Ilegální imigranti už jsou v centru Atén. Začíná tam jejich vysněná cesta do Evropy
Řecká ekonomika rozdýchává stále citelnější dopady krize a do toho ještě přichází starost o desítky tisíc ilegálních přistěhovalců. Pro běžence ze Sýrie a jiných zemí Blízkého východu jsou řecké ostrovy u tureckého pobřeží vstupní bránou do Evropy. Řecko se o ně nemůže postarat v záchytných centrech. Mnozí proto končí v ulicích Atén. Tam začíná jejich cesta do vysněného evropského ráje.
„Jsem tu, abych se vydal do Evropy a žil tam, protože se to nedá. Každý den tam na ulicích umírají lidé. Muži, ženy, děti. Copak o tom nevíte?“ ptá se rozzlobeně syrský Kurd Roni.
21letý student ekonomie žil v Allepu, dnes rozbombardovaném syrském městě. Do Řecka se dostal z Turecka. Připlul na jedné z lodí tureckých pašeráků do přístavu Mitilini na ostrově Lesbos.
Řecko se už nedokáže postarat o imigranty v záchytných táborech, mnozí proto končí v ulicích Atén. Reportáž zpravodaje Pavla Nováka
Roni nechápe, proč jsou na něj a stovky dalších imigrantů Řekové zlí. Proč mu v hotelu nechtějí pronajmout pokoj, když nemá doklady. Peníze ale má. Jak říká, hodně peněz. Strašně moc peněz.
Jeho kolegové, kteří přijeli spolu s ním z Mitilini a usadili se prozatím na náměstí Omonia v centru Atén, už tak movitě nevypadají. Posedávají nebo polehávají ve stínu u svých tašek, batohů a sbalených kufrů.
Z ostrova Lesbos jich do aténského přístavu Pireus přivezla pobřežní stráž asi dva tisíce. Od začátku roku zadržela v Egejském moři už přes 40 tisíc ilegálních přistěhovalců. Roni podobně jako ostatní běženci za cestu do Řecka tučně zaplatil.
„Brali si tisíc euro. Za každého. I za děti,“ tvrdí Roni. Kdo peníze inkasoval, ale neví. Někdo mu zatelefonoval, v kolik hodin má být na pláži, vzal si peníze a už jeli rovnou k ostrovu, který byl na dohled.
Další běženci vysvětlují spíše zvuky a gesty, proč utekli a kam směřují. Míří do Německa. Na otázku, jestli se tam ve své vysněné zemi domluví, ale krčí rameny a mávají rukou.
