Islámské i pravicové extremisty v Dánsku spojuje jeden cíl, nenávist vůči Židům
Doslova bouři protestů v muslimském světě před lety vyvolalo zveřejnění karikatur proroka Mohameda dánským listem Jyllands-Posten. Novináři ale v této souvislosti mluví o svobodě slova, která je nedotknutelná, vyznavači Alláha naopak o urážkách islámu. Autoři kreseb i někteří redaktoři se pak stali terčem atentátu či slovních útoků, islámského extremismu se však bojí stále více Dánů.
Mačkám zvonek na bráně židovské školy Caroline v Kodani. Dovnitř komplexu obehnaného plotem a ostnatým drátem se totiž dostanete až poté, co vám otevře ochranka.
Pro někoho možná neobvyklé bezpečnostní opatření, vzhledem k nedávným výhrůžkám islamistů na adresu Židů ale zcela pochopitelné.
V Dánsku v rámci Seriálu ČRo o extrémismu v Evropě natáčel reportér Robert Mikoláš
Velké vášně ovšem v Dánsku rozpoutaly karikatury proroka Mohameda, které vystavila a dále prodává galerie Draupner v Skanderborgu.
„Karikaturu jsme vystavili v okně, které jsme v galerii měli. Byla ovšem schovaná za závěsem, takže kdo ji chtěl vidět, mohl tak učinit, kdo ne, nemusel,“ vysvětluje majitel galerie Erik Guldager, zatímco mi ukazuje sběratelskou kolekci dvou vyobrazení proroka Muhameda.
Na druhé straně jsou ale podle něho zcela nepřípustné stále se stupňující požadavky dánských muslimů útočících na samu podstatu společnosti tohoto nejdéle existujícího království.
„O loňských Vánocích stál v Kodani, v části zvané Kokkedal, vánoční strom. Vztyčen byl mezi bloky domů, stejně jako každý rok, nakonec byl odstraněn kvůli požadavku některých muslimských obyvatel. Podle nich je totiž urážel. Stejně tak se jim nelíbily naše tradiční vánoční sbírky, kterými pomáháme chudým a potřebným, a to jen proto, že se ve stáncích prodává vepřové maso nebo svařené víno. Proto dokonce žádali zrušit Vánoce. Kde tohle skončí?“ ptá se Erik Guldager.
Dány ovšem doslova irituje i rostoucí kriminalita páchaná imigranty. „Tito řekněme problematičtí mladíci představují jen asi 10 až 15 procent celkové populace muslimů v Dánsku, jsou ale o to více slyšet. Nemají práci, přesto díky našemu sociálnímu systému mají dostatek peněz a oni sami se rozhodli, že místo začlenění se do společnosti budou raději páchat trestnou činnost,“ říká starostka pro školství a volný čas Pia Allerslevová.
Z radnice v centru metropole mířím na jedno z předměstí hlavního města. Cílem mé cesty je totiž základna neonacistů v Greve. Z autorádia se line hudba, kterou občas střídají zprávy. Od roku 1996 ale bylo možné naladit si i stanici dánského nacionálně socialistického hnutí Oasen, která měla ve znaku palmu a hákový kříž.
Po chvíli už také vcházím do sídla neonacistů, do domu obehnaného neprůhledným dřevěným plotem a ostnatými dráty.
„Naším hlavním cílem je dát dánské veřejnosti tu nejlepší budoucnost. Nevěříme, že imigranti jsou schopni se integrovat a mohou být konstruktivní částí naší společnosti, proto by se měli vrátit tam, odkud přišli. Chceme, aby Dánsko, a s ním i celá Evropa byla jen pro bílé, a jen tak zabezpečíme naši budoucnost. Kdyby tu muslimové nebyli, neřešili bychom současné problémy,“ představuje mi hned na úvod politiku neonacistů jeden z jejich představitelů, Esben Kristensen.
V současnosti mají sice jen asi 150 aktivních a tisíc pasivních členů, vzhledem k radikalizaci islámských imigrantů ale podle řady expertů není vyloučeno, že právě takovéto extrémně pravicové síly mohou v budoucnu získat i větší podporu.
