Iráčan přiznal, že si vymyslel zbraně hromadného ničení
Irácký přeběhlík lhal o tom, že má režim diktátora Saddáma Husajna zbraně hromadného ničení. Rafíd Džanábí to uvedl v rozhovoru pro dnešní vydání britského deníku Guardian. Zprávu sdělil nejdřív německé rozvědce, která ji předala Spojeným států. Ty informace o biologických zbraních použily jako jeden z důvodů pro invazi do Iráku v roce 2003.
„Udělal jsem to z několika důvodů. Prvně - pro mé lidi, pro Iráčany. Starý režim byl diktátorský, což naší zemi působilo plno problémů. Například to byly války s našimi sousedy. Saddám nepovolil v zemi svobodu, neměli jsme jiné politické strany. Musel jsi věřit tomu, co Saddám řekl, co chtěl a já už to nemohl akceptovat,“ vysvětlil Rafíd Džanábí pro Guardian, proč se k tomuto kroku odhodlal.
O osud Rafída Džanábího se zajímal spolupracovník Českého rozhlasu v Londýně Ivan Kytka
Přiznání přichází osm let poté, co tehdejší šéf americké diplomacie Colin Powell přednesl v Radě bezpečnosti OSN projev, v němž Saddáma Husajna právě z držení zbraní hromadného ničení obvinil.
„Neumím vysvětlit své pocity, které jsem tehdy měl. Mé reakce, protože jich bylo mnoho a byly různé. Colin Powell neřekl, že je tohle jediný důvod k válce, mluvil o třech. Uran, Al-Kaida v Iráku a ten můj - biologické zbraně. Ale udělal bych to znovu. I když mám teď hodně problémů,“ dodal Rafíd Džanábí.
Svědectví vyvrátili už v roce 2001
Džanábí emigroval z Iráku na jaře v roce 2000. Dostal s přes Turecko do Německa, kde ho kontaktovaly německé zpravodajské služby. Pro rozvědku byl atraktivní, protože pracoval jako chemický inženýr v údajných továrnách Saddáma Husajna na chemické zbraně. Německá výzvědná služba se o jeho svědectví podělila se svými spojenci.
Podle spolupracovníka Českého rozhlasu v Londýně Ivana Kytky už ale během dalšího roku, tedy ještě před začátkem invaze do Iráku, jeho svědectví vyvrátil jiný z iráckých emigrantů. Buď se tato informace do Washingtonu nedostala nebo byla záměrně potlačena.
Džanábí pobýval jako německý občan v Karlsruhe, ale neměl vlastní zdroj obživy. Dostával jakési stipendium ve výši tří tisíc euro od německé vlády. O to ale v posledních měsících přišel a byl vystěhován i z domu, ve kterém dosud bydlel.
„Zdá se tedy, že si tím rozhovorem pro tisk snaží vydělat peníze nebo je to odveta za to, že přišel o výhody, které v minulosti měl,“ nabízí vysvětlení Ivan Kytka.
