Irácký Kirkúk připomíná tavicí kotel před výbuchem
Irák čekají v neděli volby, které možná hodně napoví o dalším směřování země. V sázce je rozdělování příjmů z ropy, řešení etnických a náboženských sporů i vztahy se Spojenými státy a dalšími zeměmi, které považují Irák za sféru svého vlivu.
Jedním z nejvýbušnějších míst je miliónové město Kirkúk na severu země. Má nejen ropu, ale také hned tři národnostní skupiny, které si na něj dělají nárok. Samotní obyvatelé proto nevzhlednému a zanedbanému Kirkúku říkají "Malý Irák".
Reportáž z iráckého Kirkúku připravil zpravodaj Českého rozhlasu Břetislav Tureček.
Předvolební spoty kurdských stran vyzdvihují historický odkaz Kirkúku a nezakrytě mluví o jeho bohatých ropných nalezištích. Hlavní problém spočívá v tom, že dosavadní kurdská autonomie leží asi třicet kilometrů severně odsud. A že Kurdové chtějí pod svou vládu zahrnout i Kirkúk s jeho smíšenou populací.
"Kirkúk patří zeměpisně ke Kurdistánu, o tom není sporu. Bohužel Arabové a Turkmeni to odmítají pochopit a chtějí si město přivlastnit. Chceme žít se všemi v míru, ale Kirkúk je prostě součástí Kurdistánu," říká komentátor Omar Hamíd Amín ze zdejší kurdské televizní stanice. Odkazuje také na éru Saddáma Husajna. Za jeho vlády odsud byly násilně vystěhovány desítky tisíc Kurdů a místo nich režim do Kirkúku dosadil Araby.
Po svržení Saddáma se Kurdové začali vracet, a to na úkor Arabů a Turkmenů, kteří mají ve městě také své ambice. Třeba turkmenský obchodník Yilmaz Kasim Murad tvrdí: "Nemáme samozřejmě nic proti tomu, aby tu žili také Arabové a Kurdové. Historické záznamy a názvosloví ale jasně dokládají, že Kirkúk je turkmenské město."
Násilí ubývá, sporů je ale stále mnoho
Stojím na hlavním tržišti v centru Kirkúku. Kolem se proplétají stovky lidí - Arabů, Kurdů i Turkmenů. Nezasvěcený pozorovatel by tuhle scénu hodnotil snad i jako romantický orientální mumraj nebo prostě velký rámus. Místní lidé a odborníci ale vědí, že za touhle fasádou se skrývá úplně jiná realita. Vyhrocené etnické napětí, teror, politické vraždy a hrozba otevřeného konfliktu.
Arabský studentský aktivista Hosejn Abbás říká: "Ještě před pár lety tu bylo opravdu hodně násilí. Teď už ale místní lidé chápou, že takhle to dál nejde. Napětí bohužel dál rozdmýchávají různé strany a jejich média. Kirkúk je bohatý na ropu, proto je tu tolik ozbrojených skupin, kurdské milice pešmergů, i Američané."
Násilí bylo v uplynulých letech obvykle připisováno arabským teroristům. Mezi mrtvými jsou přitom také Arabové. Od vraždění se však distancují všechny komunity a výjimkou není ani kurdský novinář Omar: "I Kurdové samozřejmě někoho zabíjejí. To jsou ale spory mezi lidmi, běžná kriminalita a vyřizování účtů. S politikou to nemá nic společného!"
O budoucnosti nerozhodují místní
V Kirkúku mělo už dávno proběhnout sčítání obyvatel a po něm referendum, zda se město chce přidat ke kurdské autonomii. Zatím ale na žádné hlasování nedošlo a ve městě to pod povrchem vře. Také proto, že sem přicházejí dokonce i Kurdové, kteří tu nikdy nežili. Lidé jako Turkmen Yilmaz si moc neslibují ani od nedělních voleb:
"O Iráku nerozhodují jeho obyvatelé, ale Američané, kteří si tuto zemi přivlastnili. I další státy tu podněcují rozbroje. Za každou skupinou stojí někdo z venku, a musím připustit, že i za Turkmeny je Turecko. Jenže kdo za sebou nemá někoho silného, ten odsud prostě zmizí."
V tuto chvíli nikdo neví, jak doutnající spor kolem Kirkúku bude dál probíhat. A už vůbec nikdo netuší, jak skončí. Jisté je ale jedno: Pokud Irák upadne do další krvavé lázně, bude to právě kvůli tomuto městu.
