Kambodžany mrzačí i miny československé výroby. Na jejich odstraňování chybí peníze
Čtvrtý duben vyhlásila Organizace spojených národů Světovým dnem boje proti nášlapným minám. Více než 160 zemí světa už podepsalo Otawskou úmluvu, která zakazuje výrobu a používání takových zbraní. Přesto dál nášlapné miny zabíjejí a mrzačí po celém světě desítky tisíc lidí ročně, včetně dětí. Jednou ze zemí, ve které je dodnes nejvíce min, zůstává Kambodža.
„Teď dokončuji levou nohu. Musí se takhle upnout do svěráku a dotvarovat ještě lýtko. Za měsíc vyrobím tak 30 až 40 nohou - podle toho, jestli dělám dětské nebo dospělé," vysvětluje Radiožurnálu paní Prahm v malé dílně na předměstí Phnomphenu, přímo na břehu Mekongu.
Jeden z jejích výrobků zkouší přímo ve vedlejší místnosti mladík jménem Phorn. Při vysekávání trávy šlápl loni na podzim na takzvanou skákající minu. Přežil. Ale potřebuje protézu od paní Prahm. A někoho, kdo ho přesvědčí, že život tím nekončí.
Člen mise OBSE o minách na Ukrajině: Děti nevědí, s čím si hrají. Běžně vídáme ty, které zranily
Číst článek
„Když jste jediný, kdo nosí domů peníze a najednou to skončí, nechcete být rodině na obtíž. Uvažoval jsem o sebevraždě. Ale teď to vidím jinak. Až se naučím dobře chodit, bude i práce. Věřím tomu,“ říká Phorn. A vzápětí už ho lékař popohání do dalšího kola.
Právě v Kambodži dodnes zabíjejí nebo mrzačí miny z éry Rudých Khmérů nebo americko-vietnamské války. Jsou ruské, čínské, ale třeba i československé výroby.
„Jsme zcela závislí na zahraniční pomoci, náš rozpočet je asi milion dolarů ročně. My vyrábíme protézy, ostatní musejí shánět peníze na platy odminovávačů a na jejich techniku," říká Rity Kehn, který už dvacet let vede celý projekt.
Za největší úspěch považuje, že zdraví Khmérové se už na své zmrzačené spoluobčany nedívají jako na lidi, kteří si v buddhistické společnosti svůj osud zaslouží. A pokud ano, hned jim navrhne, ať tedy přispějí na činnost dílny, aby si do dalšího života přinesli nějakou zásluhu.
