Hrady a muzea v Polsku dokáží překvapit

Trampoty s putováním po polských hradech, zámcích, galeriích a muzeích - to je téma, které si dnes do svého Deníku vybral náš zpravodaj v Polsku Martin Dorazín. Polsko není zemí, do které by se valily miliony turistů a plnily státní kasu miliardami eur.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

hrad | Foto: Martin Dorazín

Hodně návštěvníků odradí špatná infrastruktura a různé podivnosti. Například v neděli pouštějí do Královského zámku ve Varšavě zdarma. Musíte si ale vystát frontu na bezplatný lístek. Když se v zámku a na jeho nádvoří letos konal summit Rady Evropy, správci odnesli z jednacích síní cenné exponáty - co kdyby nějaký prezident sebral čínskou vázu.

To si nevymýšlím, to řekl přímo ředitel zámku a kolegyně Dáša Pavlovičová se tomu tak smála, že málem spadla ze židle. Do muzea Čartoryjských při Národním muzeu v Krakově se sjíždějí turisté z celé Evropy, aby na vlastní oči spatřili světoznámou Dámu s hranostajem Leonarda da Vinciho. Málokdy mají štěstí. Někdy bývají sbírky uzavřeny, jindy uvidíte jen flek na zdi, protože Dáma právě putuje po světových výstavách.

Jednou jsem zajel do sídla koncernu Orlen v Plocku. Je to docela hezké město na vysokém břehu nad Vislou, a tak jsem si chtěl koupit nějakého průvodce. Místní turistické informační centrum bylo o víkendu zavřené. Je přece známo, že turisté obvykle přijíždějí v pracovní dny. Cestou zpět jsem se zastavil v Chopinově domku nedaleko Varšavy.

Tentokrát jsem měl trochu víc štěstí. Za vstupné asi třiceti korun měl pustili alespoň do parku a mohl jsem nakukovat do oken, za kterými stál Chopinův klavír. Do Chopinova muzea ve Varšavě jsem už pro jistotu nešel. Známí říkali, že tam stejně nic není. Slavné muzeum plakátu ve Wilanowském zámku se mi zatím nepodařilo navštívit vůbec, i když je mám asi deset minut pěšky od bytu.

Klepal jsem tam asi třikrát, ale nikdy nebyli doma. Smůlu se mi podařilo prolomit až na křižáckém hradě v Malborku, ale tam se mi to moje brblání na polské muzejnictví vrátilo i s úroky. Hrad je sice velký, ale říkal jsem si: stejně mi v něm za nekřesťanské vstupné ukáží pár židlí a tři zaprášené vitríny. Když nám průvodkyně po dvou hodinách řekla, že je čas na malou přestávku, ztuhly nám namožené nohy, záda i úsměvy. Šlo opravdu do tuhého.

Celá prohlídka totiž trvá čtyři hodiny a musíte projít i ty expozice, které vás nezajímají - například putovní výstavu výšivek. A co je ještě horší, musíte si vyslechnout i příslušný výklad ke každé dečce. Řeknu vám, není jednoduché být v Polsku turistou.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme