Jaká bude budoucnost Jeruzaléma?
Jedním z nejpalčivějších problémů v izraelsko-arabských vztazích je budoucnost Jeruzaléma. Izrael v roce 1967 násilně zabral i jeho východní část, a právě tam chtějí mít hlavní město svého zamýšleného nezávislého státu Palestinci. Jak ale v arabské části Jeruzaléma zjistil Břetislav Tureček, řada Arabů po životě pod palestinskou vládou příliš netouží.
Velká část jeruzalémských Arabů samozřejmě spojuje svůj osud s ostatními Palestinci a také sní o nezávislosti. Navíc i izraelští činitelé připouštějí, že ačkoli jsou si v Izraeli teoreticky všichni rovni, sem, do arabských čtvrtí chodí ze státního rozpočtu mnohem méně peněz než do židovských sídel. A Arabové mají v Izraeli daleko menší šance uplatnění než jejich židovští spoluobčané. Jenže ani tohle všechno neznamená automatickou radost z vidiny života pod vládou Palestinců.
"Nechci samozřejmě žít pod izraelskou okupací. Jenže zároveň odmítám žít pod vládou současné palestinské vlády. Obě hlavní hnutí Fatah a Hamás jsou zkorumpovaná a neudělala nic pro naplnění palestinských zájmů," říká arabský knihkupec z východního Jeruzaléma Munzar Fahmí.
Ve Spojených státech se má brzy konat mírová konference o izraelsko-palestinském uspořádání. Palestinská reprezentace usiluje o svrchovanost nad východní částí města. To samozřejmě vyvolává značnou nelibost v Izraeli - minulý týden například většina poslanců včetně tří desítek členů vládní koalice vyzvala premiéra Olmerta, aby na opětovné rozdělení města na konferenci v žádném případě nepřistupoval.
Přitom i mezi čtvrt milionem Arabů ve východním Jeruzalémě jsou tisíce těch, kteří jsou s izraelskými poměry spokojeni a o návratu pod arabsko správu nechtějí ani slyšet. Anebo alespoň odmítají rozdělení města, tak jako hoteliér a člen zdejší arabské honorace Fahmí Našašibí.
Skoro nikdo mezi zdejšími Araby si fyzické rozdělení Jeruzaléma nepřeje, takový dojem se u světových médií snaží vyvolat Izraelci.
Otázka Jeruzaléma je zkrátka mnohem složitější než rovnice Židé proti Arabům. A to je přitom jen jedním z mnoha ožehavých témat, na kterých se nejsou blízkovýchodní vůdci už šest desítek let schopni dohodnout.
