Bití i propichování jazyků jehlami. Nález hrobů s dětskými ostatky oživil temnou minulost Kanady

Když si pro něj přišli, bylo Jonnishovi pouhých pět let. Kanadské úřady však rozhodly, že je dost starý na to, aby mohl být odtržen od rodiny a poslán ze svého domova v Québecu do stovky kilometrů vzdálené rezidenční školy v Ontariu. O rok později dostal revmatickou horečku a daleko od rodičů zemřel. Podobných příběhů se v minulých dvou staletích v Kanadě odehrály stovky a nedávné nálezy stovek hrobů dětí jsou toho smutnou připomínkou.

Ottawa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nedaleko internátní školy ve městě Kamloops byly nalezeny ostatky více 200 dětí | Zdroj: Reuters

„Byl jen dítětem, něžným dítětem narozeným v zemi svých předků,“ vzpomíná na okamžiky roku 1954, kdy byl Jonnish odvlečen do Ontaria, jeho bratr Romeo.

V Kanadě objevili stovky neoznačených hrobů na místě bývalé internátní školy. Jde už o druhý případ

Číst článek

Když se na konci letošního května objevily zprávy o nálezu neoznačených hrobů, kde skončily stovky těl dětí původních obyvatel Severní Ameriky, pro Romea to bylo „zničujícím“ připomenutím toho, co se před desítkami let stalo s jeho bratrem. O tři týdny později se ale informace o nálezu dalších hrobů poblíž jedné z bývalých internátních škol v Kanadě objevily znovu.

Prvním zmíněným byl nález ostatků 215 dětí nedaleko internátní školy ve městě Kamloops – v zařízení určeném pro děti kanadských indiánů a dalších menšin v jihozápadní provincii Britská Kolumbie, které fungovalo od konce 19. století až do roku 1978.

Tento týden pak přišly zprávy o objevení dalších stovek neoznačených hrobů na místě bývalé internátní školy v Marievalu v provincii Saskatchewan, ve kterých byly uloženy ostatky více než 750 lidí, převážně indiánských dětí. Jde o dosud největší nález podobného pohřebiště na území Kanady, která si tak nyní znovu připomíná temnou stránku vlastní historie.

Už řadu let se objevují příběhy dětí, které byly často násilně odebírány rodičům a umísťovány do přeplněných katolických internátů, jako byly ty v Kamloops a Marievalu. Dohromady jich bylo zhruba 150 a měly jeden hlavní cíl – asimilaci indiánských dětí do většinové společnosti, například používání rodného jazyka proto měly v internátech zakázané.

Násilným vzdělávacím systémem, který fungoval více než sto let, dohromady prošlo asi 150 tisíc dětí a více než 4000 z nich v internátech zemřelo. K těmto tragickým závěrům před lety došla Komise pro pravdu a usmíření, kterou v roce 2008 zřídila kanadská vláda. Právě tato komise také před šesti lety označila systém fungující až do 90. let 20. století za „kulturní genocidu“.

Dobová fotografie z jedné z rezidenčních škol v Kanadě | Zdroj: Reuters

Hrůzy v kanadských internátech

Za jakých okolností tisíce dětí umístěných do církevních škol zemřely, dodnes není jasné. Příčin se ale nabízí hned několik.

Podle amerického deníku The New York Times se v přeplněných školách běžně šířily nejrůznější nemoci jako tyfus nebo tuberkulóza, děti trpěly podvýživou a výjimečné nebylo ani jejich psychické a fyzické týrání. Běžné bylo také sexuální násilí a znásilňování, po kterém některé dívky otěhotněly a čelily nejrůznějším výhrůžkám, aby držely jazyk za zuby.

Tisíce zavražděných a zmizelých domorodých žen v Kanadě: šlo o genocidu, stojí v závěru vyšetřování

Číst článek

„Na dětech byly používány tělesné tresty, které měly vést k jejich asimilaci a prosazení školního řádu. Někteří studenti byli biti, připoutáváni, kopáni a bičováni za přestupky, kterým mnohdy nerozuměli,“ popisuje v jednom z dokumentů komise pro usmíření, podle které jsou zdokumentovány i případy, kdy dětem propíchali jazyky jehlami jen proto, že mluvily svým rodným jazykem.    

Podle serveru The Washington Post také mnohé děti umíraly při požárech, umrzly při pokusu o útěk nebo si samy vzaly život. Jejich těla pak ve velké části případů končila v neoznačených hrobech přímo v areálech škol – podle bývalé archivářky komise pro usmíření Anne Lindsayové zčásti proto, že se nacházely daleko od rodného domova dětí, a zejména v zimě bylo cestování na tak velkou vzdálenost obtížné.

Jedním z těch, kdo pobyt v internátu přežil a zároveň jím byl hluboce poznamenán, je Harvey McLeod. Do školy ve městě Kamloops nastoupil v roce 1966 a strávil v ní následující dva roky.

„Bylo zneužití, které jsem utrpěl, fyzické? Ano. Bylo také sexuální? Ano. V roce 1966 jsem se stal člověkem, který už nechtěl žít, a změnilo mě to,“ popsal po nálezu ostatků 215 dětí pro americkou televizi CNN.

Spolu s ním tehdy do internátní školy nastoupila také většina jeho sourozenců. Dostali se do stejného internátu, kam byli kdysi posláni i jejich rodiče. S odstupem času si proto McLeod uvědomil, jak těžké pro ně asi muselo být posílat vlastní děti na místo, o kterém věděli, co je tam asi čeká.

Po opuštění školy si McLeod stejně jako většina přeživších dlouhá léta lámal hlavu na tím, kde se ocitli jeho kamarádi, kteří z internátu zničehonic zmizeli.

„Někteří se už nevrátili a my jsme za ně byli šťastní, mysleli jsme si totiž, že se jim podařilo utéct,“ vzpomíná bývalý chovanec internátní školy a dodává, že s ostatními studenty často rozebírali, jestli se zmizelým skutečně podařilo utéct nebo co se jim vlastně stalo. Zprávy o objevení hrobů ho ale utvrdily v tom, že příběh jeho přátel šťastný konec neměl.

„Uvědomil jsem si, jak silný jsem jako malý chlapec byl, a jak silný jsem, když tu dnes stojím, protože vím, že spoustu lidí se domů nedostalo,“ svěřil se svými pocity pro CNN.

Památník u bývalé internátní školy ve městě Kamloops | Zdroj: Reuters

Hanebná kapitola historie  

Za zločiny spáchané v internátních školách si v minulosti vyslechlo obvinění na pět desítek lidí, přeživší a rodiny pozůstalých ale stále čekají na zadostiučinění, a především na omluvu ze strany hlavy katolické církve, která měla většinu těchto zařízení ve své správě. Dosud se tak ale nestalo.

Odkrývání historie Rusové chápou jako útok, jako projev nevděku za osvobození, myslí si historik

Číst článek

Začátkem června sice papež František vyjádřil lítost nad nálezem dětských ostatků, ani tentokrát ale omluva nepřišla. Jde přitom o jeden z 94 kroků, které jsou podle kanadské komise potřebné pro narovnání vztahů s původním obyvatelstvem.

Představitelé kanadské vlády zvolili zcela opačný postoj. Před více než 10 lety se za zločiny spáchané v internátních školách omluvil tehdejší premiér Stephen Harper a stejně tak učinil i jeho nástupce a současný předseda vlády Justin Trudeau, který se k tragédiím vyjádřil i po květnovém nálezu 215 neoznačených hrobů.

„Je to bolestivá připomínka temné a hanebné kapitoly historie naší země,“ napsal kanadský premiér na twitteru.

Právě nález ostatků v Kamloops a Marievalu je pro pozůstalé alespoň důkazem o spáchání hrůz, na které upozorňují už řadu let.

„Mnoho přeživších – mých příbuzných – to říká už roky, že tam bylo hodně smrti a že tam je spousta neoznačených hrobů. Přeživším ale nikdo nevěří,“ podotýká podle deníku The New York Times Perry Bellegarde, předseda Shromáždění Prvních národů, které sdružuje více než 600 domorodých skupin. Jejich zástupci přitom věří, že nedávné nálezy nejsou těmi posledními a pátrání po hrobech bude pokračovat.

Poblíž bývalé katolické internátní školy pro původní obyvatele v kanadském Marievalu byly pomocí radaru objeveny hroby bez označení. Takto vypadá pátrání | Zdroj: Reuters

Eliška Kubátová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme