Novinář Szántó: Válka v Sýrii rozhodně neskončila. Nejhorší bitva přijde v provincii Idlib
Organizace Islámský stát je v Sýrii podle americké vlády na pokraji definitivní vojenské porážky. Jiné povstalecké skupiny drží poslední větší baštu, kterou je město Idlib a jeho okolí. Jak je to ve skutečnosti? Otázka pro novináře a bývalého zahraničního zpravodaje České televize na Blízkém východě Jakuba Szántóa, který byl hostem v Interview Plus.
„Organizace Islámský stát, jako jakási protostátní entita, je opravdu na lopatkách. Ale mimo kontrolu syrské vlády, respektive syrsko-arabsko-kurdsko-americké koalice pořád zůstává území o velikosti až stovek km²,“ říká ve vysílání Českého rozhlasu Plus novinář Jakub Szántó.
Druhým dechem ale přiznává, že podhoubí, na kterém vyrostla původně jen pobočka teroristické Al-Káidy, která se pak zmorfovala do podoby takzvaného Islámského státu, zůstává pořád živé.
„Hlavně v odlehlé pouštní oblasti. Ale definitivní pád Islámského státu asi přijde až v okamžiku, kdy přestane žít chalíf Abú Bakr al-Bagdádí. Stejně, jako to bylo v případě Usámy bin Ládina,“ přibližuje.
To nejhorší teprve přijde
Je tedy aspoň klid zbraní, nebo válečný zpravodaj očekává ještě nějaké tvrdé boje? „Jsem hluboce přesvědčený, že provincie Idlib bude to nejhorší, co jsme zatím v Sýrii viděli,“ myslí si Szántó.
Je tam totiž podle něj obrovská koncentrace jak civilistů, tak i ozbrojenců. Jsou tam lidé, kteří před válkou žili sekulárním životem a dnes se od nich prý až brutálně vyžaduje dodržování právního kodexu, který tady známe pod označením šaría.
„Jsou tam desetitisícové skupiny, podle mých odhadů ale i až čtyřicetitisícové, válečných veteránů, kteří bojují už do roku 2011. Jsou opravdu odhodláni dál bojovat. Mají k dispozici těžké zbraně, které tam před několika měsíci začalo dodávat Turecko, a pokud nedojde k málo pravděpodobnému politickému řešení, tak největší bitva bude právě v Idlibu.“
Podle novináře Szántóa je zcela předčasné nejen prezentovat válku za skončenou, ale i vyzývat uprchlíky, aby se vrátili domů, jak s tím začala syrská vláda.
„Provincie Idlib měla před válkou kolem 1,5 milionu obyvatel. Teď je tam dvojnásobek, až tři miliony. Napětí vnitřních uprchlíků je tak v zemi obrovské,“ popisuje.
„Provincie Idlib přitom leží na hranici s Tureckem a Libanonem, kde jak známo je taky velká koncentrace migrantů. Toto obrovské množství lidí se podle mne dá na útěk. Takže předpokládat, že na vnějších hranicích je klid, nedává moc smysl,“ doplňuje Szántó.
Navíc prý celá třetina Sýrie, tedy vše, co leží za řekou Eufrat, je prý pořád mimo kontrolu vládních vojsk. „A zapomínat ani nemůžeme na nemalý kontingent tureckých vojáků nebo na Kurdy, kteří se jen tak Sýrii nevzdají,“ upozorňuje.
Nejvíc jim pomohly blízkovýchodní země
Kolik migrantů je dnes mimo Sýrii, je podle novináře těžké říct. Ale pokud se zejména v Evropě hovoří o tom, že se o „své“ lidi měly postarat blízkovýchodní země, tak podle Szántóa se o ty své postaraly zdaleka nejvíc.
„Miliony uprchlíků mají na svých územích nejen Turci, ale i Jordánsko, země Perského zálivu, Libanon, Libye, Egypt nebo Irák, který má sám plno problémů,“ uzavírá bývalý zahraniční zpravodaj České televize na Blízkém východě Jakub Szántó.
