Dlouhá léta působil jako slovenský ministr privatizace, financí a místopředseda vlády pro ekonomiku, nyní je Ivan Mikloš nově členem poradního orgánu Národní rady obnovy Ukrajiny prezidenta Volodymyra Zelenského. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz mimo jiné říká, že Ukrajina se nestabilitě vyhne, jen když opět získá pod svou kontrolu celý Donbas a Krym.

Rozhovor Praha/Kyjev 6:25 6. června 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Poměrně nově působíte v Národní radě obnovy Ukrajiny. Už jste měli zasedání?
Minulý týden jsme měli úvodní online jednání našeho mezinárodního poradního sboru a pár dní poté i první jednání pracovní skupiny pro makroekonomickou politiku. První dvě jednání už tudíž mám za sebou.

Jak jste se do rady dostal, kdo vám nabídl místo?
Dostal jsem dopis s nabídkou od tajemníka rady Danyla Hetmanceva, kterého jsem znal i z předchozího působení na Ukrajině.

Byl jste v kontaktu přímo s prezidentem Zelenským, který radu vede?
Ne, přímo s prezidentem Zelenským jsem nebyl v kontaktu. Shodou okolností jsem se s ním ale potkal v úterý, když jsem byl součástí delegace slovenské prezidentky Zuzany Čaputové v Kyjevě. Kromě jiného totiž působím i jako její poradce pro ekonomiku. Byl jsem tam tedy vlastně za obě strany.

Je možné říci, o čem úvodní jednání Národní rady obnovy Ukrajiny zhruba byla? Jaký je hlavní cíl rady a jejích přidružených komisí?
Hlavním účelem je koordinovat a řídit proces poválečné obnovy Ukrajiny. Není to jen o penězích, ale i o investicích nebo o tom, jak co nejlépe využít různé zdroje – ze zahraničí i domácí.

Ze zahraničí jde především o zvýhodněné půjčky nebo granty, které Ukrajina dostává jak od jednotlivých západních partnerských zemí, tak i od mezinárodních finančních institucí.

Máme vyhlídku, že značná část peněz, které jsou aktuálně těmito partnery Ukrajině poskytovány jako půjčky, bude přeměněna na granty, dary. Dále jde i o zdroje z Evropské unie, která chystá plán obnovy Ukrajiny…

Ano, ten před pár měsíci unijní lídři schválili. Podle některých by mohl napodobit Marshallův plán, který po druhé světové válce pomáhal obnovit západní Evropu.
Určitě, jakási analogie s Marshallovým plánem se v tomto případě nabízí. Toto všechno jsou ale oficiální zdroje, kromě toho bude Ukrajina muset přilákat i soukromé zahraniční investice. Bez nich válkou zničenou ekonomiku úspěšně nerekonstruuje. A pro zisk všech potřebných financí a grantů bude muset provést reformy, protože unie jí určitě nedá peníze jen tak, aniž by je podmínila efektivností jejich využití. Určitě bude lpět také na tom, aby byly smysluplně využité a nekompromitované korupcí.

Návrat hranic před rok 2014

Když jste dělal poradce předchozím ukrajinským premiérům Volodymyru Hrojsmanovi a Oleksiji Hončarukovi, žil jste několik let v Kyjevě. Vracíte se tam v souvislosti s touto vaší novou funkcí?
Když jsem působil jako poradce ukrajinských ministrů a poté i premiérů Hrojsmana a Hončaruka a vedl jsem i skupinu mezinárodních poradců, trávil jsem tam tehdy mnoho času, fyzicky jsem byl na Ukrajině patnáct dní v měsíci. Teď ale ne, tato pozice je spíš externí. Ještě to ale nevím úplně stoprocentně, protože se to teprve ještě rozbíhá.

Rusko nechce, aby Ukrajina byla úspěšná. Ohrozilo by to Putina i jeho režim, soudí ekonom Mikloš

Číst článek

Předpokládám, že tam budete plnit roli především ekonomického experta?
Ano, například teď na té pracovní skupině pro makroekonomiku jsme řešili něco, co považuji za naprosto zásadní a klíčové. Aby se Ukrajina úspěšně rekonstruovala a obnovila, je potřeba, aby skončila válka a aby skončila způsobem, který nebude dalším zdrojem nestability. To je sice spíš politická a vojenská otázka, ale pokud bude na Ukrajině nestabilita, tak tam žádní investoři nepřijdou a ekonomika se nebude rozvíjet.

A jaký výsledek války by nebyl zdrojem nestability?
Nestabilita tam nebude jen tehdy, pokud válka skončí tak, že Ukrajina bude mít pod kontrolou své území, své hranice. Ideálně z před roku 2014. Průzkumy veřejného mínění mluví jasně, více než 90 % Ukrajinců věří, že Ukrajina válku vyhraje. A více než 80 % není ochotno obětovat nebo vzdát se jakéhokoliv území.

Přitom například bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger nedávno Ukrajině navrhl, aby se části svého území vzdala ve prospěch Ruska, aby nebyl Putin příliš ponížen…
Ano, v tom je to nebezpečné, když dnes někteří západní politici začínají Ukrajinu tlačit do nějakého špatného kompromisu, aby se vzdala části území výměnou za klid. To by bylo špatně ve všech možných ohledech. Jeden z důvodů, proč by to bylo špatně, je, že by to bylo zdrojem obrovské nestability a že by to celkem určitě znamenalo překážku úspěšné rekonstrukce, rozvoje, reforem, příchodu investorů atd. To se od sebe nedá oddělit.

Na aktuálních jednáních v rámci rady se bavíme i o tom, které reformy jsou ty systémové, kde proběhl pokrok, kde je zatím nedostatečný, kde je potřebná o mnoho větší politická vůle reformy provádět o mnoho rychleji, lépe a razantněji.

Dá se samotné ustavení Národní rady obnovy Ukrajiny chápat tak, že už teď může alespoň částečně začít poválečná obnova? Válka trvá už déle než čtvrt roku a nedá se očekávat, že by měla v nejbližší době končit. Dá se už minimálně na již osvobozených územích plánovat obnova infrastruktury a jiné podobné rekonstrukce?
Přesně tak. A nejen to. Například část Ukrajiny severně od Kyjeva, která byla zničená, anebo ty části země, kde sice neprobíhaly boje, ale byly do velké míry bombardované, ty je potřeba fyzicky obnovit. Širší obnova ekonomiky a celé země je také nezbytná, Ukrajina musí provádět reformy, i když je ve válce.

Vypadalo to tak, že v březnu, kdy probíhaly ty největší boje i v blízkosti Kyjeva, tak vůbec nepracovalo zhruba 30 % ukrajinských podniků a dnes už je to méně než 20 %. Z toho je vidět, že ekonomika už znovu nabírá na síle, že už je méně paralyzovaná. Možná obnova, reformy a změny jsou možné, ale samozřejmě ne v plné míře, protože na východě a jihu země dál válka zuří velkou měrou.

Boj o ‚uvězněné‘ ukrajinské obilí. Pokud se z blokovaných přístavů nedostane včas, hrozí hladomor

Číst článek

Jak velkým problémem pro ekonomickou soběstačnost i obnovu hospodářství do předválečné úrovně je blokáda černomořských přístavů, především Oděsy, a v důsledku toho nemožnost vyvážet ve velkém obilí a další plodiny?
Je to problém pro Ukrajinu, ale možná ještě větší problém je to pro svět. Kvůli blokádě přístavů ztrácí Ukrajina každý den odhadem 170 milionů dolarů, především v důsledku zpomalení vývozu potravinářských produktů, hlavně pšenice a dalšího obilí.

Část se dá vypravit zvýšením kapacity železniční nebo kamionové dopravy, ale jsou tam úzká místa, nedostatek vagonů, nedostatek přepravních kapacit atd. Lodní doprava se nedá plně kompenzovat. Pro Ukrajinu to není problém z hlediska soběstačnosti, naopak, ve skutečnosti bude na Ukrajině přebytek potravin. Když nevyprázdní loňskou úrodu ze skladů a sil, nebudou mít kam dávat letošní, což vyústí v logistické problémy a možné znehodnocení části úrody.

A co to pro Ukrajinu znamená ekonomicky?
Ekonomicky to znamená ztrátu příjmů z exportu. Boje probíhají na značné části ukrajinského území, zhruba pět milionů lidí emigrovalo do zahraničí, dalších 11–12 milionů se přesídlilo v rámci Ukrajiny. To vše má velmi negativní důsledky na celou ukrajinskou ekonomiku. Odhad propadu hospodářství je 30–45 % HDP, pro ilustraci v Rusku se odhaduje 10–12 %. V Rusku se nebojuje, navíc profituje z prodeje ropy a plynu. Proto je strašně důležité, aby byly sankce vůči Rusku přijaté, protože kvůli růstu cen ropy a plynu má z jejich exportu nyní Rusko vyšší příjmy, než očekávalo před válkou.

Předválečný stav

V jakém ekonomickém stavu byla Ukrajina před invazí?
Výchozí pozice ukrajinské ekonomiky po rozpadu Sovětského svazu nebyla špatná. Měla obrovský potenciál. Podle analýzy Deutsche Bank z roku 1992 měla Ukrajina ze všech postsovětských států největší předpoklady být úspěšná. Potom se ale 25 let nijak nereformovala, vyvinul se zkorumpovaný oligarchický systém, absentovala integrace se Západem.

Ukrajina podle prezidenta Zelenského zaznamenala v boji o Severodoněck ‚určité úspěchy‘

Číst článek

To vše způsobilo, že její potenciál zdaleka nebyl využitý. Ještě v roce 1992 měla Ukrajina úroveň HDP na obyvatele podobnou jako Polsko a po 25 letech, kdy se v Polsku zavedly reformy a integrovalo se do Evropské unie, to bylo nominálně přibližně tři a půl krát méně, v paritě kupní síle asi dvakrát nebo dva a půl krát méně.

Jak zemi ekonomicky poškodila ztráta Krymu a okupace části Donbasu, která začala v roce 2014?
Recese v letech 2014–2015 po Euromajdanu byla zhruba 17 %, první rok to byl pokles o 11 %, druhý rok o šest. Nadpoloviční většina z tohoto poklesu byla způsobená anexí Krymu a ztrátou části Donbasu. Už od roku 2016 ale Ukrajina ekonomicky zase rostla a vliv ztráty území nebyl tak významný.

Donbas sice byl významnou průmyslovou částí, ale separatisté ovládali jen asi třetinu Doněcké a Luhanské oblasti. To jsou přitom jen dvě z 24 ukrajinských samosprávných jednotek. Ve výsledku je to tak relativně malá část ukrajinského území, takže to mělo jednorázový negativní vliv, ale potom už to tak citelné nebylo. Ukrajinská vláda ta území navíc brzy ekonomicky odstřihla.

Od roku 2016 tak mohla ukrajinská ekonomika dál růst, ale nešlo o tak výrazný růst, jaký by zřejmě byl při implementování rozsáhlejších reforem. V některých oblastech byly dosaženy poměrně výrazné úspěchy – v makroekonomické stabilizaci, vyčištění bankovního sektoru, vylepšení podnikatelského prostředí i ve snížení velké korupce. V některých oblastech, třeba ve vymahatelnosti práva nebo privatizaci, to bylo horší.

Od roku 2014 například nebyl ani jeden případ úspěšné velké privatizace. Malá privatizace ano, ta probíhala přes elektronické aukce, ale velká privatizace se zadrhla. I v důsledku nedostatku politické vůle byly blokovány jakékoliv pokusy o transparentní tendry nebo proto, že velcí mezinárodní investoři Ukrajinu stále nepovažovali za dostatečně bezpečné a předvídatelné prostředí.

Jakmile to začíná vypadat nadějně, přijde další krize. 30 let samostatné Ukrajiny v datech

Číst článek

Je ale třeba říci, že od roku 2014 se poprvé prováděly systémové reformy, docházelo k tomu, že ukrajinská ekonomika i společnost se výrazně měnila. Rozdíl od roku 2014 je jasně patrný. Když se bavíme o ekonomických reformách, tak se dá říci, že opravdu poprvé docházelo k tomu, že se zkorumpovaný oligarchický nefunkční model začal měnit na fungující tržní ekonomiku. V některých oblastech úspěšněji, v některých méně. V zásadě šlo ale o pozitivní vývoj.

Působil jste pod administrativami bývalého prezidenta Petra Porošenka i Volodymyra Zelenského. Dokázal byste srovnat jejich vliv na transformaci a reformování Ukrajiny?
Pod Zelenského administrativou jsem působil jen krátce, radil jsem jeho prvnímu premiérovi Hončarukovi, který byl ve funkci od srpna 2019 do března 2020.

V zásadě se dá říci, že pod oběma administrativami se prováděly reformy, někde více, někde méně, ale celková situace se zlepšovala, dalo se ale udělat daleko více. Problém je, že na Ukrajině to není tak jednoduché i proto, že tam je hluboce zakořeněný systém, kde mají oligarchové velký vliv na média, státní podniky, energetiku, privatizované podniky.

Zelenskyj má jednodušší pozici v tom, že jeho strana získala ve volbách většinu, takže nemusí vládnout v koalici. Formálně má 245 poslanců, přičemž na většinu stačí 226 křesel. Na první pohled to vypadá na pohodlnou většinu pro potřebné reformy, ve skutečnosti je ale i část jeho poslanců pod vlivem různých zájmových skupin, oligarchů apod. Z hlediska toho, co potřeboval prosadit, to proto Zelenskyj často neměl jednoduché.

Další otázka je, do jaké míry dokázal Ukrajinu řídit efektivně v tom smyslu, jestli si vždy vybíral ty nejschopnější lidi, kterým mohl důvěřovat. Tam byly také velké mezery… na začátku to vypadalo lépe, poté si místo nezávislých reformátorů začal raději vybírat lidi, jejichž nejdůležitější vlastností je jejich loajalita.

Čtvrt roku války. ‚Čas mluví pro Ukrajince, hrozí ale ekonomické vyčerpání země,‘ upozorňuje odborník

Číst článek

Musím ale říct, že zásadní rozdíl nevidím. Za obou administrativ to pokračovalo v zásadě správným směrem. Hlavním důvodem ale byla vůle. Nedá se říci, že by nechtěli. Chtějí Ukrajinu zlepšit k lepšímu, ale mají těžké podmínky. Mnoho věcí se podařilo hlavně díky tlaku mezinárodních institucí a západních aktérů.

Ukrajina do EU?

Je podle vás reálné, že by Ukrajina v dohledné době mohla vstoupit do Evropské unie nebo alespoň získat kandidátský status?
To jsou dvě velmi rozdílné věci, jedna věc je kandidátský status a druhá je brzký vstup do Evropské unie. Ukrajina by letos v létě měla celkem jistě získat kandidátský status. Je třeba si uvědomit, že když strana dostane kandidátský status, neznamená to, že brzy do unie vstoupí. Vstoupit může, až když splní všechny podmínky.

Kandidátský status by ale Ukrajina měla získat, protože už splnila velmi mnoho těchto podmínek – mezi 70 a 80 %. Kandidátský status je hlavně výrazem politické vůle danou zemi akceptovat jako budoucího člena, až to bude možné a pokud splní podmínky.

Ony samotné vstupní podmínky, které musí země pro vstup splnit, nejsou snadné. A válka jim rozhodně nepomáhá…
Evropská unie samozřejmě nemůže přijmout jako člena zemi, která je ve válce a neovládá celé své území v mezinárodně uznaných hranicích. Výjimku sice udělila Kypru, ale to je malá země, ostrov ve Středozemním moři. Ale případ Ukrajiny, jejíž hranice by se stala vnější hranicí Evropské unie, to by samozřejmě nebylo možné.

Česko by mohlo uspořádat summit EU s Ukrajinou. Heslem předsednictví bude ‚Evropa jako úkol‘

Číst článek

O aktuální otázce vstupu Ukrajiny do EU během roku dvou nebo tří z těchto důvodů nelze hovořit, mluvíme o vyjádření politické vůle. Je to ale strašně důležité gesto, protože právě tato vůle doposud v unii nebyla.

Může Ukrajině v tomto procesu pomoci, že Radě EU bude od léta předsedat ČR, která velmi podporuje ukrajinské snahy o vstup?
Ano, velmi silně to podporují česká vláda, slovenská vláda i slovenská prezidentka. Nejen že to podporujeme, ale snažíme se i lobbovat a přesvědčovat ty vlády, které k tomu až tak nakloněné nejsou, což jsou většinou geograficky vzdálenější země jako Německo, Francie, Nizozemsko, Rakousko atd.

Věřím, že Česká republika v tom může zahrát velmi pozitivní roli. Letní summit EU bude ale zřejmě ještě v režii současného francouzského předsednictví. Tam se upíná očekávání Ukrajinců, že o tom právě tento summit rozhodne. Pokud se tak nestane, je ještě šance, že by o tom mohl rozhodnout ještě letošní zimní prosincový summit, a to by se o to mohla výrazně přičinit Česká republika.

Situace v Moldavsku

Radíte i v Moldavsku tamní premiérce Natalii Gavrilitové. Jaká je tam aktuálně situace? Často se zmiňuje patová situace v separatistickém regionu Podněstří, Moldavsko nedávno spolu s Ukrajinou a Gruzií v březnu formálně podalo přihlášku do EU…
Podněstří je problém, ale to už dlouhou dobu, ovládané separatisty je už třicet let, od roku 1992. Moldavsko to má navíc složitější v tom smyslu, že se od Podněstří odstřihnout z mnoha důvodů nemůže. V tomto separatistickém regionu se vyrábí až 70 % elektrické energie, která se v Moldavsku spotřebuje, přes Podněstří také teče do Moldavska z Ruska plyn.

‚Sovětský skanzen‘ v Moldavsku. Separatistické Podněstří je proruské, ale válku si nepřeje

Číst článek

Situace v Moldavsku je dnes taková, že na jedné straně je tam obrovská šance na reformy, změny a integraci, protože předloni vyhrála prezidentské volby proevropská proreformní a protikorupční politička Maia Sanduová a v srpnu loňského roku její politická strana PAS vyhrála parlamentní volby s takovým výsledkem, že má téměř ústavní většinu. Znám tam mnoho lidí, včetně prezidentky, premiérky a několika členů poslaneckého klubu a můžu říci, že jsou to skutečně proevropští, proreformní a protikorupční lidé. To je dobrá strana situace.

Bohužel zlá strana věci má ještě více položek. Zaprvé, celý moldavský systém je – podobně jako byl před rokem 2014 na Ukrajině – zkorumpovaný, nefunkční a oligarchický. Zadruhé, je to chudá země, kde jsou velmi těžké dopady růstu cen energií. Téměř všechen plyn a energii odebírají z Ruska a Podněstří. Skončila jim ale smlouva s Gazpromem, zvýšily se jim ceny a tím je vydírá.

K tomu válka na Ukrajině a uprchlická krize, většina Ukrajinců Moldavskem prošla, ale i tak jich tam zůstalo hodně. Je to velmi složitá situace ze všech možných hledisek. Státní správa má velké nedostatky, chybí jí lidé i peníze. Navíc zemi trápí odchod mladých a vzdělaných lidí. Rumunsko totiž už řadu let dává Moldavanům rumunské pasy, s nimiž mohou volně cestovat po Evropské unii.

Standardní problémy země, která se dlouho nereformovala, vznikl tam takový systém a teď sice nutně potřebuje reformy, ale je ve velmi složité situaci.

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít