Jaké to je dostat čtyři kulky do těla od šíleného střelce
Když mladý Američan Colin Goddard přišel jednoho dne do školy, netušil, že se kolem něj za deset minut rozpoutá peklo. Do budovy Virginské Technické Univerzity vešel šílený střelec a zabil 32 studentů a učitelů. Colin dostal 4 zásahy, ale přežil a o svoje zážitky se podělil se zpravodajem Českého rozhlasu Vítem Pohankou.
Zpravodajové nejdřív informovali, že při nejhorším incidentu podobného druhu zastřelil 30 lidí jeden ze studentů, původem Korejec Čo Sung-Hu. Mnoho dalších studentů vážně zranil, zemřeli dva další. Jedním ze zraněných, který incident přežili, byl Colin Goddard:
„Uslyšeli jsme z chodby první rány: Bang! … Bang! Bang! Tou dobou bylo vedle naší budovy už dlouho staveniště. Často jsme odtamtud slyšeli rámus a mysleli jsme nejdřív, že s tím ty rány nějak souvisejí, že to je třeba pneumatické kladivo. Nevěnovali jsme jim proto velkou pozornost.“
„Jenže pak jsme uslyšeli zase: Bang! … Bang! Bang! Ale to už o hodně blíž a o hodně hlasitěji. To už vůbec neznělo jako kladivo.“
Profesorka francouzštiny se šla podívat, co se na chodbě děje. Sotva otevřela dveře, hned je zase zabouchla. Křikla na studenty, ať se někam schovají a zavolají na tísňovou linku.
„Dveřmi začaly létat kulky a všichni jsme skočili pod lavice. Během příštích 10 minut jsme slyšeli bez přestání střelbu. Přišlo mi to jako hodina, ale bylo to deset minut.“
Střelec vešel do třídy a začal namátkou pálit po krčících se studentech. Tehdy Colina zasáhl poprvé do pravého stehna:
„Teprve v tom okamžiku, když jsem ucítil sílu zásahu, pach spáleného střelného prachu a krev, jak mi stéká po noze, teprve v tu chvíli mi došlo, co se děje. Střelil mě do levé kyčle. Náraz kulky převrátil celé moje tělo a on mě zasáhl znovu do pravé kyčle. Pak odešel, ale za chvíli se vrátil potřetí…“
„Promiňte, těžko se mi dávají ty vzpomínky dohromady. Když jste v takové stresové situaci, mozek pracuje jiným způsobem, a když se to snažím převyprávět, vybavují se mi jednotlivé okamžiky zpřeházené … ale vím, že když přišel potřetí, střelil mě do ramene. To už bylo slyšet, jak venku křičí policisté a hledají cestu dovnitř.“
Střelec Čo Sung Hu totiž zablokoval vchody řetězy a zámky. Policistům nějakou dobu trvalo, než našli služební vchod a odpálili zámek brokovnicí. Colin přežil a strávil několik měsíců rekonvalescencí.
Aby se s tak drastickým zážitkem vyrovnal, snažil se pochopit, jak se něco takového mohlo stát. Začal se zajímat o minulost šíleného střelce a šokovalo ho, jak snadno se dostal ke zbraním člověk, který evidentně trpěl psychickými problémy a vědělo se o tom:
„Otevřelo mi to oči, pochopil jsem, jaké problémy máme se zákony a regulací prodeje zbraní v téhle zemi. A pak jsem si uvědomil: mohl prostě zajít na prodejní výstavu zbraní v některém menším městě tady ve Virgínii a koupit si tam bouchačku od soukromé osoby bez jakékoli kontroly, vyplňování papírů. A to je legální! Čo Sung Hu si mohl pořídit zbraně ještě mnohem snáz!“
Colin se proto po promoci rozhodl pracovat pro Bradyho kampaň, organizaci, která se zasazuje o zpřísnění zákonů pro držení střelných zbraní v Americe.