Jsou jako děti, říká o vztahu Číňanů k dalajlámovi Tibeťanka
Peking už několik desetiletí kritizuje tibetského duchovního vůdce dalajlámu, stejně nelibě nese i jeho zahraniční cesty. Dnes duchovní vůdce Tibeťanů přijel do Prahy. O tom, jak ho a situaci v Tibetu vnímají původní obyvatelé této už padesát let čínské provincie, se bavila s jednou tibetských aktivistek zpravodajka Kateřina Procházková.
„Číňané jsou velmi citliví, týká-li se to nezávislosti Tibetu. Kdykoliv například dalajláma jede na návštěvu do zahraničí, vyčítají mu to, stejně jako představitelům oné země. Číňané jsou jako děti,“ říká mi tibetská aktivistka Nangsa, když zmiňuji, že dalajláma navštíví Prahu.
„Mám ale čínské přátelé a tak si nemyslím, že všichni Číňané jsou špatní. Oni často ani nic o situaci v Tibetu nebo historii nevědí. Necítím tedy vůči nim zášť. Tibeťané mají problém jen s čínskou vládou, ne s čínskými lidmi.“
Blízkovýchodní zpravodajka ČRo Kateřina Procházková hovořila s tibetskou aktivistkou Nangsou
Z obav před čínskou tajnou policií se ale Nangsa nepředstavuje celým jménem a setkává se se mnou v rušné restauraci.
„Vyrostla jsem ve škole pro utečence v Indii, tenkrát jsme o Tibetu moc nevěděli. Až později jsem porozuměla, co se tam děje a začala svou zemi podporovat. Pochopila jsem, jak jsou lidé u nás perzekuováni. Nemohou cestovat, vyznávat svoje náboženství nebo jsou biti za své názory.“
Nangsa vypráví, že žít v Tibetu je obtížné. Nikdy nepotkala svoji rodinu, která žije v Číně a za Nangsou nemůže: „Můj otec z Tibetu utekl v roce 1959 do Nepálu. Dodnes nevíme, kde je. Myslíme si, ale že asi umřel. Byl vojákem v tibetské armádě – pomáhal dalajlamovi utéct do Indie. Takové lidi Číňané neměli a nemají rádi.“
Mniši, kteří se upalují, nejsou teroristé
Při rozhovoru se dostaneme i k dvanácti tibetským mnichům, kteří se pokusili na protest proti čínské nadvládě letos upálit. Podle Nangsy nejde o sebevražedné teroristy, jak je nazývá Peking:
„Tibeťané opravdu ve své zemi trpí. Obětují životy pro svou zem a národ. Jako třeba teď, když se upalují. Nejsou to ale teroristé, jak je nazývá Peking, to by přece šli někam před čínskou ambasádu a tam odpálili bombu. Nejsou to žádní sebevražední atentátníci. Svými sebevraždami chtějí světu jen ukázat, že pod čínskou nadvládou trpí. Svými činy volají po pomoci.“
O svobodě Tibetu diskutujeme dlouho, a i přesto, že Nangsa tvrdí, že to bude těžké, vidí možnosti:
„Cítím ale, že jednou Tibet bude svobodný. Myslím si, že Čína brzy – příští rok nebo za dva roky zkolabuje. Ekonomika se tam už zhoršuje, firmy se stěhují do jiných asijských zemí. V Číně tak nebudou už brzy zahraniční, prosperující firmy a peníze. No, a pak Čína padne. A Tibet bude také svobodný.“
