Měli jsme velmi dobré přátele asi 200 metrů od čáry, říká Izraelec od hranic s pásmem Gazy
Před týdnem zaútočila izraelská armáda na ozbrojence v pásmu Gazy. Následné vzájemné boje trvaly tentokrát jen jeden víkend. Přesto za pouhé dva dny zemřelo v Gaze v důsledku bojů pět desítek lidí. Část z nich byli ozbrojenci, část civilisté. Patnáct obětí byly děti. Mezi palestinskou exklávou a nedalekými izraelskými kibucy je dnes neprostupná hradba. Bývalo to ale jinak.
„Měli jsme támhle velmi dobré přátele, rodinu asi 200 metrů od čáry. A každou sobotu jsme je navštěvovali, poseděli jsme, a večer jsme se vrátili domů.“ Izraelec Danny Rahamim se dívá přes hraniční plot na několik stovek metrů vzdálené palestinské domy, které stojí v pásmu Gazy.
Starší Izraelci na jihu země i Palestinci v Gaze si pamatují srdečné sousedské vztahy. Více si poslechněte v reportáži Štěpána Macháčka
Danny už je v důchodu a rád provází návštěvníky po svém kibucu Nachal Oz. „Když jsem se tu ve v roce 1983 ženil, měl jsem na svatbě pět palestinských kamarádu z Gazy. Měli jsme velmi přátelské vztahy. To trvalo až do první intifády v roce 1987.“
Stojíme teď s Dannym za plotem kibucu a před námi je několik set metrů pole k hranici s pásmem Gazy, pak je ještě několik set metrů volného prostranství, a pak už se zvedají první domy čtvrti Šudžáíja naproti v pásmu Gazy, takže všechno je odtud z kibucu vidět jako na dlani, a pochopitelně i obráceně.
V Gaze se cítil normálně
„Tamhle býval jen takový primitivní plot. Jezdil jsem do Gazy denně nakupovat. A na každé narozeniny mé ženy jsem tam jel na zlatnický trh koupit jí nějaký dárek.“ Danny vzpomíná na krásné písečné pláže, na které se lidé z kibucu jezdili v sedmdesátých a osmdesátých letech rádi koupat. V Gaze se cítili naprosto normálně. Dneska mají Izraelci do pásma Gazy přísný zákaz vstupu od vlastní vlády.
I když se několik stovek obyvatel kibucu Nachal Oz už patnáct let utíká každou chvíli schovat do krytů před ostřelování z Gazy, vůči Palestincům nezahořkli. „Můj názor sdílí většina obyvatel kibucu, to vím. A to je, že většina lidí v Gaze chtějí žít klidný, normální život, tak jako všichni lidi na světě. Jsou ale rukojmími teroristických organizací, a to je škoda.“
Teď jsme v části kibucu, která dělá kibuc kibucem, tedy v kravíně. Tady v ohradě jsou stovky černobílých stračen, a s Dannym si povídám o tom, co lidí dnes do poměrně nebezpečné oblasti přivádí.
„Obyvatel tady přibývá, nejen v našem kibucu, ale v celém západním Negevu. Města, Mošavy, všechno se rozrůstá a nový přistěhovalci říkají, že usazením se tady dávají životu nový smysl. Říkají, že tohle je naše země, náš domov, a nehodlají ji opustit, tomu my říkáme sionismus.“
Danny sám tu má už vnoučata, v kibucu Nachal Oz se lidé naučili s válkou žít, stejně jako jejich sousedé přes pole v pásmu Gazy.
