I díky české pomoci si postižené děti z jihoafrické chudinské čtvrti plní své sny
Všudypřítomná chudoba, každodenní násilí i opovržení. Přesně v takových podmínkách žijí stovky postižených jihoafrických dětí v chudinské čtvrti Mamelodi. Díky pracovní terapii a výcviku dovedností žáků se speciálními potřebami v tamní zvláštní škole však mají před sebou přeci jen lepší budoucnost. A jejich sny a touhy jim už čtyři roky pomáhají plnit i Češi.
Kladívka, pily, brusky. Z učebny ve zvláštní škole Tshegofatsong vycházejí zvuky jako z kterékoli dřevařské dílny.
Pan učitel Jason skupince 12letých až 16letých kluků stojících kolem pracovního stolu ukazuje, jak vyřezat různé tvary či jak použít frézu nebo protahovačku, aby se dřevěná deska proměnila třeba v obrazový rám nebo kus nábytku.
Všichni na sobě mají modré pracovní uniformy a přes ústa bílou roušku a všichni si jednotlivé nástroje postupně vyzkoušejí.
I díky české pomoci si postižené děti z jihoafrické chudinské čtvrti Mamelodi plní své sny. Natáčel tam reportér ČRo Robert Mikoláš
„Učíme je různým dovednostem, aby, až odsud odejdou, byli schopni se o sebe postarat,“ vysvětluje pan Ngobeni, ředitel školy, která je de facto jedinou nadějí pro 400 chlapců a také dívek.
„Umí si všechno změřit, nastříhat a pak i sešít na šicích strojích, které perfektně ovládají. Než je to ale naučíme, tak samozřejmě musíme být hodně trpěliví. Já jsem ale mezi nimi šťastná,“ doplňuje paní učitelka Maria Xhosanaxhosa, z níž nadšení a entuziasmus doslova čiší.
Její dívčí třída je plná látek, nití, ale i korálků a ozdob. Vyrábějí totiž také náhrdelníky a náušnice, které pak prodávají na trzích.
Studenti se ale právě připravují na taneční vystoupení, na které se prý vždy těší úplně všichni, žáci i učitelé. „Vidíte, teď nacvičují taneční prvky. Je totiž důležité, aby znali svou kulturu i tradice svých předků," dodává paní Maria.
A o chvíli později už desítky kluků a holek doslova křepčí na plácku uprostřed školního areálu a tanec tsonga rychle strhává i ostatní. V modrých či červených sukýnkách kroutí boky do rytmu tak rychle, jak to umí snad jen Afričané.
Povzbuzování, úsměvy, potlesk i nadšení v očích studentů a studentek, které trpí mentálním postižením, epilepsií nebo Downovým syndromem. To vše pod širým nebem, v místě, kde výuka probíhá mezi rozkvetlými stromy i desítkami záhonů.
Ostatně i zastávka příměstského vlaku hned za plotem nese název Mamelodi Gardens. Školní areál vskutku připomíná rajskou zahradu uprostřed chudinské osady plné špinavých chatrčí obklopených odpadky. Nechybí tu ani záhony a malá políčka, na kterých několik bývalých žáků pěstuje a sklízí zeleninu.
Vodu mají díky 100 metrů hluboké studni vykopané v rámci české pomoci vlastní, a tudíž zadarmo. V kontejneru, také poskytnutém českou firmou, pak zase bude chráněná dílna pro absolventy, kteří zatím nenašli pracovní uplatnění. Vše v duchu přesvědčení Nelsona Mandely, že každý člověk může změnit svět kolem sebe.
„Cítím se tu dobře. Je pěkné něco umět,“ říká 16letý Kgotala, zatímco jeho spolužáci předvádějí další tanec zvaný pantsula. Málokdo z nich sice umí psát, ale v tanci jsou skutečnými mistry.