Kalifornie bojuje s požáry lesa pomocí indiánských zvyků. Kontrolované vypalování povolila po sto letech

Sezona lesních požárů už v Kalifornii prakticky nekončí. Po dvou nejničivějších letech v dějinách navrhuje guvernér Gavin Newsom zřídit fond ve výši v přepočtu skoro 500 miliard korun, který by pomáhal kompenzovat škody. Úřady také stále více využívají staré indiánské umění takzvaných kontrolovaných požárů, které slouží jako prevence před těmi divokými. Sto let byly ve Spojených státech zakázané, přesto původní obyvatelé tuto tradici udržovali.

Kalifornie Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

V rezervaci Juroků u řeky Klamath žije Elizabeth Azzuzová. Svá vnoučata učí, že oheň není hračka, ale užitečný nástroj. Ona sama poznávala umění kontrolovaných požárů od čtyř let. Bylo to v době, kdy tuhle praxi zákon přísně zakazoval a trestal.

Přehrát

00:00 / 00:00

V Kalifornii se učí využívat preventivní požáry

„Mohli vás za to zastřelit nebo pověsit. Pamatuju si, jak mi táta a děda jako malé říkali, ať okamžitě uteču, když uvidím červené nebo zelené auto. Dítě by sice nezatkli, ale měla jsem z vozů vládních úřadů přirozený strach,“ říká Azzuzová Radiožurnálu.

Poprvé prý neměla sevřený žaludek vlastně až předloni, kdy pálila les spolu s kalifornskými hasiči. „Ale i tak jsem si musela opakovat, že nás nepřijeli zatknout, ale pomoct nám. Měli příkaz přijet a řídit se našimi pokyny. Léta nám to zakazovali, ale teď spolupracujeme,“ popisuje.

Pravidla požáru

Jurokové ze severu Kalifornie patří k národům, pro které je oheň středobodem životního stylu a nástrojem, jak pečovat o krajinu. Kromě prevence divokých požárů prý pomáhá také udržovat les zdravější. Lépe se v něm daří jelenům a jiné lovné zvěři, malinám a dalším lesním plodům a popel spadaný ze strání udržuje v řece pH příznivější pro zdejší lososy. Teď už je to zase legální praxe a hasiči se ji od Juroků jezdí učit, protože preventivní požáry mají svá pravidla.

Jejich předky vyvražďovali bílí osadníci, američtí indiáni si přesto přejí ‚Veselé Vánoce‘

Číst článek

„Musíte vědět, že když zapálíte třeba tuhle travnatou stráň odspoda, bude hořet rychle a spálí i některé stromy. Ale když to vezmete seshora, oheň bude postupovat pomalu a snadno se ho zbavíte, jakmile dojde tam na to stinné místo,“ vysvětluje Bob McConnell, šéf kmenové Správní rady pro kulturní požáry, jak Jurokové svou zvyklost nazývají.

Jižní svah bude nejspíš hořet v kterýkoli slunečný den, kdežto u severního musíte čekat na ideální období v roce. Poblíž oceánu funguje takzvaný pobřežní vliv, který hlavně v noci žene chladnější vzduch vzhůru proti proudu řeky, usazuje požár a ten se pak šíří plíživě. Jindy ale zase vane vítr naopak po proudu řeky,“ pokračuje.

„Tyto věci je potřeba znát a využívat, když chcete nějaké místo vypálit. Samozřejmě nemůžete přijít a zapálit oheň uprostřed léta, kdy je všechno suché jako troud,“ říká McConnell.

Změna zákona

Sezona kulturních požárů je hlavně na jaře. Jurokové s nimi nepřestali ani během stoletého zákazu, i když to někdy znamenalo nechat se zavřít. „Můj prastrýc šel do vězení, protože vypálil tamten svah za řekou. Je to vhodné místo, rostou tam lísky. Strýc za to dostal 30 dní za mřížemi, ale nevadilo mu to. Říkal, že to byl povedený kulturní požár. Nechtěl se nechat chytit, ale když se to stalo, rád tu oběť podstoupil,“ vzpomíná McConnell.

Změnu zákona proto uvítal. „Starali jsme se takhle o krajinu odjakživa a najednou to bylo zakázané. Do takové doby jsem se narodil a dlouho v ní žil. Teď se to mění.“ Říká, že je to i díky tomu, jak spolu lidé s různými názory na řízené vypalování krajiny začali mluvit.

Ve Spojených státech si připomínají den D, u památníku ve Washingtonu zazněla jména všech amerických obětí

Číst článek

S tím souhlasí i Azzuzová. „Teď máme coby původní obyvatelé zastoupení i ve vysokých funkcích lesní správy. Tím se šíří povědomí o preventivních požárech a lidé z těchto úřadů k nám chodí studovat, jak pálit bezpečně, jak získat povolení. Jednou snad zase bude možné zakládat kulturní požáry i bez povolení, jen na základě našich znalostí a zodpovědnosti,“ doufá.

Sama prý na svém pozemku vypaluje běžně. „Dělám to, abych vytvořila nárazníkové pásmo pro lesní požár, udržela půdu zdravou a vrátila jí sílu. Už stárnu, nebudu schopná do těch zdejších kopců šplhat věčně a chci, abych mohla na zahradě všechno ukázat svým vnoučatům - kterou rostlinu mohou využít k jídlu, která slouží jako medicína a která k výrobě košíků. Když je to nenaučíme, naše znalosti prostě zmizí,“ naznačuje Azzuzová, že Jurokové stále spoléhají na ústní historii a sepsané nemají ani zásady pro pálení svých kulturních ohňů, které teď Kalifornie znovu objevuje v boji s divokými lesními požáry.

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme