Zapomenutá a podceňovaná válka v Jemenu. ‚V očích lidí vidíte, jak jsou zoufalí,‘ říká lékař Dušan Mach

Také je to obrovská humanitární krize. Těmito slovy popisuje v Interview Plus anesteziolog Dušan Mach z Lékařů bez hranic svou šestitýdenní misi v Jemenu. „Kdybych byl na jejich místě a někdo mi zranil nebo zabil dítě, tak se stanu prvním migrantem a zemi opustím,“ přiznává otevřeně.

Interview Plus Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Boje v Jemenu trvají už řadu let a jejich konec je v nedohlednu | Foto: Khaled Abdullah | Zdroj: Reuters

„Ze současných asi 28 milionů obyvatel je až 75 % regulérními kandidáty na nějakou humanitární pomoc. Nemám tím na mysli pouze zdravotní péči, ale chybí jim pitná voda, jídlo nebo i sanitace odpadu,“ popisuje současný Jemen Dušan Mach.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celé Interview Plus Michaela Rozsypala

Z pohledu zdravotníka je dostupnost zdravotní péče po celé zemi minimální. „Místní nemocnice pracují velmi omezeně a k tomu je péče placená,“ dodává.

Lidé jsou vyčerpaní, válka nebere konce. „V jejich očích vidíte, jak jsou unavení, zoufalí. Žijí v zemi, kterou mají rádi, ale ve které se pořád bojuje a sami nevědí, co s tím,“ popisuje Mach, který v organizaci Lékaři bez hranic pracoval jako anesteziolog. 

Zapomenutý konflikt

O konfliktu, který v Jemenu trvá už pět let, se ale v médiích příliš nemluví. „Když v reálu vidíte zoufalost lidí, kterým toho chybí strašně moc, a mnoho z toho, co nemají a potřebují, jsme jim schopni dodat, tak to vnímám jako krizi nedoceněnou. Nebo spíš podceňovanou,“ dodává lékař. 

Dušan Mach | Foto: Lékaři bez hranic

Nedávno se vrátil už z druhé jemenské mise, může tak srovnávat. „V roce 2016 jsem pracoval v jižní části, tentokrát to byla nemocnice v přístavním městě na severu, které mají pod kontrolou hutíjští rebelové. Tehdy i dnes je země zmítaná válkou, kterou vidíte na každém kroku. Obyvatelstvo trpí podvýživou, běžnými nemocemi, ale je tam i epidemie cholery.“

Při každé misi, zejména ve válečném konfliktu, si je prý anesteziolog vždy vědom svých hranic a mezí. „Víte, že nevyléčíte všechno, že máte nějaké diagnostické i léčebné omezené možnosti. Nicméně všechny pacienty, které přijmete, tak léčíte, dá se říct, plnohodnotně. Samozřejmě, že bez těch nejsofistikovanějších operací a diagnostik, které má k dispozici Evropan,“ vysvětluje.

Další rána pro Jemen. Po hladomoru hrozí zemi sužované válkou epidemie cholery

Číst článek

Rozhodně to podle něj není nějaká „medicína na koleni“, ale každá mise Lékařů bez hranic je pouze tam, kde se dá medicína provádět bezpečným způsobem. Bezpečné to musí být i pro samotný personál. 

„Běžní lidé určitě chtějí žít v míru. Taky vědí, že Jemen není až tak chudý a má potenciál, aby se tady žilo docela dobře, což si pamatují už jen ti starší,“ popisuje situaci v zemi mach.     

Únos pacienta

Lékaři bez hranic před pár dny zavřeli nemocnici v jemenském Adenu, protože ozbrojenci jednoho pacienta unesli. Později ho našli mrtvého.

Když lidé trpí, nezajímá je, kdo válku začal, vysvětluje šéf českých Lékařů bez hranic

Číst článek

„Bezpečnost celého týmu je významnou prioritou celé naší organizace. Je na velmi dobré úrovni i proto, že jsme vždy neutrální a nestranní. To, co se v Adenu stalo, je velké neštěstí. Ta nemocnice je tam už dlouho a nic podobného se až dosud nestalo,“ říká lékař. 

Pokaždé, když se riziko zvýší nad stanovenou mez, tak Lékaři bez hranic mise opouštějí, protože nemůžou personál vystavit tak velkému bezpečnostnímu riziku. 

Podle Macha je to ale tak, že když člověk pracuje vlastně 24 hodin denně, tak ani nevnímá střelbu hned za oknem: „Tohle si uvědomíte, až když to prostředí opustíte a máte usnout v posteli, kde je najednou všude klid.“ Tady byla frontová linie od nemocnice vzdálena pouhý kilometr.

„Jste ve válce vlastně na každém kroku a běžně chodit po ulici je naprosto nemožné.“

Nulová tolerance k migraci? 

Lékař bez hranic Dušan Mach pracoval v zemích, odkud přicházejí migranti. Jak se dívá na jejich situaci a na to, že se rozhodli odejít z domovů?

„Kdybych byl na jejich místě a někdo mi zranil nebo zabil dítě, tak se stanu prvním migrantem a zemi opustím,“ přiznává otevřeně. Taky proto se Lékaři snaží vždy pomáhat v zemích původu těchto migrantů, aby měli co nejméně důvodů utíkat.

Mach se nechce pouštět do velkých komentářů české zahraniční politiky, hlavně nulové tolerance k migraci. „Moc tomu názoru nerozumím, přestože chápu obavy spoluobčanů, hlavně kvůli velkému množství migrantů. Chápu i otázky kolem jejich motivace, která nemusí být vždy pouze humanitární nebo válečná,“ říká lékař. Vzápětí ale dodává: „Zároveň se nulová tolerance úplně nesrovnává s mým myšlením.“ 

„Jsem lékař a mým posláním je léčit. Kdybych tam teď za těch šest týdnů neuspal 150 žen a dětí, tak by jim anestezii nepodal nikdo. Jsou to nevinné oběti válečného konfliktu. Uspat dítě se střelným poraněním hrudníku je mým posláním,“ dodává Dušan Mach.

Michael Rozsypal, Věra Luptáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme