Islanďané tři roky po krizi stále bojují s obrovskými dluhy
Islandská krize je zvláštní krize. Není totiž na první pohled vidět. Při procházce po hlavním městě Reykjavíku by vás určitě nenapadlo, že Island v nějaké krizi je. Všechno vypadá normálně. Dokonce i ekonomické ukazatele tvrdí, že Island je z nejhoršího venku. Ekonomika opět roste a nezaměstnanost se drží v rozumných mezích. A přesto se Islanďané už tři roky topí v dluzích.
Frederik Frederikson je dvaačtyřicetiletý architekt. Sedíme v Reykjavíku v proskleném prostorném foyer moderního komplexu, který má jednu vadu. Jak Frederik vysvětluje, do krize se stihla postavit jenom půlka komplexu. Stavba té druhé půlky se odložila na neurčito.
„Když přišla krize, trh s nemovitostmi se v krátké době zhroutil. Mě se to bezprostředně dotklo, protože jsem architekt. Kancelář, ve které jsem pracoval, měla rázem potíže. Všichni jsme přišli o práci," popisuje.
Islandskou krizi odstartoval kolaps tří největších bank. Bankéři nezodpovědně riskovali, nikdo je nekontroloval, žádný regulační úřad, navíc islandská vláda nad nimi držela ochrannou ruku.
Dnes bankéře vyšetřuje speciální úřad. Podezření z korupce, manipulace trhů a dalších trestných činů. Po velkém bankovním experimentu zůstaly velké dluhy.
Frederik pracuje poslední dva roky na částečný úvazek. Má méně práce a také méně peněz. Čeho mu ale neubývá, je nejistota.
Sám říká, že neví, jestli bude mít práci i příští týden. To samo o sobě není podle něj tak strašné, člověk se dokáže uskromnit. „Před deseti lety jsme bydleli v podnájmu, v malém bytě. Já, moje žena a dcera. Když se nám potom narodila druhá dcera, rozhodli jsme se koupit si vlastní, větší byt," vypráví.
Tenkrát stál byt šestnáct milionů islandských korun. A zhruba tak velkou si vzal hypotéku. Frederik říká, že během čtyř let splatil polovinu hypotéky. Jenže pak přišla krize, devalvace islandské měny a inflace. A výsledek? "Stále ještě dlužíme bance víc než dvacet milionů islandských korun."
Nespokojení otroci finančních institucí
To je víc peněz, než kolik si na začátku Frederik půjčoval. Jeho hypotéka se během několika měsíců zdvojnásobila. A to je také důvod, proč má Frederik vztek. Na politiky, na banky. Jeho dluh se totiž pořád zvětšuje navzdory tomu, že ho splácí. Prý je dost dobře možné, že ho budou splácet i jeho děti.
Podobné problémy, jaké má Frederik, má polovina islandských domácností. „Mysleli jsme si, že jsme si do parlamentu zvolili lidi, kteří budou hájit společné zájmy. Ale oni to celé převrátili a udělali z nás, z občanů Islandu, obyčejné otroky finančních institucí,“ podotýká architekt.
Na Islandu trvá krize důvěry. Před budovou parlamentu v centru Reykjavíku se stále čas od času protestuje. To je logické, říká aktivista Hordur Thorfa. Před třemi lety stál v čele protestů, které smetly tehdejší vládu. Podle Thorfy jsou lidé i dnes stále nespokojení.
„Jednu věc jsme pochopili: můžeme vyměnit vládu a parlament, ale stejně se nic nestane. Je jedno, jestli to jsou pravicové nebo levicové strany. Náš systém je prohnilý a starý. Proto chceme novou ústavu. Abychom změnili systém. To je naše jediná naděje," míní Hordur Thorfa.
