Jak dokonale ochránit své osobní údaje?

Moderní člověk jen těžko ukryje svá tajemství - na úřadech mají vaše akta, lékař zná všechny vaše neduhy, mobilní telefon prozradí, kde právě jste. Internet ví, jaká jsou vaše nejtajnější přání, zájmy nebo záliby a kreditní karta odhalí váš profil spotřebitele. Jeden polský venkovan už ale dávno našel způsob, jak tomu čelit a jak své osobní údaje opravdu dokonale ochránit.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Detail kreditních karet | Foto: Jan Rosenauer

Asi každý z nás má nějakou nepříjemnou zkušenost s úřadem. Zamotá-li se člověk v začarovaném kruhu předpisů, vyhlášek a nařízení, napadají ho různé myšlenky. Například - jak by na světě bylo krásně, kdyby neexistovaly žádné průkazy, povinné registrace a všechny ty procedury, které vyžadují nekonečné čekání ve frontách.

Tomu všemu se vyhnul pan Jan Kaproń ze Staré Vsi u Hrubiešova ve východním Polsku. Už 64 let chodí po tomto světě bez jakéhokoli dokladu. Nemá a nikdy neměl rodný ani křestní list, nepředloží občanku ani vojenskou knížku. Pro úřady prostě neexistuje.

Neví, jak se to stalo, ale nestěžuje si. Neplatí důchodové, sociální ani zdravotní pojištění. Nemá žádné povinné očkování, nebyl na vojně a k lékaři nechodí, protože je zdravý jako řípa. Z pohledu institucí je to neviditelný člověk. V dnešní době, kdy se nikdo o nikoho moc nestará, to není až tak divné.

Naprostou záhadou ale zůstává, jak pan Kaproń dokázal proplout obdobím socialismu, kdy se někteří lidé o ty druhé zajímali až příliš. Nikdo neví, jak dokázal oklamat mašinérii, která chtěla sledovat, zaznamenat, a posléze kontrolovat všechny a všechno.

Jednou už jsem podobného člověka potkal - byla to stařenka, žijící v horách Podkarpatské Rusi. Celý život si vystačila s jediným dokladem - s dávno neplatným průkazem meziválečného československého státu, na který byla velmi pyšná. Na stát i na průkaz. De jure se nikdy nestala občankou Sovětského svazu, velkoněmecké říše ani dnešní Ukrajiny.

Pan Kaproň ale svou soukromou vzpouru proti jakýmkoli úřadům dovedl k naprosté dokonalosti a nebýt jedné nešťastné příhody, nikdy bychom se o něm nedozvěděli. Bůh ví, co ho to napadlo, ukradl staré sáňky a policie zjistila, že pan Kaproń úředně neexistuje.

Právníci si teď nad zapeklitým případem lámou hlavu. Na rozdíl od nich mám docela radost z toho, že se alespoň někomu podařilo vyhrát nerovný zápas s okolním světem, a to na všech frontových liniích.

Recept na absolutní ochranu osobních údajů tedy zní: nikdy se nikam nehlásit, neregistrovat se, jíst hodně cibule a česneku a hlavně: nekrást sousedovy sáně.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme