Zřícený most v Janově komplikuje život obchodníkům. ‚Lidé se bojí, je to neštěstí,‘ říkají
Morandiho most v Janově se zřítil přesně před dvěma týdny. Při tragédii zemřelo 43 lidí, další stovky se musely přestěhovat. Ani teď ale nepřestává poškozená stavba ovlivňovat dění ve městě. Prostor pod mostem je uzavřený, policisté kontrolují všechny přístupové cesty. Podnikatelé a majitelé menších obchodů z okolních čtvrtí si stěžují, že k nim chodí méně lidí a požadují kompenzace.
Třída Germana Joriho je rušná ulice. Lidé se tu scházejí, procházejí, potkávají s přáteli a nakupují. Je tu spoustu obchodů jako řeznictví, pekárny i zmrzlinárny. Morandiho most nebo alespoň to, co z něj zbylo, je vidět nedaleko.
Zřícený most v Janově komplikuje život obchodníkům. ‚Lidé se bojí, je to neštěstí,‘ říkají. Na místě natáčel Martin Balucha
„Narodil jsem se čtyři roky před tím, než most postavili. Celý život jsem se na něj díval. Když se tím směrem podívám teď, vidím ho jako dřív. Pak ale vyjdu na kopec a uvědomím si, co se vlastně stalo. Je to hrozné," přibližuje pro Radiožurnál Marco, majitel menší trafiky na rohu ulice.
Rukou ukazuje ven z obchodu na autobusovou zastávku. Dříve tam podle něj čekalo čtyřicet nebo padesát lidí. Teď tam ale nikdo není. A most prý vyvolává stále silné emoce.
„Lidé jsou tady naštvaní na společnost Autostrade. Levičáci teď kritizují pravicového starostu a pravicoví voliči jsou zase naštvaní na předchozí levicové politiky, protože nic neudělali. Tohle je prostě typicky italské, stále se hádáme," popisuje Marco.
Když se Marca ptám, jestli už požádal o odškodění, tak jen promáchne rukou a v jeho výrazu je vidět bezmoc.
„Radnice zřídila místa, kde můžete požádat o kompenzace. Většinou ale takové věci trvají příliš dlouho. Myslím, že lidé pod mostem, kteří přišli o bydlení, už ale peníze dostali,“ říká pro Radiožurnál.
Jen kousek od Marcovy trafiky je lahůdkářství, ve kterém prodává padesátiletá Grazia se svou dcerou. „Máme méně lidí, mají strach. Bojí se toho, co se tu stalo i toho, co se tady ještě může stát," myslí si.
Čtvrť je teď podle ní odříznutá od zbytku města. Jediná ulice, která poblíž spojuje oba břehy řeky Polcevery , je via Borzoli. Po pádu mostu je ale často ucpaná, což potvrzuje i prodavač v nedaleké rybárně Antonio.
„Silnice jsou uzavřené, máme málo lidí, je to neštěstí. Má to dopad hlavně na obchodníky tady v ulici. Navíc jsou prázdniny a lidé jsou na dovolených,“ stěžuje si 32letý obchodník.
Rukama přitom odhrabává nasekaný led a sype ho ke krabům, chobotnicím a hlavě velkého mečouna.
