Jablko sváru s Pákistánem i hořká vzpomínka: proč Indie státu Džammú a Kašmír vzala autonomii?
Severoindický stát Džammú a Kašmír se v posledních dnech stal jedním z nejsledovanějších regionů zeměkoule. Indická vláda oznámila, že svazový stát přijde o privilegia a autonomní status, což vyvolalo kritiku a obavy v samotném Kašmíru i na mezinárodní politické scéně. Jak se změny dotknou kašmírských obyvatel a jaký je geopolitický kontext riskantního kroku indické vlády?
„Je to území, které je sporné a kladou si na něj nárok dvě jaderné velmoci. Indie s Pákistánem o něj dokonce vedly několik válek,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz k celé himálajské oblasti Kašmíru indolog z Ústavu jižní a centrální Asie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Martin Hříbek.
Konec ústavního článku 370. Indie zruší autonomní status konfliktního Kašmíru
Číst článek
Změna článku 370 indické ústavy znamená pro stát Džammú a Kašmír největší změnu od připojení k Indické republice před více než 70 lety. V převážně hinduistické Indii jde o jediné území, kde tvoří většinu muslimové. V regionu navíc dlouhodobě dochází k nepokojům – skupiny povstalců tam od roku 1989 bojují proti indické vládě a požadují vznik samostatného státu či sjednocení Kašmíru pod pákistánskou vládou.
„Nebezpečí, že tento spor přeroste v jaderný konflikt, sice není v tuto chvíli úplně bezprostřední, ale v kašmírském konfliktu vždy zůstává latentní. I proto je Kašmír důležitý bod na zeměkouli,“ říká indolog s tím, že jde o velice riskantní a radikální krok ze strany Indie, jenž může poškodit její reputaci ve světě.
Co je článek 370 indické ústavy?
Jde o článek ústavy, na jehož základě stát Džammú a Kašmír dosud měl vlastní základní zákon, svou vlajku a také nezávislost ve všech sférách s výjimkou zahraniční politiky, obrany a komunikací. Radikální změnu jeho platnosti v pondělí v parlamentu oznámil indický ministr vnitra Amit Šáh.
„Jedním z privilegií, které stát v návaznosti na tento článek získal, je třeba to, že sám rozhoduje, kdo je obyvatelem státu, kdo se tam může usadit a nakupovat pozemky a nemovitosti. To je možná největší změna pro Kašmířany. Najednou budou čelit konkurenci obyvatel zbytku Indie,“ uvádí indolog s tím, že původ tohoto uspořádání leží v době, kdy se Kašmír, ještě jako jeden z více než 500 knížecích států Britské Indie na konci 40. let minulého století rozhodoval, zda se připojit k Indii, Pákistánu či usilovat o samostatnost.
„V Kašmíru vládla hinduistická dynastie, ale většina obyvatel byli muslimové. Kašmírský mahárádža Hari Sinh byl dlouho nerozhodný. Dva měsíce po dosažení indické nezávislosti, ke které došlo 15. srpna 1947, na území Kašmíru začaly pronikat oddíly ozbrojených Paštúnů podporované pákistánskou armádou. Mahárádža požádal Indii o vojenskou pomoc, která mu byla přislíbena pod podmínkou, že se připojí k dominiu Indie. Souhlasil, avšak s tím, že Džammú a Kašmír si zachová velkou míru autonomie, což se stalo,“ vysvětluje Hříbek.
Předpokládalo se ovšem, že půjde pouze o dočasné řešení a o budoucnosti území rozhodnou jeho obyvatelé v referendu. „Od plánů na referendum se ale postupně upustilo. Indická premiérka Indira Gándhíová se v 70. letech dohodla s kašmírskými politiky, že pokud upustí od požadavku na plebiscit, ona zase zajistí, že článek 370 ústavy, který zajišťuje větší autonomii pro stát Džammú a Kašmír, zůstane nedotčen.“
Proč se Indie rozhodla až teď?
Hinduistická pravice zvláštní podmínky státu zpochybňuje dlouhodobě. Nacionalistická Indická lidová strana (BJP) premiéra Naréndry Módího změnu statusu Kašmíru měla již dlouho na programu a slibovala jej také voličům před květnovými volbami do parlamentu. Kritici Módímu navíc dlouhodobě vyčítají, že spolu se svou voličskou základnou hinduistických nacionalistů ohrožuje sekulární základ Indie na úkor 172 milionů muslimů a dalších náboženských menšin.
„Vládnoucí nacionalistická strana slibuje investice, slibuje zabránit zaostávání oblasti a pracovní příležitosti pro mladé Kašmířany,“ uvádí Hříbek s tím, že krok zdůvodňují ideou jednoty a ekonomického rozvoje. Spekuluje se ale také o tom, že Indie se snaží odvrátit pozornost od ekonomické situace.
Hříbek připomíná, že podobná privilegia jako Kašmír mají i jiné státy na severovýchodě Indie, změny se jich ale týkat nebudou: „Kašmír je důležitý jednak symbolicky, pro hinduistickou tradici, je to ale také jablko sváru s Pákistánem, hořká vzpomínka na rozdělení Indie. Ostatní státy se zvláštním statusem takové emoce nevzbuzují.“
Jaká je situace pro Kašmířany?
O současné situaci obyvatel se toho ví málo. Ve svazovém státě žije zhruba 13 milionů obyvatel, z nichž většinu tvoří muslimové. Stát je rozdělen na tři oblasti – Džammú (kde žije většina hinduistů), Kašmír (s převážně muslimským obyvatelstvem) a Ladákh (s velkým podílem buddhistů, tamní muslimové jsou často šíité). Podle Hříbka Kašmířané dlouhodobě žijí pod tvrdým dohledem indické armády, která má na území státu statisíce vojáků.
V Kašmíru hlídkují indičtí vojáci ve vylidněných ulicích. Očekávají nepokoje po zrušení autonomie
Číst článek
„Před oznámením tohoto kroku byla vojenská přítomnost ještě posílena, všem indickým a zahraničním turistům bylo řečeno, ať území opustí kvůli hrozícím teroristickým útokům. Následně vypnuli internet i telefonní spojení. Na tamní politiky bylo uvaleno domácí vězení a nikdo moc nevěděl, co se děje. Čekalo se, že stát přijde o některé prvky zvláštního státu, nečekalo se ale, že by měl být rozdělen na dvě části a ze svazového státu bude ponížen na svazové teritorium, to se v Indii dosud nikdy nestalo,“ vysvětluje indolog.
Kvůli obavám z nepokojů nyní v hlavním městě Šrínagaru platí zákaz vycházení. Odpojení telefonního a internetového spojení trvá, ze státu tak přichází jen minimum informací. Podle serveru Foreign Policy je indická vláda rekordmanem v odstřihávání státu Džammú a Kašmír od internetu. Jen za letošní rok se tak stalo 53krát.
Nejmenovaný zdroj z městské nemocnice agentuře AFP sdělil, že hospitalizováno bylo nejméně šest lidí se střelnými a dalšími zraněními. Podle policisty, který si nepřál být jmenován, se jeden z protestujících utopil, když při útěku před policií skočil do řeky. Zprávy ale není možné ověřit z žádného jiného zdroje.
Jaké konkrétní změny mají nastat?
Především ve správě území. Svazová teritoria jsou řízena indickou centrální vládou v Dillí, zatímco svazové státy jsou autonomní. Kašmír měl doposud větší autonomii než většina svazových států, teď ji naopak bude mít v porovnání mnohem menší.
„Většina Kašmířanů to považuje za ponížení a sebrání práv, která vyplývají ze smlouvy, jíž se tehdejší panovník zavázal připojit k Indické republice a ta se zavázala ji dodržet,“ popisuje Hříbek.
Proč se má stát rozdělit?
To není úplně jasné. Podle indologa je ale dělení na dvě části do určité míry politikou „rozděl a panuj“: „Stát Džammú a Kašmír má tři části – Džammú, Kašmír a Ladákh. To rozdělení tak už existuje, ale teď se z kraje Ladákh stane zvláštní svazové teritorium. Od toho zbytku je trochu jiné, protože tamní obyvatelstvo tvoří z velké části buddhisté a tamní muslimové jsou spíš šíité, což znamená, že jde o menšinu v rámci muslimské menšiny.“
Právě toho hinduistická pravice z části využívá – staví totiž mimo jiné na tom, že má dobré vztahy nejen s Íránem, ale také s šíitskými komunitami na indickém subkontinentu. Reakce na oddělení Ladákhu tak podle Hříbka nemusí být až tak kritické jako u Džammú a Kašmíru.
„V Džammú mají převahu hinduisté, tam bude zřejmě vnitřní migrace směřovat první. Kašmír je z hlediska indické vlády ta nejproblematičtější část. Nově vytvořené svazové území Džammú a Kašmír má mít na rozdíl od Ladákhu svůj zastupitelský sbor, tak jako ho má například hlavní město Dillí, které je také svazovým teritoriem. Pravomoci jsou ale mnohem menší než u svazového státu a hlavní slovo má guvernér, který je nominován centrální vládou,“ uvádí.
Jak vláda změnu prosadila?
Článek 370 indické ústavy uvádí, že Kašmír je nedělitelnou součástí Indie, má ale vlastní základní zákon, svou vlajku a také nezávislost ve všech sférách s výjimkou zahraniční politiky, obrany a komunikací. Zároveň ale obsahuje klauzuli, podle které toto může indický prezident změnit, a to se souhlasem zákonodárného shromáždění Džammú a Kašmíru.
„To původní ale bylo zrušeno v polovině 50. let, vloni byl rozpuštěn i následný parlament, který má každý indický svazový stát, byla rozpuštěna místní vláda a Kašmír od té doby vede guvernér dosazený z centra,“ vysvětluje Hříbek a dodává:
„Právní klička, která tuto změnu umožnila, spočívala v tom, že souhlas guvernéra dosazeného centrální vládou byl považován za souhlas kašmírské politické reprezentace. Takže volení zástupci Kašmířanů jsou v domácím vězení a z centra dosazený guvernér formálně posvětil tento krok jejich jménem. To celé bude dost pravděpodobně napadeno u nejvyššího soudu, soud se ale potáhne, zatímco následky mohou být velmi rychlé.“
Jak reaguje Pákistán?
Pákistán záměr Indie označil za nelegální. Tamní premiér Imran Chán v úterý v parlamentu prohlásil, že jeho vláda je připravena řešit věc v Radě bezpečnosti OSN. Vládní BJP a indického premiéra navíc obvinil z provozování rasistické politiky a z toho, že její členové nepovažují občany Kašmíru za sobě rovné. Náčelník generálního štábu pákistánské armády Kamar Džavíd Badžva prohlásil, že pákistánské ozbrojené složky pevně stojí za obyvateli Kašmíru a jsou připraveny zajít jakkoli daleko, aby je podpořily.
Ozbrojené složky jsou ochotny zajít jakkoli daleko. Stojíme za Kašmírem, řekl šéf pákistánské armády
Číst článek
„Pákistán se od počátku snažil tento konflikt internacionalizovat. Vždy chtěl nějakého zahraničního mediátora. Indie toto dlouhodobě odmítá s tím, že jde o bilaterální záležitost,“ dodává Hříbek s tím, že současný krok indické vlády je velmi riskantní i proto, že otevírá spoustu nedořešených témat z minulosti. „Indii tak hrozí to, co nikdy nechtěla, tedy zahraniční vměšování do tohoto problému.“
Jaký je geopolitický kontext?
Hříbek připomíná, že v minulém týdnu pomoc s řešením situace v Kašmíru nabídl mimo jiné americký prezident Donald Trump, což Pákistán vítal a Indie rázně odmítla.
„Indie se možná trochu lekla, že se do toho chce vmísit americký prezident, i to mohlo tento krok uspíšit,“ vysvětluje indolog s tím, že Indie je sice považována za přirozeného spojence Spojených států proti Číně, problémy mají ale také – například proto, že se Indie podobně jako Turecko rozhodla koupit ruský protiraketový systém S-400. „Indie se podle mě chová celkem pragmaticky a rozvíjí vztahy s různými aktéry podle potřeby,“ říká Hříbek.
Podle něj však nyní náklonnosti USA může využívat také Pákistán: „V Kataru v současnosti probíhají mírová jednání mezi USA a Tálibánem, kde hraje Pákistán díky svým tradičně dobrým vazbám na Tálibán relativně významnou zprostředkující roli. Když Trump nastoupil, jeho politika v Afghánistánu byla spíše indocentrická. Nyní se novému pákistánskému premiérovi podařilo opět vmanévrovat Pákistán do role potřebného spojence USA a tuto americkou kartu bude Pákistán nepochybně vůči Indii hrát.“
