Komunikace s Tchaj-wanem není obvyklá, Peking ale do toho nemá co mluvit, míní sinolog Jirouš
Budoucí prezident Petr Pavel si telefonoval s tchajwanskou prezidentkou. Znepokojil tím Peking, který ihned uvedl, že Pavel tím nerespektuje princip jedné Číny a zpochybnil svou důvěryhodnost. Na stranu generála se ale přidal premiér Petr Fiala, který na twitteru napsal, že jsme suverénní stát a můžeme si rozhodovat, s kým si zavoláme. Sinolog Filip Jirouš z projektu Sinopsis serveru iROZHLAS.cz řekl, že do toho nemá Peking co mluvit.
Porušil Petr Pavel telefonátem s tchajwanskou prezidentkou a příslibem posilování partnerství nějaká třeba i nepsaná diplomatická pravidla jak přistupovat k Tchaj-wanu v souvislosti s Čínou?
Základní problém je v tom, že existují dva termíny, se kterými se v jedné otázce operuje. První je takzvaná politika jedné Číny a druhý je princip jedné Číny.
Princip jedné Číny je to, o čem mluví pořád samotná Čínská lidová republika. Znamená to, že jedna Čína je Čínská lidová republika a žádná jiná země nemá nárok ani na formální diplomacii s Tchaj-wanem.
Pavel: Nechci být na poštovní známce. Víc se mi líbí motivy našich hradů a přírodních krás
Číst článek
A potom je tady politika jedné Číny, kterou má každá země vlastní. A ta u většiny západních zemí znamená, že oficiální styky se udržují s Pekingem, a u Tchaj-wanu se styky udržují neformálně skrz ekonomické a kulturní kanceláře na obou stranách. Tam jde primárně o to, aby se odlišovalo, co je formální a co neformální.
A Peking v tomto ohledu nemá co mluvit do neformálních schůzek a telefonátů mezi představiteli Tchaj-wanu a České republiky, což dneska už říkal i premiér Fiala. Problém tedy je, že zatímco čínská diplomacie se snaží všem vnutit princip jedné Číny, tak zbytek nebo alespoň část západního světa argumentuje tím, že existuje i politika jedné Číny, kterou každý stát může mít vlastní.
A i toto zásadní porušení by bylo formální uznání Tchaj-wanu jako samostatného státu.
Komunikace s Tchaj-wanem
Pokud si tedy Petr Pavel volá s Tchaj-wanem, politiku jedné Číny tím neporušuje?
Je to poměrně vágní, což znamená, že to dává velký prostor pro manévry Pekingu vyvíjet nátlak na státy a snažit se jim tvrdit, že už jsou za hranou, která není úplně jasně daná. A kromě samotného uznání Tchaj-wanu jako formálně nezávislého státu, se nedá říct, že by to bylo vyloženě porušením.
Dá se řešit, jestli telefonát a hlavně osobní setkání nemůže být už interpretováno jako nějaké formální uznání tchaj-wanské prezidentky jako prezidentky nezávislého státu. Ale to už je na diplomatickém protokolu, aby se zaručilo, že to bude stále v rámci neformálního setkání.
Čína zpochybnila důvěryhodnost Pavla. Proti jeho telefonátu s prezidentkou Tchaj-wanu protestuje
Číst článek
Komunikují a setkávají se s prezidentkou Tchaj-wan i jiní prezidenti? Jak je to časté?
To je právě to, co na tom Peking asi štve nejvíce. Je to poměrně bezprecedentní, alespoň od té doby, co politika jedné Číny vznikla na konci 70. let. V té době do OSN vstoupila Čínská lidová republika jako jediný legitimní zástupce Číny jako takové.
Velká část světa potom navázala oficiální vazby a diplomatický styk s Pekingem a neoficiální diplomatický styk si dále udržovala s Tchaj-wanem. A od té doby je setkávání s prezidentkou Tchaj-wanu na úrovni prezidenta nebo hlavy státu neobvyklé. Tam se právě dostáváme k tomu, proč na to Peking reagoval tak silně.
Komunikování představitelů států s prezidentkou Tchaj-wanu tedy není moc časté?
Ne. Ale v podstatě třeba už i cesta Miloše Vystrčila v roce 2020 tím, jak byla pojatá a jakou pozornost se jí věnovala, i vystoupení v legislativní radě, tedy v parlamentu Tchaj-wanu, už byla sama o sobě bezprecedentní a stala se to milníkem sbližování.
Čím dál tím víc se přibližují něčemu jako formálnímu styku, ale v zásadě stále v intencích a mezích styku neformálního.
„Je to poměrně bezprecedentní, alespoň od té doby, co politika jedné Číny vznikla na konci 70. let.“
Vystrčilova cesta
Takže Miloš Vystrčil byl takzvaný průkopník ve sbližování Západu a Tchaj-wanu?
V tomto ohledu určitě. A odstartovalo to éru, kdy se míra vztahů mezi Západem a Tchaj-wanem zvyšuje, a i vřelost a úroveň se zlepšuje. Ale pořád se vracíme k tomu, že prezident by byl další milník svého druhu.
Je ta reakce Číny tentokrát jiná, než v podobných případech? Například při návštěvě předsedy Senátu Miloše Vystrčila v srpnu 2020.
Myslím si, že byla dost podobná a že minimálně neformální diplomatický nátlak byl výraznější. Na druhou stranu Petr Pavel ještě není prezidentem. Teď teprve telefonát proběhl, takže je otázka, jestli nový čínský velvyslanec se nebude ve věci více angažovat.
Pavel mluvil s prezidentkou Tchaj-wanu, chtějí posílit partnerství. Čína kvůli telefonátu kontaktovala Prahu
Číst článek
Takže tím, že ještě není prezident, to není tak hrozné?
Myslím si, že nemůžeme ještě úplně vyhodnotit, jak moc reakce bude reálně silná. Ale to vyjádření bylo poměrně ostré, ale nijak ostřejší než cesta Miloše Vystrčila z roku 2020.
Ekonomická stránka
Mimochodem vyvodila Čína z té jeho návštěvy nějaké konkrétní důsledky - třeba v ekonomické oblasti?
To se velmi těžko hodnotí. Na druhou stranu si můžeme pomoci historickou zkušeností, kdy od roku 2018 je nám tady v Česku ze strany Číny, potažmo prezidenta Zemana a kruhu okolo něj systematicky vyhrožováno ekonomickou odvetou a kromě nějakých dílčích věcí se nic nestalo reálně.
Souvisí to s tím, že kromě základního importu a exportu nemají české firmy v Číně žádné zásadní investice. A Peking investice, které má, nijak systematicky nelikviduje na základě toho, že by byly z České republiky.
Od roku 2018 tu máme první výhrůžky spojené s krizí Praha, Peking, Taipei, ale nikdy z nich nic nebylo. Já bych tedy předpokládal, že se nic nestane ani tentokrát a skončí to u výhrůžek.
„Od roku 2018 tu máme první výhružky spojené s krizí Praha, Peking, Taipei, ale nikdy z nich nic nebylo. “
Ale myslíte, že kdyby Petr Pavel chtěl více rozvinout vztahy s Tchaj-wanem, tak by tím mohl naopak zhoršit čínské vztahy?
Muselo by to skutečně zajít za nějakou mez, kdy je ještě diplomaticky možno říct, že to byla neformální schůzka. Ve smyslu oficiální a formální schůzky, kdyby například Petr Pavel jel do prezidentského paláce v Taipei, tak pak by to mohlo už být na hraně, ale to si myslím, že se ani nestane.
Předpokládal bych, že to bude koordinováno jak s ministerstvem zahraničí tak s vládou jako takovou a že se to bude držet v intencích a formátu neformálního setkání, i když hlav států.
Je to poměrně skok, když v roce 2016 byl prezident Miloš Zeman na návštěvě čínského prezidenta. Myslíte, že Zeman tím ekonomicky něco pro Českou republiku získal?
Obrat k Číně od roku 2013 do roku 2018 nic moc nepřinesl, to zhodnotil i sám Miloš Zeman. Poté na konci roku 2019 prohlásil, že už ani nepojede do Číny, což ale dementoval.
Frustraci formuloval toho roku už i premiér Babiš, protože vztahy k ničemu nevedly. Ekonomické benefity, které byly přislíbeny ze strany Číny, nebyly nikdy zrealizovány. Ale je to samozřejmě zase obrat o 180 stupňů.
Ale pokud budeme brát třicetiletou historii České republiky, tak Zemanovo přimykání se k Číně po dobu pěti, šesti let je spíše ta mimořádná situace.
Čína prováděla u Tchaj-wanu další manévry, do zóny vzdušné obrany vyslala 28 letounů
Číst článek
Teď se tedy nic moc nezhorší, protože nejsme na Čínu tak vázaní?
Je to tak, vazby nejsou nijak zásadně úzké. Není tam zásadní riziko pro export nebo nějaké jiné investice přímo v Číně ani tu nemáme žádné vysoké investice, které by Peking chtěl likvidovat u nás. Takže z tohoto pohledu tu rizika podle mého žádná nejsou.
A rizika jako vypovězení smlouvy mezi Prahou a Pekingem nebo respektive její neprodloužení bylo vlastně čistě formálního hlediska, mnohem problematičtější než toto setkání. Ale samozřejmě je to o tom, jak si to Peking vyhodnotí.
