János Berecz: Na roku 1989 si cením pokojné cesty změn
Někdejší přední ideolog komunistického Maďarska nevzbuzuje ve své vlasti dvacet let po pádu režimu příliš nevole. Spíš naopak. Mluvil s ním náš spolupracovník v Budapešti Gregor Martin Papuczek.
Dovedete si představit, tedy pokud je vám minimálně 35 let, že by si někdo za hlubokého socialismu veřejně utahoval z Gustáva Husáka? Nebo by generálního tajemníka státostrany a československého prezidenta parodoval?
V Maďarsku to bylo možné - nejvyšší představitel tamního režimu János Kádár nebyl až tak nedotknutelný a maďarský "gulášový socialismus" byl o něco shovívavější, prestože na to možná mají tehdy pronásledovaní stoupenci opozice jiný názor.
Přinejmenším ale tehdy bylo Maďarsko známé jako "nejveselejší barák socialistického tábora". Jedním z jeho hlavních ideologů byl dlouhé roky, až do pádu režimu János Berecz
Prihovára sa vám hlas Jánosa Kádára, geniálne ho napodobňuje dodnes najväčší maďarský humorista Géza Hofi. Je to úryvok z televízneho Silvestra - a teraz pozor! - z roku 1974. Pravda, Hofi mal dovolené všeličo, on hral úlohu takzvaného ventilu v režime, ktorý bol koniec koncov predsa len totalitný.
Takže Hofi alias Kádár v scénke rozoberá šachovú partiu, vysvetľuje najmä úlohu pešiakov, celý systém zložitej hry s narážkami na postavenie socializmu vo svete, no a na záver so želaním úspešnej koncovky a zdravia... Tá "úspešná koncovka" nastala v Maďarsku až o 15 rokov, nie však vo forme revolúcie, ale dlhého, celoročného procesu. V ňom už nehral dôležitú úlohu János Berecz, dlhoročný hlavný ideológ Maďarskej socialistickej robotníckej strany, niečo ako československý Vasil Biľak, hoci bol na oveľa vyššej intelektuálnej úrovni.
Aj dnes je činný, v týchto mesiacoch vystupuje v televíziách, poskytuje rozhovory novinám, píše spomienky. Celkovo po sebe zanecháva vo verejnosti sympatie, čo teraz, po dvadsiatich rokoch od pádu totality nie je ťažké - vôbec, celý kádárovský režim sa teší u väčšiny nesmiernej popularite. Mimochodom tento nostalgický pocit sa zrodil už v 91-om roku, keď sa hovorilo, že vtedajšiemu premiérovi Józsefovi Antallovi sa za dva roky podarilo to, čo Kádárovi sa nepodarilo za 40 rokov - totiž to, že si ľudia obľúbili socializmus.
"Řešit společenské otázky ozbrojenou silou je nemožné. Pokud existuje společenské napětí, krize a tak dále, je třeba hledat jiné východisko a ne se opírat o bajonety."
To bol János Berecz, niekdajší mládežnícky funkcionár, postupne pracovník na zahraničnom oddelení ÚV, až po roce 1985 tajomník a v 1988 člen politbyra. Istú chvíľu v tých časoch visela vo vzduchu možnosť teroru, ale našťastie k ničomu takému nedošlo, všetko sa dohodlo za rokovacím stolom. Na otázku, čo považuje za svoju najväčšiu zásluhu pri zmenách pred dvadsiatimi rokmi, odpovedá:
"To, že se tento proces odehrál pokojně. Často mi děkovali i později, ne za změny, protože já jsem ten systém neměnil, to přiznávám, tedy děkovali mi za to, že jsme nedělali rozvrat. Víte co to znamená přejít z jednoho společenského systému do druhého bez rozvratu? A toto považuji za historickou zásluhu. I to uznají, určitě to u příležitosti dvacátého výročí uznají."
Zmätky, rozvrat, násilie, aj spomínané bajonety, tanky, cudzia vojenská sila - to všetko však sprevádzalo prvý maďarský pokus o zmenu systému roku 1956. Dlho boli tieto udalosti nazývané kontrarevolúciou a jedným z hlavných ideológov tohto postoja bol práve János Berecz, ktorý dlho nesúhlasil ani s opätovným pochovaním premiéra z roku 1956 Imreho Nagya. Čo si myslel o represáliách po revolúcii?
"Informace o represáliích jsme dostávali po kapkách. Kdyby je byli poskytovali jako teď v posledních letech, tedy kompletní a podrobné, tak by jsem měl určitě jiný názor. Vždy jsme dostali částečné komuniké nebo důvěrnou informaci o rozhodnutích soudů a o tom, že soudní verdikty byly vykonány. Popravdě mnou otřásla jenom zpráva o popravě Imreho Nagye a jeho přátel, ale tehdy jsem už překonal pocit, že musím tuto loď opustit."
Verne slúžil na tejto lodi až do konca, kým sa nepotopila. Prečo vlastne došlo k zmene systému?
"Změna systému nastala protože se ten režim znemožnil. Já jsem to ale formuloval tak, že upadl, že nesplnil to, co slíbil. A nakonec jsme museli zjistit, že se nedá udržet."
Ako sa snažil prežiť po roce 1989? - na túto otázku odpovedá János Berecz s nemalou dávkou irónie:
"Pokusil jsem se najít své místo a odešel jsem do důchodu. V podnikání jsem neuspěl. Chystám se dokonce napsat knihu o svých prvních krocích v kapitalismu, a hned druhá kapitola bude mít název: Jak jsem se nestal miliardářem."
