plus Markéta Moore, která žije v Hongkongu.
Demonstrace jsou podle ní reakcí na oklešťování svobod a demokracie. Média se dostávají pod kontrolu čínského kapitálu a funguje autocenzura novinářů.
„Panuje velká nejistota, nikdo neví, co se stane. Velmi se proto daří různým fámám, například že čínská armáda už vyrazila do ulic. Lidé mají obavu, jak to všechno skončí,“ popisuje s tím, že armádní posádka je přímo v centru města i na jihu ostrova.
Hongkong se bouří, Peking vyčkává. ‚Režim si je jistý, že nemůže prohrát,‘ říká zpravodaj v Číně
Číst článek
Odpor proti extradičnímu zákonu prý sjednotil celou společnost, proti byly i pročínské skupiny jako obchodníci.
Pokojné demonstrace ovšem nic nepřinesly a násilí, při kterém dochází i k ničení čínských a hongkongských symbolů, mnohým vadí.
Kritice za tvrdé zásahy vůči demonstrantům čelí i policie. Pozornost vzbudil také incident, při němž desítky útočníků v bílých tričkách napadly cestující v metru: „Nezávislá komise proti korupci, která je velice mocnou institucí, bude případ vyšetřovat, protože policie přijela až 40 minut po oznámení. Byla laxní – na to, jak je jinak aktivní při pokojných protestech.“
Soumrak demokracie
Potlačením tzv. deštníkového hnutí před pěti lety podle Moore nic neskončilo. Pro vládu to sice bylo velké vítězství, ale protestní nálady i nadále „bublaly“ pod povrchem: „Viděli, že jeden velký protest nefungoval a poučili se. Pořádají demonstrace nejen na ostrově Hongkong, ale i v okrajových oblastech.“
Masové protesty Hongkong zažil například už v roce 2003, a to kvůli zákonu o pobuřování a podvracení republiky, míněno Číny. Jen dva týdny poté byl zákon stažen a nakonec odstoupil i tehdejší správce města.
Od té doby se situace pokud jde o demokracii zhoršila. „Hongkong není plná demokracie. Má nezávislou imigrační politiku nebo soudy a řídí se britským common law. Autonomie funguje, ale svobody projevu, vyjadřování nebo náboženství se postupně zmenšují,“ uvádí Moore, která na Čínské univerzitě v Hongkongu přednáší politickou ekonomii.
V roce 2014 prý demonstranti požadovali přímou volbu správce města, což připouští i hongkongská ústava. „Bylo to přislíbeno, pouze se posouval rok, kdy k tomu dojde. A když došlo na lámání chleba, tak Čína řekla ne,“ vysvětluje s tím, že obyvatelé nakonec mohou vybírat jen z trojice předem schválených kandidátů.
