Jak Amerika přichází o své symboly
Dnešní Deník patří tak, jako každé druhé pondělí, zpravodaji Českého rozhlasu ve Spojených státech Alexandru Píchovi. Když nám ho posílal tak říkal, že prý bude tentokrát smutný. Je o tom, jak Amerika přichází o symboly.
Tak jsem tady ve Washingtonu opět zoufale hledal, kde zaparkovat, až jsem našel mezeru, která vypadala slibně. Málem jsem tam vjel, ale hned jsem zjistil, že tam ve skutečnosti jedno auto rozmařile zablokovalo hned dvě parkovací místa. Tedy auto, křižník! Úplně jsem se zapomněl zlobit. Přes 5,5 metrů dlouhý, nádherný Chevrolet Impala z konce padesátých let.
Naštěstí jsem zaparkoval o pár metrů dál, a tak jsem se mohl jít na tu krásu v klidu podívat. Vpředu dva metry široká chromovaná maska se čtyřmi světly, vzadu divoce rozevřená křídla blatníků, mohutné chromované nárazníky s hluboce vsazenými blinkry, dvoubarevný lak, pohodlné sedačky široké jak lavice v parku a pneumatiky s bílými boky a prolamovanými chromovanými poklicemi. Prostě krásně zachovalé klasické americké rodinné auto ze zlaté doby křižníků silnic.
Rozhlédl jsem se po parkovišti a díval se, kam se poděly tyhle velikánské americké sedany, kabriolety i stejšny s nespoutaným designem z padesátých, šedesátých a sedmdesátých let. Parkoviště vypadalo stejně nudně jako byste stáli v Německu, u nás, nebo třeba v Británii.
Tak, jako kdekoliv jinde, i tady jsem jako laik stěží rozeznával americká, japonská nebo evropská auta. Kdo má na Ameriku spadeno kvůli globalizaci, může mít škodolibou radost. To, co nám poslala v podobě McDonaldů, džín a osobních počítačů, jsme ji vrátili v podobě uniformního stylu osobních automobilů. Ekologové si můžou mnout ruce, tahle auta mají určitě menší spotřebu. Ale marná sláva, Amerika tak přišla o atraktivní symboly.
