Italská vláda se zatím nedohodla s odbory na změnách v zákoníku práce
Italská vláda pracuje na změnách v pracovním právu, které mají zemi zavést těsněji do evropské společnosti a odstranit opatření brzdící rozvoj tamní ekonomiky. Za zavřenými dveřmi dnes o příslušných návrzích jednali zástupci kabinetu, odborů i podnikatelů. Kompromis se ale zatím najít nepodařilo a vláda si dala další dva dny času.
Jednající strany se ani po několikahodinové diskuzi nedohodly na konkrétním znění reforem. Zejména levicový odbor CGIL prozatím vetoval všechny dosud předložené návrhy, také ostatní odborové organizace ale poněkud váhají.
Evropská unie a Mezinárodní měnový fond přitom na provedení reformy naléhají. Pokud se tedy nedospěje k dohodě, vláda předloží svou verzi reformy parlamentu, který pak rozhodne, prohlásil premiér Mario Monti. Do čtvrtka se ale bude dál usilovat o nalezení shody a pracovat na přesné definici norem.
Spolupracovnice Českého rozhlasu v Itálii Vědunka Lunardi přibližuje chystané změny v zákoníku práce
Změny v zákoníku práce by se měly týkat tří hlavních problémů, které brzdí ekonomický růst, nutí italské podnikatele převádět produkci do zahraničí a odrazují zahraniční investory. Za prvé se jedná o podporu v nezaměstnanosti, kterou dnes dostávají prakticky pouze zaměstnanci velkých podniků. Obvykle se vyplácí po čtyři roky a nárok na ni mají asi čtyři miliony Italů. S reformou by Itálie měla přejít na systém evropského typu, kdy by měli nárok všichni nezaměstnaní, i když jen na rok nebo maximálně rok a půl.
Dále se jedná o preferování pracovních kontraktů na dobu neurčitou. Zaměstnavatel, který bude zaměstnávat na dobu určitou, by měl nově platit vyšší příspěvky, a tudíž pro něj budou termínované smlouvy nevýhodné. Malí podnikatelé ale protestují, že si nemohou dovolit přijímat zaměstnance nastálo. Kromě vyšších poplatků je navíc čeká další byrokracie.
Posledním problémovým bodem je článek 18 zákoníku práce, který dosud prakticky znemožňoval propuštění ze zaměstnání. Až před soudem skončil případ Fiatu, kterému zaměstnanec sabotoval linky. Kvůli článku 18 ale zaměstnavatel musel neloajálního pracovníka znovu přijmout. Článek by měl být zrušen, nebo alespoň omezen, aby se týkal pouze propouštění z důvodu diskriminace. Podnikatelé by tak měli možnost například propustit část zaměstnanců z ekonomických důvodů.
Reformní změny ale vstoupí v platnost až za pět let. Evropská unie přitom čeká razantnější a rychlejší kroky. Italové reformu veskrze vítají. Doufají, že se budou více cenit schopnosti zaměstnanců a jejich pracovitost. Uvědomují si také, že se je nutné zvýšit produktivitu práce. Kvůli nepružnému pracovnímu trhu, obří byrokracii a nefunkčnímu soudnictví se totiž zahraniční investoři Itálii vyhýbají, což přispívá k růstu nezaměstnanosti.
Většina národa se navíc netěší zmiňovaným výhodám, jejichž zrušení odmítá zejména levicový odbor CGIL. Výhody totiž platí zejména pro státní zaměstnance anebo zaměstnance velkých podniků, v Itálii ale převládají malé a střední podniky.
