UVNITŘ FOTOGRAFIE. S více než sto tisíci obyvateli ve věku 100 a více let je Španělsko - hned po Japonsku - druhou zemí, kde se lidé dožívají nejvyššího věku. Jaký je život po ‘stovce‘? Série fotografií nezachycuje jen staré tváře, ale také životní příběhy. Ukazuje vášnivé klavíristy, divadelníky a fanoušky Realu Madrid. Pomáhá manuální práce i o dvacet let mladší manželka.

5:56 2. ledna 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Andrea Comas, fotograf agentury Reuters, sbíral po celý rok příběhy stoletých Španělů. A společně s tím i jejich tipy na dlouhý život. Jedno mají společné - chuť do života. Ať už je to zájem o ochotnické divadlo, hra na klavír, práce na poli nebo péče o postiženého syna, tito zasloužilí pamětníci nezahálí.

106letý Pedro Rodriguez ze severu Španělska hraje každý den na klavír. Stojí v obývacím pokoji jeho bytu, který obývá se svou o dvacet let mladší manželkou. Často zajdou na návštěvu i jejich dcery. „Na klavír mě naučily hrát jeptišky, když jsem byl ještě dítě,“ říká, zatímco vyťukává do bílých klapek melodii španělského valčíku.

Francisco Nunez je nejstarším člověkem z Comasových fotografií. Má už 112 let a nemá rád domovy důchodců. „Jsou plné starých lidí,“ zdůvodňuje vitální stařík v baretu. Má štěstí, že mohl zůstat doma, stará se o něj jeho dcera. Sama má 81 let.

Všichni tito lidé zažili Španělskou občanskou válku, která proti sobě mnohdy štvala dřívější sousedy. Nechala za sebou stovky tisíc mrtvých a byla vystřídaná 36 let trvající diktaturou generála Franca.

101letá Pilar Fernandezová vzpomíná, jak během válečných let spolu se svými devíti sourozenci trpěla hladem. Sama se rozhodla mít dítě jen jedno. „Více jsem jich neměla z čistého strachu, že se historie bude opakovat,“ říká. Nyní žije na severu Španělska s rodinou své jediné dcery. Stále pomáhá s prací na poli i péči o domácí zvířata. A její tip na dlouhověkost? Lžička medu denně a tradiční studená španělská polévka gazpacho.

Gumersindo Cubo má také 101 let. Podle něj má jeho dlouhověkost kořeny už v dětství, které strávil v domě v lese se svými osmi sourozenci. Jeho otec pracoval jako správce přírodního parku. „Je to o vdechování borovicové pryskyřice z lesů, kde jsem žil jako dítě," říká. Když byl nemocný, matka mu dávala sklenici s pryskyřicí i pod postel.

Maria Josefa Guillenová má 103 let. Na jihu Španělska žije se svým postiženým synem. Pracovat jako švadlena začala už jako dvanáctiletá. Směje se při vzpomínce, že první, co musela ušít, byly rovnou plesové šaty. I tahle vitální paní miluje polévku gazpacho.

102letá Rafaela Ponsová žije na ostrově Menorca. I když bydlí sama, dcera ji navštěvuje každý den. Oddaná fanynka fotbalového klubu Real Madrid začíná každý den lžící medu.

Lucii Manzano je rovných sto let. Žije v domově důchodců nedaleko Madridu. Usmívá se při vzpomínce na to, jak se v její rodné vesnici oblékli do barev padlé druhé Španělské republiky během návštěvy úředníku frankistické diktatury. „Nejdůležitější je zůstat věrný sám sobě,“ shrnuje stoletá dáma.

Maximino San Miguel pózuje s fotografií sebe sama, když byl mladý. Dnes je mu 102 let, svou největší vášeň – ochotnické divadlo – objevil ale až ve svých osmdesáti. Hrál v mnoha lokálních představeních, navíc rád čte knihy o tradicích. Do školy nechodil, už jako dítě musel pracovat na pastvě.

Stoletá Esperanza Allesová žije se svou dcerou na ostrově Menorca. Oči se jí rozzáří, když vzpomíná, jak jako dítě viděla první letoun, který kdy přes ostrov přeletěl.

ph Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít