Zdravotnice z Itálie: Personál je pod tlakem, případů koronaviru rychle přibývá. Chybí ochranné oblečení
„Personál čelí obrovskému tlaku, pracují v mnohahodinových směnách. Ta realita je velice tvrdá. Mají neustálý stres, jestli se sami nenakazí, a nápor nových nemocných je tak rychlý, že je velice těžké uspokojit jejich potřebu,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Kateřina Kutálková – zdravotní sestra ze střediska v severoitalském městě Bolzano. Co tamním zdravotníkům v boji s koronavirem chybí nejvíc a jaké situace je podle ní „těžké rozdýchat“?
Do Česka se dostávají informace o obrovském náporu, s jakým se kvůli boji s koronavirem potýkají některé italské nemocnice – zejména v nejpostiženějším regionu Lombardii. Wall Street Journal píše, že se zde přidávají jednotky intenzivní péče, reorganizují oddělení a narychlo vytvořené jednotky vznikají i venku před nemocnicemi. Přes veškerou snahu jsou ale lůžka na JIP téměř obsazena a v některých nemocnicích jich stále není dostatek. Jak boj s koronavirem zvládá italský zdravotnický systém z vašeho pohledu?
Pokud budu mluvit o Jižním Tyrolsku, kde pracuji, v posledních dvou dnech se zdá, že se organizační mašina rozjíždí. Na vysokou poptávku po lůžkách se nemocnice snaží odpovídat tak, že se pacienti podle závažnosti příznaků rozdělují do periferních nemocnic. Dali k dispozici lůžka, kde izolují ty, kteří jsou pozitivní, ale nemají žádné symptomy. Takže lůžka zatím máme i na intenzivní péči.
Kdo je Kateřina Kutálková?
Je sestřičkou ze zdravotního střediska v severoitalském Bolzanu. „Rozhodně nejde o vyvolávání paniky, ale je velice důležité, aby si lidé uvědomili, že mají za své blízké zodpovědnost,“ říká v rozhovoru.
Počet pozitivních pacientů ale každý den narůstá. V Jižním Tyrolsku je jich zhruba 127, z nichž je okolo 50 hospitalizovaných, a každý den je počet případů asi o 20 vyšší. Personál je pod velkým tlakem, protože poptávka roste poměrně rychle, musí se tedy i rychle jednat. A jestliže jeden den něco funguje, druhý den už je to nedostačující. Situace je složitá.
Svá svědectví poskytují zahraničním médiím také lékaři nemocnic v Miláně, Bergamu nebo Cremoně, podle kterých je situace natolik vážná, že se v určitých chvílích dostávají před těžkou volbu. Kvůli tomu, že nemají dost vybavení na podporu dýchání, musí vybírat pacienty, které upřednostní. Kdo dostává v takovýchto okamžicích přednost?
To je velmi složitá otázka – je to o etice a já musím být velmi opatrná. Chtěla bych lidi ujistit, že u nás to není tak, že by někdo péči nedostal. To v žádném případě. Ale specialisti se nemohou klonovat a v určitý moment nemohou být zároveň na více místech. Neznamená to tedy, že by někdo nedostal péči vůbec, dostane ji o něco později. Jaká je situace v těch červených zónách, do toho bych raději nechtěla vstupovat, protože v této realitě nejsem.
A máte informace o tom, jak to vypadá v těch nejhůře zasažených regionech – v oněch červených zónách?
Mám, o některých se ale mluví jako o fake news a je velice těžké vyhodnotit, co je pravdivé a co už ne. Personál ale určitě čelí obrovskému tlaku, pracují v mnohahodinových směnách a ta realita je velice tvrdá. Mají neustálý stres, jestli se sami nenakazí, a nápor nových nemocných je tak rychlý, že je velice těžké uspokojit jejich potřebu.
Chirurgické roušky nás neochrání
Co v této situaci chybí nemocnicím nejvíc?
Pokud budu mluvit o naší situaci, co do počtu respiračních ventilátorů bychom měli být bez problémů. Zatím máme rezervu a nemocnice se snaží předejít nedostatku objednáváním nových. Máme ale reálný nedostatek ochranného oblečení – třeba v našem středisku nemáme dostatečný počet správných roušek, používáme proto chirurgické. Počet, který máme k dispozici, by nestačil ani pro jednu osobu. Přestože je objednáváme několik týdnů, zásoby nepřichází.
Soukromé testy na koronavirus neprovádíme, zní z laboratoří, které lidem doporučují Vojtěch i Babiš
Číst článek
Ale abych byla spravedlivá, nikdo nikoho nenutí se bez ochranného oblečení přiblížit k rizikovému pacientovi, někdy jsou ale situace velice stresové a zdravotník se musí rychle rozhodnout sám za sebe.
S takovými situacemi se setkáváte i vy osobně?
Při odběrech krve je vzdálenost na minimálně jeden metr nereálná. Jsou situace, kdy vám pacient kašle do obličeje, nemáme ale dostatek materiálu, abychom se při těchto úkonech mohli chránit. Snažíme se o to, ale chirurgické roušky nás před nemocným neochrání.
Snažíme se zmírnit toto riziko i tím, že radikálně redukujeme přísun pacientů do čekárny. Dveře tedy necháváme zamknuté a lidi necháváme vstupovat do čekárny postupně. Vyzýváme je, aby si okamžitě vydezinfikovali ruce a aby v okamžiku odběru krve otočili hlavu na druhou stranu. Jsou to takové maličkosti, kterými se snažíme riziku čelit, jednotné indikace z vedení ale nemáme.
Máte kolem se kolegy, kteří se také nakazili? Potýkají se kvůli tomu nemocnice s nedostatkem personálu?
Pozitivních je několik obvodních lékařů, ale týká se to i lékařů v nemocnicích a dalšího zdravotnického personálu. Také ve vedlejším středisku, které se nachází ve druhé čtvrti, přišli naši kolegové do styku s pacientem, který je momentálně hospitalizován, a čekají na výsledek testů. Riziko je tedy reálné. Někteří mí kolegové vyrážejí za pacienty do terénu – jde také o paliativní pacienty a lidi, kteří mají jiné zdravotní problémy – a nikdy nevíte, jestli také nejsou nakažení.
Von der Leyenová: Místo uzavíraní hranic bychom měli provádět kontroly zdravotního stavu
Číst článek
Tímto způsobem byli nakaženi i někteří specialisté. Docházelo například k tomu, že lidé nerespektovali nařízení, podle kterého se v případě výskytu příznaků nemají hnout z domu a kontaktovat lékaře telefonicky. Naplnit personální kapacity by mohl být velký problém, proto se nyní snaží držet co nejvíce personálu ve službě.
Zdravotník nebo lékař, který přijde do styku s pacientem, u něhož byl prokázán koronavirus, tak i nadále pracuje – pokud samozřejmě nemá žádné příznaky. Odebere se mu vzorek a během 14 dnů se to opakuje ještě třikrát. Pokud je tampon negativní (vzorek se odebírá z krku a nosu – pozn. redakce), zůstává dál v práci. Nejde tedy do karantény, jako to bylo předtím. Těchto zdravotníků totiž bylo tolik, že neměl být kdo ve službě. To je i případ místní soukromé kliniky, kde museli uzavřít jedno oddělení a 20 zdravotníků je v karanténě.
Tím pádem může ordinovat i lékař, který je nakažený, ale zatím nemá žádné příznaky…
Nejsem virolog, ale ta možnost tu zřejmě je.
Je snadné propadat panice
Jakým způsobem se italská vláda snaží vypořádat s nedostatkem zdravotního personálu? Povolává do služby i mediky?
Pokud budu mluvit o naší oblasti, tak ano. Zapojit se mohou jak mladí lékaři, tak zdravotníci, kteří ještě donedávna působili na místní škole, v současnosti je ale zavřená. Jak už jsem říkala na začátku, v posledních dvou dnech začala organizační mašina fungovat lépe.
Je to opravdu mimořádná situace, kdy každý den čelíte problémům, a personál se hledá, kde se dá. Třeba infekční oddělení má teď k dispozici rehabilitační oddělení, odkud byli pacienti převezeni jinam, aby se uvolnily kapacity pro infekční pacienty. A začaly se vyprazdňovat i další oddělení a tamní personál je infekčnímu oddělení plně k dispozici.
‚Chřipka to není, učíme se za pochodu.‘ Experti odpovídali na vaše otázky ke koronaviru
Číst článek
Nejohroženější skupinou jsou zejména starší a chronicky nemocní lidé. Jsou to právě starší lidé, kteří nejčastěji přicházejí do nemocnic s těžkým průběhem nemoci, nebo se mezi pacienty objevují i mladší ročníky?
Na našem středisku se pacientům odebírá krev, chodí tam tedy všechny generace. V současnosti se ale snažíme příchod lidí minimalizovat. Odmítáme ty, u kterých odběry nejsou nutné. To samé dělá i nemocnice a ruší například kontroly, které nejsou urgentní – aby i cirkulace lidí v nemocnicích byla co nejmenší. Před pár dny bylo také zavedeno opatření, kdy se každému před vstupem do nemocnice měří teplota a radikálně jsou omezeny i návštěvní hodiny.
V této situaci je velice jednoduché propadnout panice. Ještě donedávna byly informace nejednoznačné, logicky se proto objevuje strach. Člověk je také nazlobený, když v úterý – den po vyhlášení totální karantény, kdy mají lidé vycházet jen v nejnutnějších případech – je v parku plno lidí. Takové momenty je velice těžké rozdýchat, když vidíte, jaká je realita v nemocnici a čemu personál denně čelí.
Tímto tedy chcete apelovat na lidi, aby byli více ohleduplní…
Aby byli ohleduplní a zodpovědní. Rozhodně nejde o vyvolávání paniky, ale je velice důležité, aby si lidé uvědomili, že mají za své blízké zodpovědnost. Někteří sice nemají strach onemocnět nebo mají jen lehké symptomy, vaše dědečky a babičky to ale může postihnout mnohem hůř.
Netýká se to jen starších a chronicky nemocných lidí. Týká se to všech a kapacity nejsou neomezené. Pokud bude poptávka dál stoupat, bude velice těžké na to reagovat. Jde to velice rychle.
