Jak se žije varšavským prvňáčkům
Školní rok začal ráno 1.září i v sousedním Polsku. Za školáky, kteří poprvé usedají do lavic, za jejich rodiči i učiteli se varšavský zpravodaj Pavel Novák vydal na sídliště ve čtvrti Praga. Navštívil základní školu č. 312 v Umińského ulici. Navštěvuje ji 960 dětí a je jednou z největších varšavských škol.
Své nejmladší spolužáky vítali kluci a holky ze starších ročníků zpěvem školní hymny v tělocvičně. Prvním člověkem, který je ve škole přivítal ale nebyla ani paní učitelka, ani paní ředitelka. Byl jím pán oblečený v oranžové vestě s reflexními nášivkami a velkou dopravní značkou stop. Stál na přechodu před školou, tak jako všude v Polsku. V Británii by mu říkali "lolly pop". Tady se jmenuje Strážce bezpečné cesty - jinak pan Andrzej.
"Děti se ke mně chovají docela srdečně. Když jsem začínal s touto prací, bál jsem se, že mi dají nějakou hanlivou přezdívku, jak to děti dělávají, ale nestalo se to. Ještě jsem se od nich žádné zlomyslnosti nedočkal. Naopak. Mají mne dokonce rády," říká pan Andrzej.
Když si paní učitelky odvedly v doprovodu rodičů prvňáčky ze slavnostního zahájení školního roku do tříd, byl čas, aby se s dětmi seznámily.
Učitelky prvních tříd jsou specializované na tzv. integrovanou výuku. Učí děti od první do třetí třídy. Vyučují všechny předměty kromě cizích jazyků a náboženství. Školní docházka v Polsku začíná od 7 let. Ředitel školy ale může povolit roční odklad zahájení školní docházky, nebo přijmout i velmi nadané dítě o rok dříve - tedy už v 6 letech. Učitelé i děti mají v první třídě už trochu ulehčenou startovní pozici. Většina dětí totiž chodí ve školce do takzvané zerówki - tedy do nultého ročníku. Co se tam děje ?
"Učíme se, chodíme na různé vycházky, učíme se psát a číst," říkají Mateusz s Justynou. Nechce se mi věřit, že děcko zná abecedu a dokáže číst už při vstupu do první třídy, proto z legrace dávám Justyně přečíst, co mám napsáno na mikrofonu. Justyna se na nápis chvíli dívala a pak to řekla správně. Spadla mi čelist. Tak tohle se děti učí v nulté třídě.
"Nultý ročník - to je povinné vyučování v mateřských školách. Má děti připravit na zahájení výuky ve škole. Děti se učí písmena, učí se počty, se kterými se v životě setkávají. Třeba, že rok má 12 měsíců a týden 7 dnů, že pár jsou dva a že na ruce je 5 prstů. Učí se také pracovat v kolektivu. To všechno je naučí nultý ročník. Od letošního školního roku je docházka do něj pro všechny povinná," řekla mi ředitelka školy Eva Bronowicka.
Školní zvonek odstartoval 10 měsíců vyučování nejen prvňáčkům, ale i jejich učitelkám. Co je na takové práci s nejmenšími školáky nejhezčí a co nejtěžší ? Slovo má paní učitelka 1.B Bogumila Krwaszejewová: "Je to obrovská důvěra dětí, chuť získávat vědomosti a mít úspěch. Děti mají ke mně tak bezmeznou důvěru, že nehledí na to, co říkají táta s mámou, ale důležité je to, co říká paní učitelka. Kromě toho také po třech letech je děcko - ten skoro čistý list papíru, velmi bohatě popsaný vědomostmi. Neříkám, že je to jen moje zásluha, ale já dávám tomuto získávání znalostí správný směr. To pak člověk cítí obrovské uspokojení."
Nejtěžší na tom je, že je ve třídách poměrně hodně dětí. Jsou na různé intelektuální úrovni, ale každé je také jinak pohybově a psychicky vybavené. Jinak temperamentní. To je pak opravdu těžké. Trávím denně s třídou celé 4 hodiny bez přestávky. Teprve po skončení vyučování mám čas si chvíli vydechnout.
Nové časy nastávají i rodičům prvňáčků. Pro všechny byl první školní den dnem slavnostním. Začátek školy, ale také rodičům provětral jejich peněženky. Vybavení prvňáčka přijde asi na 300 zlotých - tedy přibližně 2200 korun.
Je potřeba hodně učebnic. Nejen, že je to zátěž pro domácí rozpočet, ale také pro záda žáků. Učebnic je asi 15 a něco váží. K tomu ještě cvičební úbor. No, je to docela citelný výdaj. Říká táta jednoho z prvňáčků Dariusz Krajewski. První školní den pro prvňáčky skončil už po 2 hodinách. V dalších dnech budou začínat ráno vždy od 8. Tak zatím, do zítřka, Na shledanou.
