Je vděčný za azyl v Británii, chtěl by se ale vrátit domů. Vybudujeme novou Sýrii, plánuje mladík
Do Británie přijíždějí v těchto dnech první členové nové vlny syrských uprchlíků. V rámci programu na ochranu zvlášť zranitelných osob se je rozhodla přijmout londýnská vláda. Se začleňováním do společnosti jim pomáhají různé organizace i dobrovolníci. Syrští uprchlíci, kteří dostali na ostrovech azyl už před rokem, jsou Británii za to všechno vděční. Někteří ale neskrývají touhu vrátit se domů. Až skončí válka.
Dvacetiletý Ayham al-Halabi pochází z Damašku, kde studoval medicínu. Do Británie přijel přes Libanon a Egypt v roce 2014. Otce mu zabili v roce 2013 na syrském venkově. Jeho bratr Hamza trpí leukémií a léčí se na klinice v Leedsu.
„Hamza začal s chemoterapií v Egyptě, ale léčba byla strašně drahá a my si ji nemohli dovolit, i když nám finančně pomáhala OSN. Tak jsme začali zkoušet, jestli bychom neuspěli s žádostí o azyl u některé evropské země. Měli jsme štěstí, že jsme se dostali na seznam 200 ohrožených osob ze Sýrie, které v posledních letech přijala britská vláda,“ vypráví Ayham.
Do Británie míří další vlna uprchlíků. S jedním, který žije na ostrovech už přes rok, mluvil zpravodaj Jiří Hošek
V Británii bydlí s maminkou, která je bioložka, a dvěma bratry. Zázemí našli v Bradfordu v severní Anglii, kde žije obrovská muslimská komunita. Tvrdě piluje angličtinu a pracuje na poloviční úvazek v restauraci. Má ale sen, že se stane lékařem.
„Po příjezdu do Británie jsem si položil otázku, co chci v budoucnu dělat, kým se chci stát? Mým životním snem je stát se lékařem. Tak jsem si napsal seznam priorit a na prvním místě jsem měl zlepšit se v angličtině. Dal jsem na radu přátel a začal se dívat na anglickou televizi, číst časopisy a knížky. Začal jsem také psát jednoduché příběhy. Řekl jsem jasně mamince a bratrům, že doma zkusíme zapomenout na arabštinu a budeme mluvit jen anglicky,“ popisuje Ayham.
Ve svém volném čase obětavě pomáhá dalším Syřanům, kteří si často velmi složitě zvykají na život v Británii. Díky své slušné angličtině je na roztrhání. Podpora krajanů je pro něj otázkou cti. Chce také nepřímo něco vrátit Británii, která jeho rodinu v těžké chvíli přijala. A i když je za azyl na ostrovech vděčný, chtěl by se v budoucnu vrátit domů.
„Pokud se Sýrie vrátí do předválečného stavu, tak okamžitě jedu zpátky. Sýrie nás bude potřebovat. Když coby Syřan zůstanu v Británii, kdo Sýrii znovu obnoví? Jsem přesvědčený o tom, že je většina uprchlíků připravená se vrátit. Vrátíme se a postavíme a vybudujeme novou Sýrii,“ hlásí odhodlaně.
20 tisíc. Málo, nebo moc?
Dvacet tisíc syrských uprchlíků chce během příštích pěti let přijmout na britské půdě londýnská vláda. Většina veřejnosti, média i nevládní organizace si myslí, že je to málo. V Británii už jsou desítky Syřanů, kteří se do země dostali díky programu pro zvlášť ohrožené osoby. Jedná se vesměs o oběti mučení, znásilnění nebo vážně nemocné Syřany.
Pomoc při začleňování do britské společnosti běžencům poskytuje organizace Migrant Forum. Vede ji někdejší bosenská uprchlice Zrinka Bralová. Z postupu kabinetu Davida Camerona je rozpačitá.
„Vláda vlastně nic o přijímání nových syrských běženců neřekla. Nevíme, jestli pověří jejich začleňováním nevládní organizace, které mají s přesidlováním lidí zkušenosti. Nevíme ani pořádně, kdy začnou další Syřané přijíždět, ani kolik jich bude,“ uvádí Zrinka Bralová.
Za dobré znamení však považuje, že vláda aspoň jmenovala státního tajemníka pro syrské záležitosti.
„V ideálním případě by se měla domluvit procedura, kdy by tlumočníci a vyškolení pracovníci vyzvedli uprchlíky na letišti, vzali by je do připraveného ubytování a pak by zajistili, že se běženci přihlásí na všech úřadech, budou moci čerpat dávky a jejich děti budou mít místo ve škole. Místní komunita by jim pak měla pomoct se začleňováním do společnosti, s výukou jazyka, s domácími úkoly i s tím, jak trávit volný čas,“ nastiňuje.
Podle ní je 20 tisíc uprchlíků ze Sýrie, které chce v průběhu pěti let přijmout premiér Cameron, trapně nízké číslo. Tvrdí, že je to mimo jiné v rozporu s vlnou solidarity, kterou už vůči uprchlíkům ukázali řadoví Britové. Jako třeba dobrovolník Jeff.
„Přináší mi to velké uspokojení a baví mě to. Snažím se běžence naučit základy angličtiny. Věřím, že se budou dál zlepšovat. Studenti pocházejí z celého světa, takže i mě to obohacuje,“ říká Jeff, který pomáhá uprchlíkům s nástrahami jazyka.
A jeho rady budou platné i v budoucnu. V Británii by měli azyl v příštích letech dostat převážně lidé, kteří v současnosti žijí v uprchlických táborech u syrských hranic, tedy v Turecku, Libanonu a Jordánsku.
