Nejrychleji se potápějící město světa: reportáž z Jakarty, metropole v zajetí vody

Severní část metropole mizí před očima už nyní. Za posledních deset let se potopila o 2,5 metru a pod hladinu moře se propadá dál. V Jakartě žije 10 milionů lidí a jejich budoucnost je plná nejistoty, líčí velká reportáž BBC.

Jakarta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Záplavy v ulicích Jakarty.

Záplavy v ulicích Jakarty. | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Pod sebou má bažinatou půdu, ze strany na ni doráží Jávské moře a protíná ji celkem třináct řek. Není divu, že Jakartu tak často pustoší povodně, jichž navíc v posledních letech přibývá. 

Jenže záplavy nejsou jedinou metlou, která se nad hlavním městem Indonésie vznáší. Jakartu ohrožuje ještě větší nebezpečí: hrozí, že jednou voda nebude mít co zaplavovat, protože už pohltila vše. 

Město se totiž potápí. A nejen to. Rychlost, s jakou mizí pod hladinou, nemá jinde na světě obdoby, popisuje ve své velké pondělní reportáži zpravodajský server BBC. 

Jakarta, nejrychleji se potápějící město světa:

Vědci do budoucnosti hledí s velkými obavami. Vizi Jakarty pod vodou je třeba brát skutečně vážně, zdůrazňuje Heri Andreas z Bandungského technologického institutu, kde fenomén studuje už dvacet let. „Při pohledu na naše modely vidíme, že v roce 2050 bude 95 % severní Jakarty pod vodou,“ varuje Andreas.

Rok za rokem se země propadá

Ostatně, severní část metropole mizí před očima už nyní. Za posledních deset let se potopila o 2,5 metru a pod hladinu moře se propadá dál. Přičemž na některých místech rychlostí i 25 centimetrů ročně. 

Reportéři BBC se o tom přesvědčili na vlastní oči, když prozkoumali jednu z kancelářských budov ve čtvrti Muara Baru. Dříve v ní sídlila rybářská firma, ale dnes je stavba opuštěná. K práci už je totiž vhodná jenom stěží: přízemí je zpola propadlé do okolní země a uvnitř je zatopené, plné vody, která nemá kam odtékat. 

Pět minut autem odtud leží rybí tržnice, kde bývá nebezpečná i obyčejná chůze. „Místní uličky jsou jako vlny; stáčejí se nahoru a dolů a lidé snadno zakopnou a upadnou,“ líčí pohyb země Ridwan, jeden ze zákazníků. „Rok za rokem se země zkrátka propadá,“ stěžuje si pro BBC.

Severní Jakarta vyrostla z historického přístavu, který nizozemští kolonisté v 17. století proměnili v pulzující středisko námořního obchodu. Také dnes tam leží jeden z nejrušnějších přístavů v zemi, Tanjung Priok. A kromě toho tam žijí téměř dva miliony lidí, kteří jsou v novém tisíciletí v bezprostředním ohrožení.

V severní Jakartě najdete luxusní vily, jejichž obyvatelé čelí situaci po svém – jako Fortuna Sophia. V zdech jejího domu se s železnou pravidelností objevují trhliny, které pokaždé nechá opravit, a za půl roku, kdy jsou tu zas, opět povolává řemeslníky. „Zkrátka to nesmíme přestat opravovat. Údržbáři říkají, že za to můžou pohyby země,“ krčí rameny. Za čtyři roky, co dům obývá, ho prý už několikrát zaplavila voda. A tak je teď veškerý nábytek nastěhovaný v prvním patře.

Přímo na pobřeží lemují pás moře malé, chudší domky. Lidé, kteří v nich bydlí, se musí spolehnout na šedý val hráze, znovu pracně budované po každém úderu vody. „Každým rokem se hladina moře zvedá o pět centimetrů,“ říká jeden z místních, rybář Mahardi. 

Nicméně developery jako by rizikové podmínky nezajímaly, píše BBC. Na horizontu severní Jakarty se vypíná víc a víc mrakodrapů a luxusních bytovek.

Na severu města je sice situace nejvážnější, ale odborníci bijí na poplach také kvůli dalším částem indonéské metropole. Východ města se ročně propadne o deset centimetrů, západ dokonce o patnáct. V centru a na jihu klesá Jakarta – alespoň zatím – výrazně pomaleji, o dva, respektive jen o jeden centimetr za rok. 

Proč právě Jakarta?

Klimatické změny a s nimi spjatý vzestup hladiny moří ohrožují pobřežní města po celé planetě. Tak proč je to právě Jakarta, která drží znepokojivé prvenství nejrychleji se potápějícího města světa? 

Zčásti se za tím skrývá dravá těžba podzemní vody. V převážné části města není rozvod vody k dispozici, a proto se lidé musí spoléhat sami na sebe. Jenže pumpováním podzemních vod se země nad zvodněmi propadá – je to podobné, jako by seděla na vyfukujícím se balónu, vysvětluje BBC. 

Situaci ještě zhoršuje to, že úřady těžbu podzemní vody prakticky neregulují. „Každý má právo, od jedinců po průmyslové podniky, využívat podzemní vodu. Ale musí to být regulované,“ zdůrazňuje vědec Andreas z Bandungského technologického institutu.

Zároveň ovšem platí, že úřady jsou schopné zajistit jen 40 % celkové poptávky města po vodě. A tak Jakarťané v podstatě nemají na výběr. Městská inspekce letos v květnu kontrolovala budovy, které lemují ulici Jalan Thamrin, jednu z tepen centra města. Ukázalo se, že z 80 prozkoumaných budov má celkem 56 svoji vlastní pumpu na podzemní vodu a 33 z nich těží vodu ilegálně. 

Cesta za záchranou

Správa Jakarty vkládá naději do licencí. Ty by jí měly umožnit monitorovat přesný objem vytěžené vody a zároveň trestat ty, kteří těží v rozporu se zákonem.

Vědci hlásí rekordní množství skleníkových plynů. Mění se globální klima, extrémy budou častější, varují

Číst článek

A pak je tu ambiciózní megaprojekt Great Garuda, alias 32 kilometrů dlouhá zeď podél Jakartského zálivu se sedmnácti umělými ostrovy. Řeč je o vytvoření umělé laguny, kde lze snížit hladinu vody tak, aby klesly hladiny městských řek – a také o zhruba 40 miliardách dolarů, na nichž se podílejí vlády Nizozemska a Jižní Koreje. 

Jenže je tu háček. BBC připomíná loňskou zprávu nizozemského výzkumného ústavu Deltares, podle níž Great Garuda koupí Jakartě jen 20, 30 let navíc, než město zachvátí zkáza. „Je tu jen jedno řešení, a každý ho zná,“ uvedl pro BBC hydrolog z Deltares Jan Jaap Brinkman.

A sice, tvrdí: zastavit veškerou těžbu podzemní vody a začít se spoléhat na alternativní vodní zdroje. Říční voda, umělé nádrže, déšť. A to co nejdříve, nejpozději do kritického roku 2050. 

Guvernér Jakarty však zatím věří, že postačí méně drastická opatření. Představuje si legálně těženou podzemní vodu, která se zároveň bude obnovovat, a to prostřednictvím takzvané biopori metody. Což mimo jiné znamená vykopat díru v zemi, 10 centimetrů širokou a 100 centimetrů hlubokou, jíž by se voda vsakovala zpátky do země. Kritici této vize ovšem namítají, že to ani zdaleka nepostačí, uzavírá BBC. 

mls Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme