Mají společnou hospůdku i život, vzít se ale nemohli. Jak se žije arabsko-židovskému páru v Izraeli?
Arabské kibbe i židovský chazeret dostanete v restauraci v horské vesnici Ajn Ráfa nedaleko Jeruzaléma. Jídla připravuje ve svém domě Jákúb a jeho žena Michál. A v kuchyni se běžně mísí hebrejština s arabštinou. Jákúb s Michál jsou totiž smíšený arabsko-židovský pár. Jejich příběh proto působí spíše jako z pohádky než z reality současného Izraele.
Jaro v arabské vesnici Ajn Ráfa v Izraeli je cítit na každém kroku. Ptáci zpívají, všude je zeleno, v trávě jsou koberce pestrobarevného kvítí a ve vzduchu jeho krásná vůně. A restaurace Mádžida, která leží ve svahu na horním konci vesnice, jako by byla do téhle přírody úplně vrostlá.
„Dnes jsem vstával v půl páté. Máme otevřeno jen tři dny v týdnu – ve čtvrtek, v pátek a v sobotu. Úplně to stačí. Provozování restaurace je fakt dřina. Ostatní dny děláme přípravu,“ říká Radiožurnálu spolumajitel restaurace Jákúb Barhúm.
Je na něm ale vidět, že ho právě tohle naplňuje. V bílém tričku a černé zástěře dokončuje přípravy, za půl hodinky jsou tu první hosté.
„Skoro všechno jídlo už je připravené. Tady máme teplý tuniský kuskus, samozřejmě humus, kubba síníja, to je mleté maso zapečené s bulgurem. A tady je hotový chazeret, to je ostrá směs z červené řepy, tradiční jídlo polských Židů,“ popisuje.
„To, co tu vaříme, je opravdu izraelská kuchyně. Je to totiž mix z celého světa. Židé si sem přinášeli své vlastní recepty ze zemí svého původu. Já hodně vařím marocká jídla, protože moje maminka je Židovka z Maroka,“ říká jeho žena Michál Baranís.
‚Už jsme si zvykli‘
Tradičním jídlům ale dodává svůj šmrnc a senzačně je dochucuje bylinkami a květinami z vlastní zahrádky. S Jákúbem tu vaří sami a pomáhají jim jejich děti. Člověk si tu připadá, jako by byl přímo u nich doma.
Izrael se snaží zachovat křehké příměří. Palestincům zrušil zákaz rybaření u pobřeží Pásma Gazy
Číst článek
Michálini rodiče jsou velmi tradiční Židé. Nápad dcery žít s Arabem se jim vůbec nezamlouval: „Na začátku to bylo příšerné. Ale co mohli dělat. Dneska po 26 letech s Jákúbem už si museli zvyknout, jsme teď velká a šťastná rodina.“
A o moc jednoduší to neměl ani Jákúb: „Na začátku se mě snažili rodiče přesvědčit, abych se nedával dohromady se Židovkou. Že to pak bude těžké hlavně pro děti.“
Sama Michál vzpomíná, jak jako děti nechtěli mít se svými marockými a libyjskými kořeny nic společného: „Rodiče si doma pouštěli arabské písničky a my jsme se za to strašně styděli. Chtěli jsme být stoprocentními Izraelci.“
Bez sňatku
Až později, když ji osud zavál do arabského Ajn Ráfa, se začala ke svým kořenům vracet. „Když jsem přišla do téhle arabské vesnice a seznámila se s Jákúbem, najednou tu bylo něco, co mi připomínalo domov, vřelost lidí, jídlo, možná jsem nějak uzavřela svůj kruh.“
Konflikt mezi Izraelem a Palestinou vyřeší vytvoření jediného státu, říká historik Pappé
Číst článek
Jákúb s Michál říkají, že je politika absolutně nezajímá. Žijí spolu proto, že se mají rádi, a tak trochu navzdory převažujícímu veřejnému mínění v Izraeli a zdejší politické rétorice.
Mají spolu tři děti, sezdaní ale nejsou. „Přemýšleli jsme o svatbě, ale byli jsme mladí a neměli jsme peníze. Arab se Židovkou se totiž v Izraeli vzít nemůžou, museli bychom si zaplatit cestu do Evropy a vzít se tam.“
Michál se do arabské vesnice Ajn Ráfa k Jákúbovi přistěhovala. Lidé ji tu prý přijali vřele. A nyní za nimi jezdí podobné smíšené páry z celého Izraele, aby se podělily o své zkušenosti.
