Křehká izraelská koalice padla zásluhou Netanjahua. Svrhl ji pomocí zákona o osadnících, říká odbornice

Izraelská koaliční vláda Naftaliho Beneta, tvořená stranami celého politického spektra včetně jedné arabské po roce fungování skončila. Jakými výsledky se může pochlubit? Kdo nastoupí na její místo? A jaký vztah k Izraeli projevují čeští političtí představitelé? Tomáš Pancíř se ptal Ireny Kalhousové, ředitelky Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově.

Tento článek je více než rok starý.

Dvacet minut Radiožurnálu Jeruzalém Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Irena Kalhousová, ředitelka Rady Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově

Irena Kalhousová, ředitelka Rady Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově | Foto: Kateřina Cibulka | Zdroj: Český rozhlas

Izrael tedy směřuje k dalším volbám, které se budou konat 1. listopadu. Stávající parlament rozhodl o svém rozpuštění. Dá se to brát jako jasné politické vítězství předešlého premiéra a aktuálního lídra opozice Benjamina Netanjahua?
Tak nevím, jestli vítězství, ale je to určitě jeho zásluha, v uvozovkách, protože on do té koalice opravdu tepal velmi intenzivně a především se snažil jak nalevo, tak napravo v té koalici hledat slabá místa – to znamená členy, kteří by potenciálně byli ochotní říct, že už v ní nejsou nadále připraveni sedět.

Přehrát

00:00 / 00:00

Zasáhne do dalších voleb vyšetřování Netanjahuových kauz? Kampaň postaví tak, že jde o komplot levice, soudů a policie, říká Kalhousová

Obzvlášť v posledních týdnech koalice často čelila tomu, že jeden člen řekl, že už prostě nemůže a z koalice odstupuje. Pak si to třeba rozmyslel, ale byly to nervy. A v momentě, kdy se ta malinká většina jednoho křesla zúžila na 60:60, tak už bylo pro současnou koalici velmi obtížné v té vládě pokračovat.

Ta dosavadní koalice vydržela jenom rok, tvořilo ji osm politických stran z různých částí politického spektra. Vy už jste říkala, že měla tu nejtěsnější možnou většinu, kterou mohla mít. Proč nevydržela déle než rok? Co bylo tím zásadním problémem – jenom útoky Benjamina Netanjahua?
Já si myslím, že sehrály velmi důležitou roli, protože Benjamin Netanjahu směřoval svoje útoky hlavně na pravicové poslance, kterým vyčítal: ‚jak můžete sedět ve vládě, která závisí na levici a především na arabské muslimské straně‘ – kterou už pak neváhal nazývat teroristy – ‚a jak můžete takhle zradit pravicový tábor?‘

Pro některé velmi zaryté pravičáky, kteří v té koalici seděli, bylo obtížné tomu čelit, především vzhledem k jejich voličské základně, takže to určitě byl důvod.

Druhý důvod byl, že tím, jak byla koalice názorově pestrá, tak se od začátku dohodla na tom, že nebude dělat velké kroky, nějaká zásadní politická rozhodnutí, kde prostě shoda nebyla, ale že bude zemi spíš tak jakoby řídit. Ale ono to má svoje limity, přece jenom politika se musí dělat, jsou tam ideologické problematické kroky a tam se ukázalo, že ta koalice nešlape dohromady. Pro premiéra Beneta bylo velmi těžké ji udržet a nakonec se rozhodl, že prostě bude lepší volby vyhlásit než pokračovat v neustálém napětí, kdy nevěděl, jestli mu z koalice odejde někdo v pondělí a ve středu někdo další.

Tou poslední rozbuškou bylo hlasování o obnovení zákona, který zajišťuje právní rámec pro Izraelce žijící v osadách na palestinském Západním břehu Jordánu. O tom prodloužení se hlasuje každých pět let od roku 1967. Proč letos neprošlo?

Analytik Pojar: Novou izraelskou vládu spojuje odpor k Netanjahuovi. Stability se Izraelci nedočkají

Číst článek

To je přesně ono. To je zákon, na kterém má samozřejmě Likud, který je v opozici, velký zájem, protože je to strana, která má také podporu mezi osadníky. Ale Benjamin Netanjahu pochopil, že prostřednictvím tohoto zákona by mohl tu koalici svrhnout, což se nakonec také stalo. Naftali Benet nebyl schopen dát dohromady dostatek hlasů, aby prošel, protože ten zákon neměl podporu arabských stran, ten neměl podporu třeba ani u levice. Takže to nakonec byl ten důvod, ten poslední hřebíček do rakve, kdy řekl, že to nejde.

Přitom pro něj je ten zákon naprosto zásadní, protože na osadníky spoléhá, jeho strana vznikla jako strana osadnická. Jedině rozpuštění vlády zajistí, že ten zákon bude prodloužen automaticky. To by se nestalo, kdyby Kneset nerozpustil.

Kalhousová: Izraelci jsou na straně Ukrajinců. Kvůli Sýrii si ale nechávají otevřené dveře k Rusku

Číst článek

To znamená, že opravdu to rozpuštění parlamentu bylo jedinou možností, jak prodloužit platnost toho právního rámce? Opravdu tam neexistovala jiná varianta?
V momentě, kdy mu člen jeho vlastní strany řekl, že má problém, že podmiňuje účast v koaliční vládě pouze tím, že musí projít tento zákon, tak se mu ta koalice definitivně rozpadla a on už zřejmě neměl cesty ven. A hlavně nechtěl, aby ten zákon propadl, protože je pro osadníky žijící na Západním břehu naprosto zásadní.

Pardon, že do toho skáču – co konkrétně by to znamenalo a kolika lidí by se dotklo, kdyby ode dneška už ten právní rámec neplatil? Co by to v praxi znamenalo?
To je jeden velmi sporný bod izraelské okupace Západního břehu: že na židovských územích, to znamená na územích, kde žijí židovští osadníci, platí izraelský civilní zákon. Když jste židovský osadník a spácháte nějaký zločin, tak vás soudí civilní soud, zatímco na zbytek území, a tedy na Palestince, se tento zákon nevztahuje a ti jsou vlastně pod vojenskou správou.

To je ten zásadní rozdíl. Kdyby ten zákon neprošel, tak by se mohlo stát, že by židovští obyvatelé osad podléhali vojenskému soudu.

Posílí pravicový Likud před volbami dostatečně, aby Netanjahu opět převzal vládu? Jak se vyvíjí vyšetřování jeho osoby ve věci ovlivňování médií? Poslechněte si celý rozhovor vedený Tomášem Pancířem.

Tomáš Pancíř, jkh Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme