K prostituci jsou nuceny miliony žen na světě. Více než polovina z nich pochází z Asie
Až 4,5 milionu žen je nuceno na celém světě k prostituci. Více než polovina z nich pochází z Asie a Tichomoří. Násilí na ženách je v této oblasti stálé problémem. Dokládá to i nedávný případ hromadného brutálního znásilnění v Indii. Čtveřici indických násilníků hrozí trest smrti. Kolik dalších ale chodí dál po světě beztrestně?
Podle výzkumů je na světě 21 milionů lidí držených v otroctví a 24 procent z nich jsou sexuální pracovnice. Jak se do nevěstinců proti své vůli dostávají, ví expert z OSN Mathiew Friedman:
„Nejčastěji se překupníci nejprve s mladou dívkou ožení nebo jí sňatek alespoň slíbí, pak ji ale odvezou do zahraničí a prodají do veřejného domu. Tam ji nejprve znásilní několik můžu po sobě, a to až dvacetkrát. Jde o profesionální násilníky. Dívka je poté tak zlomená a ztratí víru v sebe, že začne bez odporu pracovat jako prostitutka. Po léta je uzavřena v nevěstinci, kde ji denně až desetkrát nabídnou mužům. Je chycena navždy a nemůže utéct.“
Až polovina ze 4,5 milionu žen, které jsou nuceny k prostituci, pochází z Asie a Tichomoří. V Hongkongu natáčela redaktorka ČRo Kateřina Procházková.
Taková je podle Friedmana nejčastější cesta k nucené prostituci. Podle jeho výzkumu každých 15 vteřin prodají překupníci jednu ženu do veřejného domů.
„Do roku 1900 bylo z Afriky odvezeno přes 11,3 milionu lidí. Dnes je ale na světě přes 21 milionů otroků,“ připomíná odborník.
A to i přesto, že většina moderních zemí má kvalitní zákony odsuzující zločiny, jako je prodej lidí, a fungující policii. Proč je tedy počet chycených a odsouzených překupníků a zločinců tak nízký? Odpověď je jednoduchá. Prodej lidí je totiž podle Friedmana neskutečně výdělečný byznys:
„Roční profit z prodeje lidí dělá zhruba 32 miliard dolarů. Je to druhý nejvýdělečnější zločin po prodeji drog.“
Proti novodobému otroctví se ale dá bojovat, stačí prý jen chtít pomoci. „Je to problém, který musíme řešit všichni. Není totiž jen pro pár dobrovolníků. Je to problém kulturně-společenský a společnost ho musí řešit.“
