Jedna z římských ulic ponese jméno Jiřího Pelikána

Život známého českého publicisty Jiřího Pelikána připomíná osud mnohých českých levicových intelektuálů, jejichž ideály otřáslo ochromující rozdrcení Pražského jara. Dřívější člen KSČ začal po roce 1968 žít v Itálii, kde vydával exilový časopis Listy; zároveň se však rychle zapojil i do italského politického života jako člen Italské socialistické strany, za niž byl zvolen do Evropského parlamentu.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

římské Colosseum | Foto: Fotobanka stock.xchng

Řím si dnes, za účasti svého starosty a českého velvyslance, Pelikánovu památku slavnostně připomene: jedna z římských ulic ponese od této chvíle Pelikánovo jméno a v přilehlém parku bude odhalena pamětní deska.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jedna z římských ulic ponese jméno Jiřího Pelikána. Mluvíme se spolupracovníkem v Římě Josefem Kašparem.

Pelikán byl šéfem Československé televize v roce 1968, připomněl spolupracovník Rádia Česko v Římě Josef Kašpar:

„A právě tento otevřený přístup k informacím určitě umožnil nakonec rozšíření Pražského jara, protože lidé se nejenom v Praze, ale v celé Československé republice dozvěděli to, k čemu v celé zemi dochází. Důležité je také to, co on pak udělal po svém vynuceném odchodu do Itálie. Nelze zapomenout na to, že v 70. letech došlo k jakémusi uvolnění ve vztazích mezi Západem a Východem, zvláště mezi Sovětským svazem a Spojenými státy. Právě ta Pelikánova aktivita neustále připomínala tu situaci v normalizovaném Československu v oné době.“

Listy, bienále disentu a archiv

Pelikánovo periodikum Listy bylo významné pro československou exilovou scénu. „To byla jakási tribuna, na které se mohli konečně scházet představitelé jak disentu vnitřního, to jest těch, kteří žili v Československu, tak představitelé těch, kteří žili od roku 1968 v zahraničí,“ uvedl Kašpar.

„Mimo to on se například podílel velice aktivně na tzv. bienále disentu, to jest nesouhlasu ve všech východoevropských zemích, které se konalo v Benátkách v 80. letech a je třeba říct, že z tohoto pohledu ta znalost všech souvislostí, týkajících se Pražského jara a normalizace v Itálii a všeobecně v západní Evropě, je jeho velkou zásluhou,“ dodal spolupracovník Rádia Česko.

Italští a čeští historici velmi často využívají takzvaného Pelikánova archivu. „Je to prakticky celá dokumentace, kterou si Pelikán v době svého třicetiletého poután v Itálii vyměňoval s členy disentu i jinými politickými představiteli po celém světě a zásluhu na tom má jeho manželka Jitka Frantová, která se pak nakonec dohodla s italskou poslaneckou sněmovnou, která nakonec za jistou částku ten celý archiv zakoupila a ten je na žádost odborníků přístupný všem,“ uzavřel spolupracovník v Itálii Josef Kašpar.

Marián Vojtek, Dana Votýpková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme