Je jim osm let a otročí v kambodžských továrnách

Ukradené nebo prodané dětství, i tak můžeme nazvat dětskou práci. U nás je to dávno už něco nepředstavitelného, v řadě oblastí takzvaného třetího světa zcela běžná realita. Jednou z mnoha zemí, kde pracují celé armády dětí je Kambodža. Podle odhadů Mezinárodní organizace práce tam pracuje polovina všech dětí mladších čtrnácti let, celkem půldruhého milionu.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

děti pracující v cihelně | Foto: Alexandr Pícha

Z dálky je slyšet pravidelný rytmus stroje. U pásu stojí několik dětí a holýma rukama pěchují hlínu do mísícího zařízení. Nejmladší nemá víc než šest sedm let. Většina těch, kteří v cihelně pracují jsou malé děti.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž o dětské práci v Kambodži připravil redaktor Českého rozhlasu Jaromír Marek.

"Přivážím dřevo do pecí, na vozíku odvážím hotové cihly," říká tiše asi osmiletý kluk a nesměle klopí oči. Ruce má špinavé od načervenalé hlíny. Právě cihelny jsou nejčastějším místem, kde dřou malí dělníci. Důvod je prostý, práce je sice fyzicky namáhavá, ale nevyžaduje žádnou kvalifikaci ani dovednosti.

Monotónní dřina je nejen fyzicky náročná, ale i nebezpečná. "Často se stane, že se zraním, že si odřu ruce do krve," ztěžuje si tiše Rangsey. V primitivních pracovních podmínkách nejsou zranění nijak výjimečná.

"Děti, které pracují v cihelnách, jsou vystaveny velkému riziku. Práce je to těžká a pro děti nebezpečná. Pracovní úrazy jsou časté. Není nic neobvyklého, že děti přijdou při práci o nohu nebo o ruku," říká Bourey z Mezinárodní organizace práce.

'Kdyby děti seděly doma, nedělaly by nic pro rodinu'

Jakkoli těžká a nebezpečná dětská práce je, kambodžskou společností je všeobecně akceptovaná. "Kdyby děti seděly doma, nedělaly by nic pro rodinu. Když jsem byl dítě, také jsem pracoval," říká tlumočník Suradee. Jeho názor, že práce dětí není nic zavrženíhodného, je v Kambodže docela běžný. A tak malí dělníci otročí v řemeslných dílnách, restauracích, malých továrnách a také v cihelnách.

Podle kambodžské legislativy je zaměstnávání dětí mladších patnácti let zakázané. Zároveň ale zákon povoluje dětem vykonávat lehčí práce, pokud není ohrožena jejich školní docházka. Kdo ale posoudí, co je lehká a co těžká práce? Levná dětská pracovní síla je příliš velkým lákadlem.

"V zásadě nejsme proti tomu, aby děti třeba pomáhaly rodičům v obchodě nebo v zemědělství. Důležité ale je, jestli chodí do školy nebo ne. Jestli nejsou vykořisťovány v továrnách. To je nepřijatelné," vysvětluje Seang Meng z Mezinárodní organizace práce.

Chodit do školy můžou jen ti šťastnější

Před dvěma lety vedl Seang ve vesnicích na severu Kambodže kampaň proti dětské práci v cihelnách. Představuje mi Samrep, které je jedenáct let a od osmi do deseti dřela v cihelně. "Pracovala jsem jedenáct hodin každý den. Do školy jsem nechodila," říká Samrep.

Otrhané hadry vyměnila za školní uniformu a pás v cihelně za školní lavici. Ještě nedávno negramotná dívka chce být dnes učitelkou. Samrep měla štěstí. Díky zahraniční pomoci Mezinárodní organizaci práce se jí podařilo vybřednout ze začarovaného kruhu. Rodičům pomohli postavit se na vlastní nohy a ona mohla začít chodit v deseti letech do školy.

Takový příběh s dobrým koncem ale není příliš častý. Drtivá většina dětí dál pracuje, prostě proto, že jejich rodinám nezbývá nic jiného, než je posílat do zaměstnání.

"Dětská práce a chudoba jsou spojené nádoby. Bez toho, aniž bychom eliminovali extrémní chudobu, nemůžeme doufat, že se nám podaří skoncovat s dětskou prací. Bude to trvat ještě dlouho," uzavírá Seang Meng z Mezinárodní organizace práce.

Jaromír Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme