Izrael si nemůže dovolit luxus vybírat si své přátele, říká důstojník Mosadu

Blízkovýchodní konflikty často vypadají jinak v projevech politiků, a úplně jiné podoby mohou mít v zákulisí. A tak měl třeba Izrael v 70. a 80. letech velmi blízké spojence v muslimských zemích. Může se tato éra po vlně arabských převratů vrátit? Zpravodaj Českého rozhlasu v regionu Břetislav Tureček pořídil rozhovor s penzionovaným důstojníkem izraelské tajné služby Mosad, který v této věci patří k nejpovolanějším.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Penzionovaný důstojník izraelské tajné služby Mosad Eliezer Carfrir | Foto: Břetislav Tureček

Eliezer Carfrir zvaný Gejzi nejprve šéfoval pobočce Mosadu v severním Iráku a pomáhal kurdským rebelům proti Saddámu Husajnovi. Potom v Teheránu spolupracoval s obávanou tajnou službou íránského šáha. A nakonec byl v 80. letech za izraelskou rozvědku ve válčícím Libanonu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rozhovor Břetislava Turečka s penzionovaným důstojníkem Mosadu Eliezerem Carfrirem

„Mám na tu dobu spoustu úžasných vzpomínek. Vůbec to ale nebylo jednoduché, ani bezpečné. Třeba celý rok práce v Kurdistánu bombardovaném iráckým dělostřelectvem a letadly. To, co se dělo v předvečer Islámské revoluce v Íránu, také nebylo moc příjemné. No a pak Libanon, kde se dostával ke slovu Hizballáh. Všechno to byly jedinečné zkušenosti, nejvíce ale vzpomínám na Kurdistán. Pro nás, co jsme Kurdům pomáhali za Mosad, nebo pro instruktory z izraelské armády, bylo výsadou stát na straně těch přátelských a tolik utlačovaných lidí.“

Gejzi, vy jste ale nakonec musel z Kurdistánu rychle uprchnout a zrovna tak vaši lidé spěšně utíkali z Teheránu, když tam revoluce svrhla šáha. Kdo se staral o vaši ochranu, dalo se vašim místním spojencům věřit?

„Vždycky to bylo nebezpečné! Ale ti lidé se snažili, co mohli, aby nás ochránili. Já jsem měl třeba v Kurdistánu speciální jednotku šestnácti pešmergů, skvělých a milých kurdských bojovníků. Stále mě doprovázeli, ani večer jsem si nemohl vyjít sám.“

Irácký režim Saddáma Husajna často využíval spojenectví Kurdů s Izraelem k propagandě proti nim. Podobně poukazovali na vazby šáha s Izraelem islamisté v Íránu. Nedělali jste vlastně svým přátelům medvědí službu?

Penzionovaný důstojník izraelské tajné služby Mosad Eliezer Carfrir | Foto: Břetislav Tureček

„My jsme se snažili, abychom pro ně nebyli přítěží. Bylo to přesně naopak – to oni žádali o podporu nás. Kurdové byli ve velmi špatném postavení, byli vystaveni útlaku a naprosto nikdo jim nepomohl. Jediná arabská země se nepostavila na jejich stranu!“

Sám někdy zmiňujete, že šáhův režim se v Íránu dopouštěl zločinů, podobně křesťané v Libanonu, kterým jste pomáhali. Nebyl to pro vás problém, s nimi spolupracovat?

„To se netýká jen Izraele, ale platí to vlastně i pro Západ v současné válce proti teroru. Bohužel potřebujeme i spojenectví, která nám samotným nejsou úplně příjemná. Izrael čelí na Blízkém východě bojkotu a nemůže si dovolit ten luxus a přátele si vybírat. Takže někteří naši spojenci rozhodně nebyli žádní andělé. Myslím, že Írán byl tehdy po Američanech naším druhým největším spojencem na světě. Šáh Pahlaví v Íránu udělal pro lidi hodně dobrého. Zároveň tam ale opravdu byl policejní režim, který příliš nedbal na lidská práva. Jenže my jsme nemohli našim partnerům říkat, jak se mají chovat uvnitř své vlastní země.“

Od té doby už uplynuly desítky let. Jste ještě, Gejzi, v nějakém kontaktu s těmi lidmi?

„V osobní rovině pořád udržuji kontakty s řadou Kurdů. Napsal jsem knihu o Kurdech a oni nad ní dodnes vzpomínají na naše spojenectví a přátelství. Mám kontakty i s některými Libanonci. Napsal jsem také knihu o svém působení v Íránu. V Americe to přeložili do perštiny a já pak poslal pár výtisků bývalým generálům šáhovy tajné policie SAVAK, kteří po revoluci utekli z Teheránu do Spojených států. Byli na mě ale naštvaní, protože jsem v knize kritizoval jejich tajnou službu za pošlapávání lidských práv a mučení vězňů.“

Myslíte, že Izrael bude ještě někdy takto s některými muslimskými státy spolupracovat? Třeba po změnách, které může přinést letošní „Arabské jaro“?

„Nejsem si tím vůbec jistý, spíš jsem pesimista. V ulicích Tuniska, Egypta, Jemenu nebo Sýrie slyšíme autentické volání miliónů mladých po svobodě. Ti lidé jsou znechucení diktaturami, tím, že se nemohou domoci svých práv. To je nepochybně velmi slibné. Jenže, ačkoli to říkám nerad, pokud se demokracie bude dál rozvíjet a dojde na skutečně svobodné volby, k moci se všude dostane Muslimské bratrstvo. To je jediná politická síla v regionu, která má už teď opravdu popularitu a vliv. A jejich propaganda se mezitím z mešit šíří dál,“ uvedl penzionovaný důstojník Mosadu Eliezer Carfrir v rozhovoru pro Český rozhlas.

Břetislav Tureček, mta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme