Hrozba jaderné války je větší než před dvaceti lety

Ruský a americký prezident podepsali v Praze smlouvu START o dalším jaderném odzbrojení. Obě mocnosti už přitom snížily své arzenály o 80 procent. Když vrcholil závod v jaderném zbrojení, počítaly se hlavice na desetitisíce. Teď se Barack Obama a Dmitrij Medveděv zavázali k maximálnímu arzenálu 1550 aktivních hlavic.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Start rakety Trident II   | Zdroj: ČTK

S koncem studené války přestala být pro většinu Evropanů jaderná válka hrozbou, které by se báli. S uvolněním americko-sovětských vztahů skončili masové demonstrace za jaderné odzbrojení.

Přehrát

00:00 / 00:00

Materiál o současných jaderných hrozbách připravil redaktor Radiožurnálu Ondřej Bouda

Přitom nebezpečí jaderného konfliktu stále existuje a podle Mitchella Belfera z Metropolitní univerzity Praha dokonce ještě vzrostlo:

„Studená válka byla paradoxně mnohem stabilnějším obdobím než to, ve kterém žijeme dnes. Zaprvé dochází k šíření atomových zbraní do zemí jako je Indie, Pákistán nebo Severní Korea. Tyto země nemají ještě zkušenosti v zacházení s takto ničivými zbraněmi a jejich reakce jsou často nepředvídatelné.“

„Může tedy snadno dojít k neštěstí, jehož následky pocítíme všichni. A navíc existuje řada asymetrických organizací, které se také snaží získat zbraně hromadného ničení,“ zdůraznil Belfer. Domnívá se také, že role jaderných zbraní ve světové politice už je dnes vysoce diskutabilní.

„Sice je možné zastrašovat státy jako je Írán a Severní Korea, ale je jasně vidět, že moderní vojenské konflikty jsou asymetrické. Tedy proti skupinám jako je například Al-Káida. A proti nim není možné jaderné zbraně použít a vlastně ani je jimi zastrašovat. Vždyť sebeobětovaní je často součástí jejich doktríny. Možnost, že se nějaká takováto asymetrická organizace dostane ke zbraním hromadného ničení, je největší a nejstrašlivější nebezpečí, které nám dnes hrozí,“ podotkl Belfer.

Proto je podle něj nutné stále pracovat na jaderném odzbrojení a přísně kontrolovat všechny materiály, které by mohly k výrobě atomové bomby sloužit.

Relikt minulosti

S tím souhlasí i kontrolně zbrojní expert Miroslav Tůma z Ústavu mezinárodních vztahů, který označil jaderné zbraně za relikt minulosti. Obzvláště ty, které Američané mají stále ještě rozmístěné v Evropě, například v Německu, Belgii nebo Itálii. I když i těm už pravděpodobně brzy odzvoní.

„V listopadu letošního roku by nejvyšší orgány NATO měly přijmout novou strategickou koncepci a tam už by se mělo rozhodnout, jak to bude se sdílením jaderných zbraní podle staré strategické koncepce. Faktem je, že tato problematika vždycky byla na všech hodnotících konferencích smlouvy o nešíření jaderných zbraní kritizována většinou nejaderných států,“ řekl Tůma.

V tomto směru je Rusko daleko před svým bývalým soupeřem. Jaderné zbraně, které po rozpadu Sovětského svazu zůstaly na Ukrajině nebo v Kazachstánu, se do země původu vrátily už v polovině devadesátých let.

Barack Obama za svůj cíl označil úplné jaderné odzbrojení celého světa. Ale zatím je v této problematice kladen důraz na dva největší hráče, tedy Rusko a Spojené státy.

Přitom jaderné zbraně vlastní i Francie, Spojené království, Čína a řada dalších zemí, i když pouze v řádu maximálně stovek hlavic. Proč jsou zatím opomíjeny?

„Tyto země, které mají menší potenciál, říkají, že se zapojí do těchto odzbrojovacích rozhovorů, až obě země sníží počet svých jaderných zbraní zhruba na stejný počet, jako mají tyto země,“ dodává Miroslav Tůma.

Je jasné, že jaderné odzbrojení je běh na dlouhou trať. A to i dvacet let po konci studené války.

Martin Hromádka, Ondřej Bouda Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme