Itálie se chce soustředit na obnovu. Obce se ale obávají byrokracie

Symbolem obnovy italských obcí zničených při zemětřesení se stala vesnice Onna. Přírodní katastrofa ji doslova smetla ze zemského povrchu před sedmi lety, život se ale do ní vrátil i díky přímé pomoci z Německa. Starostové měst a vesnic, které těžce zasáhlo zemětřesení minulou středu, by si proto přáli podobný zázrak.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

V italské Aquile se stále opravují stavby poničené minulým zemětřesením | Foto: Robert Mikoláš

Osmadvacetiletý Paolo přichází navštívit svého dědečka. Klepat nemusí, stačí jen zavolat. Místní tu mají dveře otevřené dokořán, vstupní prostor odděluje jen síť proti komárům.

Sedmdesátiletý pan Alberto, který záhy vychází ven, je jedním z 200 původních obyvatel vesnice Onna, obce, o které si ještě před sedmi lety mnozí mysleli, že nemá budoucnost.

Přehrát

00:00 / 00:00

Itálie se chce po uctění památky obětí zemětřesení soustředit na obnovu. Zničené obce se ale obávají byrokracie a nejraději by chtěly přímou pomoc

„Měli jsme štěstí, že nám postavili tyhle domy. A že je postavili tady, proto se stále cítíme jako doma, v jiných postižených oblastech to tak často nebylo. Máme všechno, co potřebujeme,“ popisuje pan Alberto.

Přízemní dřevostavby, které tu po roce 2009 vyrostly, připomínají menší satelitní městečko, jsou ale útulné, každá má obývací pokoj, kuchyň a ještě jeden pokoj s ložnicí.

Kolem domů se zelená trávník, nikde ale nevidím žádný plot. Prý ho ale nepotřebují, ti, co katastrofu přežili, tvoří jednu velkou rodinu.

„Skvělé je, že jsme mohli zůstat pohromadě. Mnozí z nás se známe od narození, vyrůstali jsme spolu. Ani nevíte, jak to pro naši psychiku bylo důležité,“ pokračuje Alberto.

Opravy stále pokračují

Výstavbu nových domů zajišťoval italský Červený kříž za asistence německých expertů. Němci pak sami postavili nové, sklobetonové dominanty obce, které dnes slouží všem.

„Sedm let od zemětřesení máme opravených jen několik budov. Práce pokračují pomalu, i když na začátku vláda uvolnila spoustu peněz, k nám se však nakonec dostalo minimum. Za největší problém považuji byrokracii,“ vysvětluje dědeček Paola.

Margarita Nardeccia, která je sousedkou pana Alberta, zastupuje místní komunitu, klasického starostu tu totiž nemají. O italských úřednících si ale nemyslí nic dobrého.

„Hned po zemětřesení nám přispěchalo na pomoc Německo. Díky němu máme zcela nový kulturní dům, ve kterém je i malé muzeum a galerie, dále multifunkční centrum s přednáškovým sálem a kancelářemi, které využíváme, a hlavně zrekonstruovalo náš vzácný kostel pocházející z 12. století,“ říká Margarita Nardeccia.

Připomínka živelné pohromy

Zvon kostela už také opět odbíjí každou hodinu. Záchranáři ho před sedmi lety objevili v troskách křesťanského svatostánku a umístili před dřevěný kostelík, který je dnes součástí nově vybudované obce a stojí hned vedle dětského hřiště.

Je ale zároveň symbolem přírodní katastrofy, původní historické centrum obklopující kostel zůstává totiž i dnes neopravené. Památku 40 lidí, kteří v roce 2009 zahynuli, pak připomíná malý památník, ke kterému místní pravidelně přinášejí květiny.

Zároveň doufají, že se nic podobného už nebude opakovat. I proto se před několika dny, kdy střední Itálii zasáhlo další zemětřesení, hodně vyděsili.

„Báli jsme se, protože jsme nevěděli, jak je to daleko, zda nás to opět zasáhne. Ze zpráv jsme se pak dozvěděli, že zemětřesení zničilo několik obcí severně od nás, v horách. Silné otřesy jsme ale cítili i tady a pořád se opakovaly. Nemohli jsme ani zamhouřit oka,“ dodává pan Alberto zastřeným hlasem. Přesto věří, že to nejhorší už mají za sebou.

Robert Mikoláš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme