Jubileum Alžběty II. slaví Britové tradičním setkáním sousedů u oběda

Diamantové jubileum královny Alžběty II. slaví Britové všech sociálních vrstev, náboženství i národností. Slaví se rozmařile s pravým šampaňským i celkem skromně s plastovými kalíšky naplněnými rozpustnou kávou. Především se ale oslavuje venku. Big Lunch neboli Velký oběd chystají Britové hlavně na zítřek, ale na řadě míst si lidé dali dostaveníčko už dřív.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tradiční setkání sousedů v Británii Big Lunch, letos ku příležitosti jubilea Alžběty II. | Foto: Jiří Hošek

V Trinity Gardens v jižním Londýně se u Velkého oběda sešli lidé, kteří mají dobrý důvod mít Velkou Británii a královnu Alžbětu II. rádi. Jsou to bývalí běženci a ve Spojeném království mohli začít nový život.

„Jsem tu dnes proto, abych vyjádřil obrovský dík královně a všem Britům, kteří mi pomohli. Nedali mi jen možnost pracovat, ale dali mi tady v Londýně hlavně novou šanci pro život. V Iráku jsem přišel o mnoho bratranců i dalších členů rodiny,“ svěřuje se malíř Imád Altaj. Otec dvou děvčátek odmítl azyl ve Spojených státech a po zastávce v Jordánsku zakotvil v Británii.

Přehrát

00:00 / 00:00

Se skupinou lidí, která vůči Británii cítí opravdovou lásku a vděčnost, slavil také zpravodaj ČRo ve Spojeném království Jiří Hošek

„Za dva roky nejspíš dostanu britský pas. Abych si zasloužil být částí téhle země, budu tvrdě pracovat. Udělám všechno pro novou britskou budoucnost,“ říká.

Big Lunch je britská tradice, kdy se sousedé a přátelé domluví, vytáhnou stoly na ulici nebo třeba deky na zahradu a s jídlem v ústech dohromady slaví velké okamžiky současnosti nebo minulosti Spojeného království. Loni to byla královská svatba, letos diamantové jubileum Alžběty II.

„Hlavně protože, že jsem Žid, tak je pro mě jídlo strašně důležité a události typu Big Lunch jsem si nikdy nenechal ujít. Díky tomu, že jsem vychoval několik generací učitelů, mě pozvali i na královskou garden party,“ chlubí se uprchlík z Maďarska Bob Vértes.

Když v roce 1956 utíkal s rodiči před sovětskými tanky, bylo mu 8 let a uměl přesně 5 anglických slov: Ano, ne, jablko, hruška a jahoda. I Bob překypuje nefalšovaným vděkem vůči Británii a nelíbí se mu plány současné vlády, která se počty imigrantů chystá výrazně omezit:

„Možná by se měli upřednostňovat lidé, jejichž odborná znalost může být téhle zemi prospěšná. Ale podívejte se, moje matka byla šička a otec pracoval ve skladu, a podle dnešních kritérií by britské ekonomice nebyli přínosem. Já ale dosáhl vzdělání a nové vlasti odvedl kus kvalifikované práce. Takže je hodně nebezpečné chtít předjímat, co by dokázaly další generace dnešních přistěhovalců.“

Jiří Hošek, Matěj Skalický Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme